Brutal Assault 2018 - Den třetí

Třetí den festivalu Brutal Assault konečně přišlo kýžené ochlazení. Celý den bylo oblačno a Slunce nebylo zdaleka tak prudké jako doposud. Déšť se na festival přišel podívat jen velmi krátce a v Jaroměři panovalo naprosto ideální festivalové počasí. Nadále panovala i pohodová atmosféra a kolem třetí hodiny odpolední byl už nejvyšší čas zajít na první kapelu.

Metalové ukázky od našich sousedů

Tou byli post-black metaloví Harakiri for the Sky ze sousedního Rakouska. Jedna z nejvlasatějších kapel byla na Metalshop Stage poměrně nenápadná a věřím tomu, že mnoho lidí je měli jen jako hudební podkres k pivu. Harakiri for the Sky dělají fantastickou hudbu. Je skvěle temná, melancholická, přesto dynamická a plná melodií. Koncert byl však takový „obyčejný”. Nevím, zda to byl záměr nebo ne, ale zpěvák Michael „JJ” Wahntraum byl mizerně slyšet a jeho vokál zněl „přidušeně”. Na druhou stranu vynikly kytarové vyhrávky ostatních členů a po hudební stránce předvedli kvalitní vystoupení. Chyběla však komunikace s diváky a možná i trochu více nadšení. Harakiri for the Sky zkrátka přišli, vystoupili a odešli.

Vedlejší pódium už okupovali „bubáci” z black metalových Hate. Sousedé tentokrát z Polska ihned spustili divoký black metalový randál a to už jsem vyrážel na krátkou procházku areálem. Autor videa: Andrey Goncharov

Ahoj Bruntál!

Vrátil jsem se však vzápětí na jednu z hrstky českých kapel, která měla tu čest hrát na hlavním pódiu. Nebyl to nikdo menší, než unikátní Hentai Corporation. S touto bláznivou kapelou už jsem zažil několik skvělých večerů (vysvětlete si to jak chcete), ale snad poprvé jsem je viděl hrát na velkém pódiu na velkém festivalu. Bylo to trochu zvláštní vidět Hentaie před takovým davem, ale rozený showman Radek Škarohlíd za mikrofonem se nenechal nijak zaskočit. Svým tradičním pozdravem „Ahoj Bruntál” (který se tentokrát hodil náramně) odstartoval koncert plný legrace, smíchu a vynikajícího rock’n’rollu. Ať už si zpěvák dělal srandu z poláků, Lucie Bílé, Andreje Babiše nebo (a to hlavně) ze sebe a své kapely. Vytáhl si spoďáry skoro až ke krku a stejně jako se spoďáry zaryly do zadku, tak se mi tento koncert zaryl do paměti. Ač preferuji Hentaie v klubu, kde je to zkrátka takové komornější a rodinné, tak musím uznat, že to kapele na velkém pódiu slušelo. A nutno dodat, že z toho vytěžili maximum. Tancovalo se, moshovalo se, diváci se bavili a první řady byly dokonce obdarovány panáky whiskey. No a zanedlouho už do davu mířila celá láhev. Když k těmto srandám a provokacím, které ke kapele neodmyslitelně patří ať se vám to líbí nebo ne, přidáte ještě skvělou muziku z obou desek, příjemné odpoledne máte zaručeno. Pokud ovšem patříte k té skupině, která Hentai Corporation bere. Jen tak dál pánové, opovažte se skončit.

Následující německé Nasty jsem bezmyšlenkovitě vynechal, ač je hardcore mému srdci blízko. Tento styl v podání našich západních sousedů mě však vůbec nesedí a nenašel jsem na nich nic zajímavého ani tentokrát. Autor videa: jederlacht

Opakování je matka moudrosti

Během dne na velkoplošných obrazovkách běžela zpráva o včerejším požáru a následném výpadku elektřiny. Omluvou od pořadatelů byly nahrazené koncerty Grave Pleasures, kteří nestihli svůj včerejší koncert dokončit a také druhý koncert polských Obscure Sphinx. Náhradní koncert finských rockerů byl na programu právě nyní a vzhledem k tomu, že se mi jejich řízný death’n’roll velmi líbil, s radostí jsem si je dal znovu na stejném místě. I zpěvák Mat McNerney se omluvil za včerejší nečekaný konec a zdůraznil, že tohle je přesně to, o čem zpívají. Není zde dostatek energie pro nás pro všechny. Grave Pleasures každopádně nakopli svůj set se stejnou vervou a nadšením jako včera. Přišla se na ně podívat i ovčí rodinka, která se procházela na hradbách a i když tentokrát hráli už za denního světla, bylo to opět skvělé a hlavně dokončené.

