Britští Hurts zhypnotizovali Karlín

V pátek 17. listopadu se pražské Forum Karlín doslova otřásalo v základech. Na svém pódiu přivítalo dva synthpopové elegány z Británie se svým orchestrálním a vokálním doprovodem. Premiéra to byla více než zdařilá. Příval silných emocí v precizně propracované performance sálal z každého tónu i sloky těchto britských sympaťáků. Davy skandovaly, z pódia směrem k publiku lítaly bílé růže, tančilo se a zpívalo v konzistentní nadupané turbo jízdě. Publikum se v závěru dočkalo i grandiózního přídavku.  

Úctyhodný výkon předskokanů Peter Pan Complex

Česká formace Peter Pan Complex předvedla v roli předskokana úctyhodný profesionální výkon, za který by se nemusela stydět ani leckterá kapela zvučného jména. V tomto případě nemohla volba předkapely padnout lépe. Svým poctivým výkonem navodili dokonalou atmosféru pro krále večera, oblíbené Hurts.  

O tom, že jejich popularita roste, svědčí i fakt, že oproti loňsku, kdy pro jarní koncert v Praze bohatě postačovala Malá sportovní hala, se letošní vystoupení přesunulo do prostor Forum Karlín. To praskalo ve švech, kdy na tomto vystoupení naplnilo svou kapacitu 3000 stojících osob. Před koncertem se fronta trpělivě čekajících fanoušků táhla až k metru.  

Po pompézním intru dvou vokalistek Desire, doprovázeném silným vizuálem, nastoupil na scénu za doprovodu multiinstrumentalisty Adama Andersona, se svou příznačně stoicky elegantní pózou hlavní protagonista večera, zpěvák Theo Hutchcraft. Publikum začalo bouřlivě skandovat a monumentální show se rozjela. Zprvu pozvolna, jakoby zpěvák postrádal veškerý výraz, držel si distanc, aby se pak z pózy melancholického nostalgického elegána proměnil v tanečníka, showmana i srdcaře, který pak se svým publikem vřele komunikuje. Tak přívětivá, vzájemně rezonující interakce se jen tak nevidí. Zda na tom má svou zásluhu silná fanouškovská základna, která pro kapelu připravila dokonalé zázemí, například v podobě svítících náramků či aktivní součinnosti v tanci, mávání, či celkovou interakci s kapelou, nebo je to vřelost českého publika obecně, nelze jednoznačně říct. Každopádně, výsledek je ohromující a zdá se, že i Hurts samotní hudebně a výrazově dozráli.

Praha a čeští fanoušci kapele učarovali

Zazněly písně ze starších alb jako Some Kind of Heaven, Sunday, Silver Lining, Miracle, Rolling Stone, Weight of the World, Better Than Love, Never Give Up it´s Such A Wonderful Life či Stay nebo Somebody to Die for. Publikum nadšeně tleskalo, zpívalo a Theo, za výrazné podpory svého sekundanta Adama postupně víc a víc roztával. Evidentně, jak také sám zmínil, mu Praha a čeští fanoušci učarovali a dával to i patřičně najevo. S elegantní nonšalancí anglického gentlemana házel bílé růže do publika a nadšeně gestikuloval, čímž jeho ženskou část uváděl chvílemi přímo do transu.



S neméně silnou odezvou se setkaly i novinky z nového alba Desire, jako Ready to Go, People Like Us, Hold on to Me, Walk away či Beautiful ones. Zpívalo se, tleskalo, tančilo v jednom kompaktním celku, jakoby se pomyslná hranice mezi pódiem a publikem najednou rozplynula a vytvořila silnou, úžasně rezonující energii všech zúčastněných. Jako na pružinkách skákal nejenom Theo, ale i současně všichni s ním a tak připomínala hala diskotékové mraveniště, kde se všichni náramně baví a naplno si užívají každičký tón a sloku. Nové album se jeví jako rytmičtější, melodičtější a celistvější, přičemž neztrácí svou původní tvář.

Časté momenty překvapení v podobě dynamických zvratů

Výrazný podíl na tomto fascinujícím koncertě mají zejména dokonale propracované, sametově zbarvené vokály. Ocenit nutno také precizně sladěná, chvílemi dominantní kytarová sóla či bicí, kdy po klidové, baladičtější fázi nastává často moment překvapení v podobě dynamického zvratu. Ať už je to nenadálý zvuk sirén, provázen výrazným rudým vizuálem, nebo smršť problikávajících světel, umocňující rytmiku a celkovou hudební výstavbu, pokaždé působí kompaktně a vtahuje do dění. Příznačný syntetizátor citlivě sekunduje a navozuje tím magickou atmosféru tajemna. Z klidové nostalgicko-baladické roviny plynule přerůstá v razantní rytmickou bouři, z níž běhá mráz po zádech.

Stoická živelnost, drive, emoce, implicitní dynamika, to vše, propojeno jemným vláknem elegantního patosu a grácie, se prolíná v performance britských Hurts. Výsledkem je sugestivní rezonující symbiotický celek, který má šmrnc a právem si zaslouží uznání. Myslím, že  nepřeháním, když ho označím za božsky dokonalý.
Autor reportáže: Zuzana Juskaninová