Čtveřice Italů do Brna přivezla genius loci arkádových videoher

V polovině listopadu jste mohli najít milovníky tvrdých kytar a videoher zejména na dvou místech v republice. Bylo to buď v pražském Crossu nebo v klubu Kabinet Múz v Brně. Na obou místech vystoupilo italské trio Master Boot Record, které přináší velmi líbivý computer metal. Ten zaujal mnohé na letošním festivalu Brutal Assault a obě české zastávky byly vyprodané. Jako host se představil jejich krajan, který si říká Arottenbit.

Dávají si pánové Mariovy kouzelné houbičky?

Kromě rodné země má s hlavním triem společného mnohem více. Později se totiž ukázalo, že je to i jejich zvukový technik, což mnohé vysvětlilo (mimo jiné pracuje s kapelami jako Messa, Pallbearer nebo Deafheaven). Vlastním jménem Alessandro Galli je totiž chlapík, který používá starý gameboy jako syntezátor na tvorbu muziky. Navíc, své nástroje, v tomto případě spíše přístroje, si i sám vyrábí. Jedná se tedy o opravdového nadšence pro muziku a videohry, ale i milovníka starých technologií. Kdybych měl jeho směsici všemožného pípání, bzučení a podobných herních efektů z arkádových automatů převést na hudební žánr, zvolil bych klasický hardcore. Chvílemi to však vypadalo, jako kdyby Mario a Luigi pořádali pořádné divokou technoparty. Arottenbit nechtěl vidět návštěvníky v klidu, a tak po prvním moshpitu, který sám začal, fanoušky úspěšně vyburcoval k dalším neplechám, jako wall of death nebo stage diving. Občas to bylo až příliš nucené, ve finále však poměrně dost lidí při vyprodaném večeru spolupracovalo. Žánrově šlo o velmi vhodné vystoupení, jakkoliv bylo netradiční.

Master Boot Record už jsou přece jen kapelou v tradičnějším smyslu. Bubeník Giulio Galati ji žene svou divokou dvojšlapkou, kytarista Edoardo Taddei zase svými hbitými prsty a působivými sóly. Hlavní postavou je však Victor Love. Kytarista a hlas industriálních Dope Stars Inc. si tento projekt založil pro svou lásku k počítačům a videohrám všeho druhu. Některé skladby i krátce uvedl, jinak to ale byla čistě instrumentální kytarová jízda, kterou doplňovaly arkádové samply. Tvorba Master Boot Record je opravdu unikátní a pánové s ní velmi rychle sbírají úspěchy. Kombinace synthwave, osmibitových chiptune melodií a industriálně metalového zvuku vytváří zajímavý a silně návykový vjem. Nedílnou součástí jejich koncertů je i videoprojekce, kterou ocenili nejen fanoušci počítačových her 90. let, ale i nadšenci raného IT. V prostorách Kabinetu Múz projekce byla pro mnohé návštěvníky schovaná, což je trochu škoda, ale plný sál a vyprodaný koncert je rozhodně pozitivní zprávou.

Malý krok pro Prince z Persie, velký level up pro Master Boot Record

Master Boot Record vydávají alba a EPéčka jako na běžícím páse. V této kadenci a i díky jisté obtížnosti skladby rozpoznávat, je těžké konkrétní skladby zařadit. Každopádně, poslední nahrávka „Hardwarez" vyšla letos v říjnu a mělo by se jednat už o jedenáctou dlouhohrající desku. Victor Love je opravdu neúnavný. Ačkoliv je jeho tvorba velmi podobná, rozdíly se najdou. V repertoáru má tvrdší skladby jako „FTP", „Doom" nebo „CPU", které se přiklánějí blíže k údernému industriálnímu metalu, zatímco skladby jako „Config.sys", „RAM" nebo „Ansi.sys" jsou více melodické a pestřejší. Jejich láska k metalu se však neschová ani za modrou obrazovku smrti. Na pódium se vrátil i Arottenbit, který si se svými přáteli zahrál notně upravenou verzi „Raining Blood" od legendárních Slayer. Mě spíše potěšila metalová verze herní hitovky Golden Axe z roku 1989, kterou Victor Love hrával pravděpodobně o pár let dříve než já, ale oblíbili jsme si ji oba stejně.

Master Boot Record má v repertoáru velmi specifickou muziku, která však má potenciál oslovit ohromné množství fanoušků. Jestliže se říká, že všechno už bylo vymyšleno a žádné díry na trhu už nejsou, Victor Love možná jednu našel. Italové se opakovaně dostávají na první místo americké digitální distribuce přes platformu Bandcamp a díky spolupráci s obřím labelem Metal Blade Records se začínají dostávat na velké festivaly a mohou vyrážet na sólová turné. Žádné megahvězdy z nich asi nebudou, jelikož videoherní a metalový svět jsou obě relativně okrajové komunity, nicméně si myslím, že je čekají ještě poměrně zajímavé úspěchy a zážitky. Zároveň doufám, že si je brzy znovu užijeme i my, ať už na festivalu nebo v jednom z klubů.