Cranberries růžemi potěší
Recenze alba : Roses
Irští rockoví melancholici The Cranberries se vrátili na scénu a čeká nás jejich koncertní
návštěva na konci tohoto zachmuřeného měsíce. To je ideální okamžik k tomu,
trochu nahlédnout do drážek jejich comebackového alba Roses, které vyšlo v březnu
letošního roku, a to po jedenácti letech, které ho dělí od desky Wake
Up and Smell the Coffee. Signifikantní zpěv zpěvačky Dolores O’Riordan je zpět a opět tvoří
výrazný atmosférický prvek nových skladeb. Album produkoval Stephen Street, který s kapelou spolupracoval
už dříve, ale také si vydobyl renomé spoluprací s The Smiths, Blur a
dalšími populárními kapelami.
Ani bych se nedivil, kdyby většina z lidí znala jen
provařenou hitovku Zombie (z roku
1994 z desky No Need to Argue), a dál se u této kapely nedostala, ono dle
mého nikdy nebylo moc o co stát. Pro mě vždy platili za průměrnou rockovou
kapelu jednoho hitu. Někdo může říct, že to byla chyba, já jsem nicméně svůj
názor nezměnil ani po poslední desce, která se mi líbí od nich asi nejvíc. Ta je
svou náladou taková civilnější, hodně melancholická. Aspoň v popovém smyslu,
protože o rocku se příliš mluvit nedá. Hodně se mi tady líbí vokál, který pořád
zůstává zvláštním, ale přitom se zbavil zvláštního odéru z minulosti,
který mi vždy vadil. Skladbám dost pomáhají promyšlené ale přitom decentní
aranže, které podporují atmosféru. Albu dominují akustické kytary a pomalejší
tempa, aby mohly vyznít výrazné refrény a táhlé melodie. Ty odpovídají svým
charakterem přesně obsahu textů, které se motají většinou okolo lásky, a to v těch
smutnějších aspektech.
Skladatelsky na albu neshledávám vyloženě slabé místo, i
když časem může začít připadat trochu kolovrátkovité, tahle vada ale s postupnými poslechu upadá, a člověk si užívá to, co slyší. Rozjíždí se příjemným
popovým popěvkem Conductive, který mě
překvapil tím, jak mě a moje osamělé při podvečeru objala. Celkem nečekaný
začátek. Druhé místo obsadila singlová Tomorrow,
která mi na poměry kapely zní docela dost uvolněně. Taková veselá zábavovka.
Pak už albu dominují většinou pomalejší skladby, proložené snad jedinou
rychlejší skladbou Schizophrenic Playboy.
Z těch pomalých vybočují Waiting in
Walthamstow, a to svou zvláštní svojskou atmosférou i hudebním vyzněním. Ze
začátku může přímo iritovat, ale časem se její skryté kouzlo vyloupne. Druhá
vybočující skladba je zároveň skladbou poslední, a to titulní Roses, která se stává naprosto
nejkomornější skladbou kolekce. Pokud bych měl zmínit dva své favority, tak
refrénově asi nejvýraznější Show Me,
která má v sobě jistý elektrizující
náboj, který mě ke skladbě přitáhl hned na první poslech. Tou druhou by se
stala Raining in my Heart, ve které
zazní i netradičně harmonika, a opět obsahuje vzletný refrén, kdy má člověk
opravdu chuť se od běžného života oprostit.
Vzato kolem a kolem, tahle deska mě celkem pozitivně
překvapila tím, jak je konzistentní. Žádná skladba vyloženě nevybočuje jako
absolutní hit, přitom si všechny drží svoji kvalitu. Pro citlivé duše naprosto
ideální deska k podzimní melancholii.
- Everybody Else Is Doing It, So Why Can't We? (1993) 00:40:58
- No Need to Argue (1994) 00:50:30
- To the Faithful Departed (1996) 00:58:30
- Bury the Hatchet (1999) 00:44:28
- Wake Up and Smell the Coffee (2001) 00:49:45
- In The End (2019) 00:44:23
Loučení na vrcholu, to je nové album The Cranberries
Zpěvačka irských The Cranberries Dolores O'Riordan odešla z tohoto světa ve svých šestačtyřiceti...
