Cleopatrick ve Fuchs2: pot, kytary a kanadská syrovost

Na Halloween večer se pražský Fuchs2 otřásl v základech. Po několika letech se do Česka vrátilo kanadské duo Cleopatrick s novou deskou FAKE MOON a přinesli přesně to, co od nich všichni chtěli: syrovost, upřímnost a kytarový bordel, který člověka pohltil od první vteřiny. 

Večer odstartovali jejich krajané Chestity. Výrazný vizuál kapely přímo odrážel povahu jejich hudby. Pot, kapky piva a i tělesné tekutiny lítaly všude kolem, lidé „headbangerovali" a rozjížděli moshpity až do předních řad. Publikum bylo po jejich vystoupení pěkně rozehřáté a připravené na zlatý hřeb večera – Cleopatrick. 

Moshpit na ně začal doslova v první minutě, aniž by kdokoliv čekal na refrén. Luke Gruntz a Ian Fraser tentokrát nepřijeli sami – doprovodili je kytarista a basák, což dalo jejich zvuku nový rozměr – byl plnější, hutnější a ještě údernější. Úvod koncertu byl energický a divoký, tak, jak jsme u této kapely zvyklí. Po pár skladbách se tempo zlomilo. S písněmi HAMMER a Please kapela ukázala klidnější, introspektivní stránku. Světla se ztlumila a všechno se na chvíli ztišilo. Jenže to ticho netrvalo dlouho a Cleopatrick se vytasili s dalšími energetickými peckami THE DRAKE a NO SWEAT. 

V polovině setu nastal zlom, kdy zazněla skladba 2008. V moment, kdy zazněly první tóny, si člověk připadal, jako kdyby se zastavil čas. Publikum ztichlo, užívalo si první tóny a první slova, načež se postupně přidávalo do jednohlasného zpěvu, který vrcholil s koncem písničky, kdy zpíval opravdu snad úplně každý. V tu chvíli měli Cleopatrick publikum kompletně v hrsti, husí kůže zaručena. 

Samozřejmě, bez drobných „fuckupů" by to nebyl poctivý rockový koncert. Lukeovi (frontman) během setu praskla struna. Jeden borec z publika si ji okamžitě ulovil jako suvenýr, zatímco Luke se snažil hrát dál – chvíli to zkoušel, ale nakonec se prostě naštval a vzal si jinou kytaru. To je prostě pravý Rock’n’roll. 

Setlist kombinoval pomalé a rychlé skladby, ale tempo nebylo úplně vyvážené a chvílemi to trochu ztratilo tah. Ale finále to všechno zachránilo. Když spustili Hometown, rozjel se největší moshpit večera. Lidi do sebe strkali od zadu až k první řadě, zpívali každý verš a celým klubem se šířil ten zvláštní pocit, že tohle je přesně ono – koncert, na který se nezapomíná. Skladba FAMILY VAN pak rozpoutala úplné šílenství a celý Fuchs2 se proměnil v jeden velký kotel. 

Když se po posledních tónech rozsvítila světla, lidé ještě dlouho nechtěli odejít a říkali si o přídavek. Toho se však nedočkali, Cleopatrick v tu chvíli předali to, co potřebovali. Z pódia během koncertu nehlásali nic velkolepého, všechno, co bylo třeba sdělit, nesla hudba. Ukázalo se, že rock může být pořád poctivý a surový – a že i duo ze zapadlého kanadského městečka Cobourg dokáže rozebrat pražský klub na částečky.  

Takže Cleopatrick? Za nás potvrdili, proč se o nich mluví jako o jednom z nejautentičtějších jmen současného rocku. Čistý, upřímný, nefalšovaný zvuk spojený s atmosférou, která měla snad všechno, co chcete od dobrého koncertu. Byla to jízda a klidně bychom si ji dali zas a znova.

Autorka textu: Anna Kubelková

Foto: Eva Frouzová