Chráň svoje bláznovstvá, recenze alba

Chráň svoje bláznovstvá je absolutní klasika, díky níže se Nagy stal společně s Davidem a Jandou tuzemským popovým králem osmdesátých let. Nikdo ho neznal, pak se tu objevil se svým Profesorem Indigem (který vlastně ani součástí debutního alba nebyl, to až na reedici) a za chvíli už v ruce třímá Zlatého slavíka, kterého uzmul nedotknutelnému Goťákovi.

Dneska to možná překvapí, ale deska ukazuje Nagyho kvality a především rozmanitost ještě lépe, než jednotlivé singly. Hned po úvodním hitu Chráň svoje bláznovstvá totiž nastupuje rock´n´rollová vypalovačka Osud moj. Naopak Moj malý Edy je oblíbené Nagyho outsiderovské téma, protentokrát na psí variace. Taxis zaskočí nejen dobově aktuálním textem, ale hlavně téměř rapovou stylizací. Po trochu slabším Slovníku čistých slov přicházejí podle mě nejlepší Nagyho píseň vůbec (a jeden z největších skvostů historie čs. popmusic) Kristínka iba spí a punkově laděná pecka Je mi rúto zmúdrení. Do melancholické, přemýšlivé polohy se vracíme ve Spánku; Diera v plote je naopak typické beegeesácké disko.

Závěr patří méně výrazným kusům Vraky áut a Balet, finále obstarává hymnická Poslednýkrát, kde jakoby se Nagy už připravoval na superhit Sme svoji.