Čistá radost všech ze všeho, to je nové album skupiny DVA

Radost, radost, radost. Všech ze všeho. A nadšení. Z hudby, tvorby, nahrávání, setkávání, roztodivných zvuků... To jsou mé ústřední pocity a dojmy z poslechu nového, v pořadí čtvrtého alba s názvem Piri Piri skupiny DVA. Dvojice Bára Ungerová a Jan Kratochvíl přichází s jedenácti novými písničkami a řadou hostů. 

Na desce převažují lehké, vzdušné, melodické, rytmicky vstřícné, energické skladby s nakažlivě pozitivní letní atmosférou, které svádějí k radostnému tanci. Nechybějí však ani syrovější, špinavější, naštvanější, temnější písně, což zajišťuje nahrávce velkou barevnost. Originální hudba staví na výrazných a přehledných melodiích, které jsou výrazně podporovány či naopak narušovány mnoha elektronickými zvuky a efekty. Elektrické nástroje se střídají s akustickými, výraznou roli hraje Bářin saxofon a basklarinet, stejně jako perkusní nástroje či staré analogové syntezátory Jana Kratochvíla. V pestrých, mnohovrstevnatých písních se stále něco pozoruhodného děje.

Dalším poznávacím znakem dua DVA je vlastní, uměle vytvořený jazyk. Je zvukomalebný, slova mají rytmus, energii, takže i když jim posluchači nerozumí a vlastně je svým sdělením neruší, dokáží vystihnout, prohloubit náladu jednotlivých písní. Takový další hudební nástroj. V bookletu alba je sice jejich překlad do češtiny a angličtiny, ale vyznění lze odhadnout i bez znalosti textů. Jsou plné emocí, pocitů, občas dost osobních, svobody a častým motivem je tanec v těch nejrůznějších podobách a souvislostech. „Na hořící zemi tančíme... do posledního člověka, do posledního dne, do poslední hodiny. Prostě tancuj." (Dance) 

Desku otevírá energická, nakažlivě roztančená a skvěle vygradovaná skladba Kung Fu, pojednávající o tom, jak se rodí nový bojovník. Praskající zvuky zahajují další strhující a temperamentní písničku Woo s hostujícím Petrem Markem. Temnější, syrovější atmosféra provází hudebně velice pestrou věc Eupho s magickými pasážemi. Lehkost, vzdušnost a temperament se vrací v oslavě tance, písni Dance, v níž si zazpívá i Prokop Holoubek.

Jemněji vyznívá melodická, k popu směřující Liku Ranu Sun, ptačí zvuky otevírají Unreal. Postupně se přidává zvuk kytary, výsledkem je pomalejší, křehčí písnička s melancholickou náladou. A opět je tu zběsilé tempo. Rine Rine uhání, pádí, aby se náhle téměř zastavila, rozvolnila a opět nabrala na tempu. Na až šamanském rytmu je založena naléhavá, až nátlaková skladba Again, která drží energii spíše uvnitř. 

Barevná, zvukově pestrá, melodická lahůdka, to je Revru. Etnické prvky provázejí Lococo, veselou, svobodnou, roztančenou, hravou, radostnou oslavu bláznů a šílenců. O závěr se pak postará jemnější balada Tend, kterou zdobí hypnotické pasáže a výrazný saxofon. 

Poslech alba Piri Piri, které je originální i přístupné zároveň, představuje jedno velké dobrodružství. Každý opakovaný poslech přináší nové zážitky a objevy. A i když má spíše letní atmosféru, zahřeje i v zimě.