Charisma, které překračuje hranice

Charisma je mocný nástroj, který dokáže velké věci, tedy pokud ho máte, nedá se totiž naučit. Dva umělci, kteří přijeli 27.8. zahrát do pražského Fóra Karlín, mají charisma na rozdávání. A nejen to, mají toho společného mnohem víc. Oba pochází z Irska, jsou mladí, talentovaní, chtějí svojí tvorbou posluchačům něco předat.

David Keenan, písničkář z irského Dundalku, se představil v roli předskokana a nenechal nikoho na pochybách, že všechny pozitivní věci, které jste o něm za poslední roky slyšeli, jsou víc než pravdivé. Působil dojmem, že se zkrátka narodil s kytarou v ruce, že pódium je pro něj jako stvořené. Českému publiku se poprvé představil na nedávných United Islands of Prague, poté na koncertě v Jablonci nad Nisou a příští rok v březnu se vrátí do Prahy na první samostatný koncert. Většina písní na karlínském koncertě pocházela z nedávno vydaného debutového alba „A beginner’s guide to bravery", ale došlo i na časem prověřené melodie jako například „Lawrence of Arcadia" nebo „James Dean". Sice je to jen pár měsíců, co byl David v České republice, ale ti, kdo ho tehdy viděli, měli určitě dojem, že teď je před nimi někdo jiný. Vyzrálý interpret, který je na velkých pódiích jako doma.

Koncert byl dlouhou dobu dopředu vyprodaný, což není žádným překvapením, jelikož se jednalo o Hozierovo vůbec první vystoupení v České republice. Vzhledem k velkému počtu návštěvníků stoupla i teplota v sále, místy na hranici tropických hodnot. Přítomní to však téměř nevnímali, ve vzduchu bylo cítit nadšení a očekávání. Jakmile se na pódiu objevili členové dobrovodné kapely, nadšené výkřiky zesilovaly. Poté se u mikrofonu objevila známá postava s dlouhými vlasy, ozvaly se první tóny a nezaměnitelný hlas s charakteristickými soulovými prvky. Hozier zrovna není typem umělce, který vám bude během koncertu vyprávět historky, ale to ani nemusí. Stačí jediné gesto a okamžitě si podmaní vyprodaný sál. Není mnoho muzikantů, kteří tohle dokážou, napadá mě Nick Cave či Liam Ó Maonlaí, frontman irských Hothouse Flowers. Repertoár tvořily převážně skladby z nového alba Wasteland, baby! Za doprovodu kapely multi-instrumentalistů (vyzdvihněme houslistku, která stíhala zpívat, střídat housle s kytarou a ještě se po celý večer usmívat) vznikl charakteristický zvuk v gospelovém stylu, všichni v sále se ocitli na jedné vlně. Publikum bylo párkrát požádáno, aby Hozierovi propůjčili své „krásné hlasy" a doprovodili jeho písničky. A překvapivě se lidé nebáli se přidat, i když o to nebyli přímo požádáni z pódia. Žádný Hozierův koncert byl nemohl proběhnout bez hitu, který mu odstartoval celou kariéru – Take Me To Church. Jakoby všichni na tenhle moment čekali, sál se téměř otřásal v základech.

V téhle až frenetické atmosféře se neubráníte otázce, kolik z přítomných ví, o čem tenhle hit vlastně je. Jde o celkem otevřenou kritiku irské katolické církve. Ti z vás, co sledují ostrovní dění, určitě ví o hrůzných odhaleních z posledních let a stanovisku církve jako takové. Emocemi nabitý večer skončil rychleji, než by si kdokoliv z návštěvníků přál. Nezbývá než doufat, že se charismatický Ir zase brzy vrátí.

Foto: Filip Kůstka