Brno navštívili králové ze severu Wolfheart

Při teplé květnové neděli se metaloví fanoušci v Brně mohli zchladit v Kabinetě Múz se samotnými králi ze severu. Tak si pojmenovali poslední studiovou desku finští metaloví melodici Wolfheart a ačkoliv pochází už z roku 2022, stále s tímto albem cestují po Evropě. Na brněnské zastávce jim dělali garde tuzemští death metaloví Hypnos a thrashoví Arawn.

Možná překvapivě jako první pódium obsadila česká death metalová ikona Hypnos. Ti nabídli jak aktuální materiál z loňského EP „Deathbirth”, tak i z debutové desky „In Blood We Trust” z roku 2000. Jednalo se tedy o slušný průřez diskografií, včetně cesty do pravěku, jak zpěvák Bruno nazývá pasáž se starými písněmi. Přiznám se, že k Hypnos a k tradičnímu death metalu obecně nemám příliš vřelý vztah a nic na tom nezměnil ani poslední koncert v Kabinetě Múz. Mohl za to určitě i zvuk, který v tomto klubu zpravidla bývá excelentní. Při prvním koncertu se to však úplně nepovedlo a ačkoliv nástroje byly slyšet skvěle, Brunův vokál mě tahal za uši. Naplněný sál si však jejich těžkotonážní hostinu užíval a i já si našel dobré momenty.

Spokojenější jsem byl při koncertě mosteckých Arawn, o kterých jsem tedy slyšel poprvé. Jejich melodická vřava na pomezí death a thrash metalu zněla velice pestře a rovnou řeknu, že se jednalo o překvapení večera. Ačkoliv příliš nemám rád češtinu v metalové muzice, v případě Arawn mi to vůbec nevadilo a dokonce bych řekl, že to bylo ku prospěchu věci. Zazněly aktuální singly „Už tady nechci žít” a „Veď naše lodě”, na kterém spolupracovala i velmi aktivní zpěvačka Dahlien (Diligence, Keep on Rotting, The Corona Lantern, pozn.red.). Arawn byli na pódiu výrazně aktivnější než jejich tuzemští kolegové a předvedli velmi příjemný melodický death metal s úžasným vokálem zpěváka Jiřího Suka. Pánové se netajili sympatiemi k finské hvězdě věčera, nicméně nešlo neslyšet, že se nechávají inspirovat i jinou severskou melodickou ikonou, a to jak hudebně, tak možná i texty. Skvělá záležitost.

Navzdory názvu celého turné se nehrálo z aktuální desky „King of the North” nejvíce. Právě naopak. Finové Wolfheart soustředili setlist na své počátky a hráli převážně z prvních alb „Winterborn” a „Shadow World”. Obě desky budou příští rok slavit deset let a jak vidno, kapela si jejich obsahu velmi váží. Úvod koncertu obstaraly lehké trable při intru, ale pak už zazněl patrně největší hit „The Hunt” z prvně zmíněné desky z roku 2015. Z „Winterborn” jsme slyšeli písní hned pět, včetně „Routa Pt. 2” nebo „Ghost of Karelia”. Finové dostáli stereotypům a se zaplněným sálem komunikovali opravdu jen velmi zřídka. Spíš než frontman Tuomas Saukkonen to byl baskytarista Lauri Silvonen, který obstarával čisté vokály. Ty byly perfektní od obou zpěváků a celý ansámbl fungoval velice kompaktně a profesionálně. Po koncertě však všichni pookřáli a celá kapela se ochotně bavila a fotila z fanoušky.

Z aktuální desky nám čtveřice nabídla pouze skladby „The King” a „Cold Flame”, kde vokály přispěl Karl Sanders (zpěvák a kytarista kapely Nile, pozn.red.). Vzhledem k počtu starších skladeb je zajímavé, že pánové vynechali skvělé „Zero Gravity” nebo „Reaper” a neslyšeli jsme ani aktuální singl „Iku-Turso”. Těžko říct, podle jakého klíče probíhal výběr skladeb, každopádně Wolfheart mají za svou poměrně krátkou kariéru opravdu z čeho vybírat. Vybrané písně fungovaly skvěle, v zaplněném klubu se tvořily moshpity a atmosféra večera gradovala. Byl to zářný příklad toho, jak klubové koncerty dokáží vytvořit úplně jiný dojem a prostředí. Nabízí se porovnání s loňským vystoupením na festivalu Brutal Assault, kdy jejich temný death metal pohltily sluneční paprsky a výborné melodie se rozpustili v letním vedru.

Wolfheart jsou díky své líbivé tvorbě a aktivitě vlajkonoši nové vlny finského death metalu, který se v posledních letech opět dostává do popředí. Dá se říct, že konečně. Konečně v tomto směru někdo navazuje na trojici stálic Mors Principium Est, Omnium Gatherum a Insomnium. Nejsou to však jen Wolfheart, ale z nové vlny se patří zminit například i Marianas Rest, Torchia nebo Horizon Ignited. Finský melo-death je na vzestupu a velkou mírou tomu přispívají vlci z Lahti.

Úvodní fotografie pochází z facebookového profilu kapely Wolfheart.