Související obsah:
» The Cranberries (Jiří Klecan, 29. 09. 2012)» Cranberries a jejich Roses Tour 2012 (Jiří Klecan, 02. 10. 2012)
» Everybody Else Is Doing It, So Why Can't We? (Jiří Klecan, 29. 09. 2012)
» Knechtová předskokanem Cranberries (Joe Stramr, 11. 11. 2012)
HUDEBNÍ ZPRÁVY
Frank Turner se vrací do Prahy s novým albem i svými The Sleeping Souls
Hardcorem zocelené srdce Franka Turnera bije stále silně. Když vydal svou předchozí desku, tak s kapelou The Sleeping...
Wolf Lost In the Poem věnují novinku českým básnířkám
Uznávaný hudebník a textař Jan Žamboch stojí za hudebně-poetickým projektem Wolf Lost In the Poem. Jeho první ceněné...
Ještě větší francouzská prvomájová revoluce
Je prvního Máje. Studenti jsou rádi za státní svátek a to, že nemusí do školy. Zamilovaní tráví čas líbáním pod rozkvetlými...
Spoluprací s Emily Burns láká Honza Ponocný na nové album
Co vznikne, když jeden z nejoriginálnějších českých muzikantů přizve ke spolupráci vycházející hvězdu britského písničkářství?...
Profesionalita a kvalita, PVRIS zahráli v Praze
29.4.2024 patřil celý Lucerna Music Bar massachusettské kapele PVRIS, která se na stejné místo vrátila po dlouhých...
» zobrazit více...
RECENZE
» Z aktuálnosti písní Karla Kryla dnes až mrazí
» „Temně hmotní“ Pearl Jam na novince...
» „Hezké to bylo / moc hezké to bylo.“...
» Michal Strnad překračuje atmosférický...
» Jiná část tebe: druhý atmosférický...
» Přesvědčení, že Všechno bude dobrý,...
» zobrazit více...
Pozvání na rockový mejdan s Vildou Čokem a jeho kapelou Bypass do klubu Modrá Vopice
Čtvrtek 16 .5. si rozhodně zapište do kalendáře! Před venkovním podiem v legendárním...
Frank Turner se vrací do Prahy s novým albem i svými The Sleeping Souls
Hardcorem zocelené srdce Franka Turnera bije stále silně. Když vydal...
Ještě větší francouzská prvomájová revoluce
Je prvního Máje. Studenti jsou rádi za státní svátek a to, že nemusí do školy....
Sedmý ročník festivalu Metronome je za dveřmi aneb malé ohlédnutí za plejádou zvučných jmen
Koná se v Praze a to v blízkosti centra. Dá se sem dostat tramvají nebo o kousek...
Ghøstkid: Pokud máš speciální estetiku, máš velké plus
Na festivalu Rock for People 2022 jsem se po roce opět sešel se Sebastianem...
Chinaski slaví 30 let podcasty, albem, klipy, koncerty...
Kapela Chinaski právě zahajuje oslavy 30 let na scéně. Fanouškům se mimo...
Spoluprací s Emily Burns láká Honza Ponocný na nové album
Co vznikne, když jeden z nejoriginálnějších českých muzikantů přizve...
Kdo vyhrál volné vstupenky na Trnkobraní?
Již za tři dny se otevřou brány areálu likérky Rudolf Jelínek ve Vizovicích,...
Dvojice mezi patry klid na debutu předkládá společný deník dvou lidí
Dvojice Matouš Pospíšil a Šimon Pacek, která tvoří skupinu mezi patra klid,...
Víme, jak je těžké pro mladé ale zatím neznámé kapely prorazit do médií a tím získat nové fanoušky.
» Podporujeme nadějné kapely
» Zadání profilu interpreta
Chcete dostávat do vaší emailové schránky aktuální informace ze světa hudby? Přihlašte se k odběru newsletteru. Odběr můžete kdykoliv zrušit.