Comebackový Hrdobec je hitovou přehlídkou kapely John Dovanni

Dostatečně tvrdé, lahodně melodické, kytarově i vokálně vyvážené – prostě úžasně nápadité a hitové!

Tak se mi chce hodnotit po několika posleších album Hrdobec od skupiny John Dovanni. Sice uplynulo jen pár let – vyšlo v roce 2016 -, ale tohle je nahrávka, ze které přímo čiší dokonalá vyhranost, klenuté melodie, cit pro dramaturgii, ale i klidná energie, toť atributy, které prostě musí mít parta, jež se dlouho zná a může jen tahat chytlavá písňová esa z rukávu. Jak by ne, legendární glamový kvartet John Dovanni byl tvůrcem heavy rockových základů naší scény na začátku 90. let, a proto se tento jejich comeback po 25 letech tak zajímavě poslouchá a vnímá.

Album stojí od začátku na výrazném hlasu, lyrické, a i hudební invenci vokalisty Tomáše Kolingera, který se původně pustil do skládání nových skladeb pro svou sólovku. Postupně však zjistil, že by nahrávka mohla mít feeling původních John Dovanni, a tak se snažil dopilovat desku ke zdárnému konci za pomoci nejbližších přátel. Pomohli mu nakonec nejen jeho bývalí spoluhráči ze skupiny Sára Michal Semančík a Pepa Krajč, které zmiňuje v bookletu, ale především dávní kolegové z této naší (glam)rockové legendy: baskytarista Vít Fiala a kytarista Petr Henych. S posledním jmenovaným dal pro toto album například dohromady silné skladby Urvanej z řetězu, Žokej mraků a Chlapská touha. Spolu navíc napsali i text k pompéznímu hitu V nás. Ale popořádku!

Hned od (po kratičkém intru) titulní nadupané skladby, kde se navíc potutelně chichotá Gabriela Smutná, je celé album nabitá rockově melodická jízda se spanilými výlety do glamového království. Song Hrdobec celé album úžasně nakopne a v podobné energii pokračuje nejrychlejší a chytlavá Urvanej z řetězu, ve které dominují bicí Lukáše Pavlíka. Pak přijde šlapavá hitovka Žokej mraků, jejíž melodická linka vyráží dech. Další hitovky? Chlapská touha je samozřejmě hit pro mužské ego, ale jen v tom dobrém, to musí uznat všichni, kdo si píseň párkrát poslechnou. Tomáš Kolinger dokáže syrově zanotovat v nejvíce refrénovité Vo to de, ale i romanticky zjemnit do výrazně pomalejších poloh jako třeba v pomalé pohodovce Kroužím. Má k tomu totiž univerzální kytarový podklad z rukou Petra Henycha.

Petr je dnes sice veskrze dvorní kytarista Kamila Střihavky, ale jeho všestranný kytarový um se projevuje i silně tady – po svém riffově zabouří v heavy duchu v provokativní Šounil, dokáže uhladit atmosféru v baladické Rozsvítí se hvězdy. Jsou tu sice tvrdě nesmlouvavé pecky jako Legionář, nebo sociální Kdyby soud se zajímavým, houpavým až rock-reggae rytmem a drsně realistickým textem, ale také líbivě vyklidněný Papírovej svět, kde zurčí Petrova akustika. Je neuvěřitelné, že tak jednoduché, ale úderné melodie mohla tahle skupina po tolika letech nahrát a že se jim nedostalo dalšího pokračování!  /div>