Po krátké pauze už došlo na velmi zvučná jména a dnešní headlinery. Ačkoliv se švédští At the Gates mezi headlinery nevešli, mě kapela zajímala nesmírně. At the Gates spolu s In Flames a Dark Tranquillity stáli na přelomu 80. A 90. Let u zrodu klasického švédského melodického death metalu značky Gothenburg a všechny tři zmíněné kapely od samého začátku patřily a stále patří mezi absolutní špičku. Z této svaté trojice znám At the Gates nejméně a jelikož švédskou death metalovou scénu zbožňuji, těšil jsem se až svůj nedostatek napravím. At the Gates se nevydali cestou čistých zpěvů a Tomas Lindberg předvádí jen a pouze svůj nakřáplý chraplák. Melodie však hrají prim i navzdory absenci čistého zpěvu a Lindbergův skvělý hlas zanechává surový metalový feeling. Tomas Lindberg s kšiltovkou naraženou skoro až k nosu se na pódiu pohyboval s naprostou suverenitou, působil velmi klidným a sebevědomým dojmem. Není divu, že patří mezi nejvytěžovanější zpěváky svého žánru (byl frontmanem už mnoha death metalových kapel, mimo jiné hvězdné formace Lock Up). Kapela pod jeho vedením v této sestavě působí více než dvacet let a podala skvělý, profesionální výkon. At the Gates ze svého setu vytloukli maximum, mělo to šťávu, výborný zvuk i atmosféru.
Autor videa: Airidas Kazlauskas

Kopni si do svého prezidenta

Na vedlejším pódiu se schylovalo k další velké parádě. Americký politický bizár jménem Ministry. Tato industriální mašina mě dlouho unikala, ale tentokrát jsem si ji nenechal ujít a podle ohlasů jsem udělal dobře. Nemohu s ničím srovnávat, ale prý Ministry předvedli nejlepší výkon za poslední dobu. S tím mohu klidně souhlasit, jelikož jsem byl z výkonu metalového diktátora Ala Jourgensena a jeho party nadšený. Kapela silně politicky orientovaná aktuálně zejména proti americkému prezidentovi si přivezla i dva nafukovací kačery Donaldy s přeškrtnutým hákovým křížem, na každou stranu jeden. Během koncertu každý Donald dostal několik kopanců, pohlavků a všemožných dalších nepěkných fyzických projevů od členů kapely. V pozadí na obrazovce ještě běžely záběry, které dokreslovaly opravdu všudypřítomnou politickou atmosféru. Nemám tyto politické výstupy příliš v lásce, ale narozdíl například od punkových Anti-Flag, se Ministry nezdržují stokrát omílanými proslovy. Za Ministry mluví hudba a to skutečně nahlas a agresivně. Rozmanité skladby, kde se snoubí drtivé thrash/groove metalové sekvence s pomalejšími elektronickými party, jsou vždy plné překvapení a koncert rozhodně nepůsobil šedě. Jako příklad uvedu „So What”, „Just One Fix”, „Antifa” nebo „Victims of a Clown”. Hlavní postavou Ministry je samozřejmě zpěvák a instrumentalista Al Jourgensen, ale moji pozornost poutala jiná slavná postava. Neúnavný workoholik Tony Campos. Byl jsem velmi rád, že tento mohutný vousatý baskytarista s Ministry přijel na Brutal, jelikož Campos příležitostně působí asi v šesti kapelách zároveň (mimo jiné Fear Factory, Soulfly nebo Prong). Sledoval jsem prakticky každý Camposův krok jako takovou malou kompenzaci za kapelu Static X, kterou jsem naživo nikdy neviděl a kvůli úmrtí zpěváka Wayna Statica už ani neuvidím. Užil jsem si naživo alespoň zprostředkovaně jednu čtvrtinu této skvělé industriální party. Ministry hudbou ani projevem nejsou rozhodně pro každého, ale já se při jejich koncertu bavil. Autor videa: crusadercz

Zvučnost jsem postupně gradovala, až jsme se dostali na nejzvučnější jméno dnešního dne. Polská black/death metalová legenda Behemoth patřila mezi ty vůbec největší jména na letošním ročníku Brutal Assault. Budu se opakovat, ale nikdy jsem nebyl velkým fanouškem black metalu a mánie okolo této kapely mě minula velkým obloukem. Podíval jsem se alespoň asi na dvě skladby čistě ze zvědavosti a jen kvůli jejich ikonickému statusu, ale dle očekávání mě ani koncert plný šlehajících plamenů, hymnycky majestátních zpěvů a obecně působivé show moc neoslovil. Je mi líto, Behemoth prostě nejsou moje krevní skupina. Tímto brzkým odchodem z koncertu headlinera můj třetí den festivalu i skončil.

Autor videa: feri99

<<< Den druhý