Anacreon se nebojí pracovat s atmosférou

Anacreon je pražská kapela, která navazuje na svoji poslední desku z roku 2013 novinkou Na hraně osudu. V kapele došlo k personálním změnám na postu zpěvu a do kapely nastoupila Veronika Zelníčková. Nový hlas posunul kapelu mocným skokem hodně kupředu. Sebejistý hlas a slušná instrumentace ostatních členů dělá z novinky vcelku zajímavý hudební zážitek.         

Desku otevírá krátké Intro, aby vzápětí přešlo na symfo - metalové inferno. Melodie střídá melodii. Všeobjímající klávesové plochy obtáčí kytarové riffy a nad tím vším mocný vokál Veroniky Zelníčkové. Hned první skladba jasně definuje, jakým směrem se bude zbytek desky ubírat.         



Zvukově je vše v pořádku, přesto největším neduhem nahrávky je velké zaměření se na klávesy. