Blaze Bayley je opět ten starý dobrý buldok, který se oklepal ze všech svých problémů

V první části přitom podnikl jednolitý frontální útok na smysly posluchačů, zatímco v druhé je obšťastnil deseti samostatnými songy. Na albu The Redemption Of William Black je pak od každého kousek. Především je to heavymetalová smršť nápadů, jež ani na chvíli nepolevuje a je od začátku do konce plná živočišné energie. Bayley nám tu servíruje zaručené hitovky (Immortal One, Prayers Of Light, nebo The Dark Side Of Black), ale i mnohem košatější kompozice (Human Eyes, 18 Days, Life Goes On, či závěrečnou Eagle Spirit), a jako zpěvák dokazuje, že vyzrál. Neváhá najednou zpomalit, zněžnět a střihnout si dokonce duet, aby se vzápětí jako rozený vůdce prodral vypjatějšími polohami v čele skvěle sehraných muzikantů.  

I bez okázalé produkce tak dokázal natočit silné album, kterému nechybí výrazné melodie, všudypřítomná energie a cit pro dramatičnost. Osvědčil se tedy i jako autor, kterému během tří let, kdy trilogie vznikala, nedošly nápady.  

Blaze Bayley je zase zpátky. Už dávno zapomněl na vyhazov z Iron Maiden, smrt dlouholeté přítelkyně Debbie Hartland a deprese, jež se dostavily vzápětí. Je to opět ten starý dobrý buldok, který se oklepal ze všech svých problémů a nadechnul k mohutnému výkonu. Nebýt Judas Priest a jejich alba Firepower, mohl být právě tím, kdo letos slízne ve svém žánru smetanu. Škoda jen, že se toho bez silného managementu docílit nedá. Po tolika životních peripetiích by si to Blaze zasloužil.

Autor recenze: Roman "News" Zahrádka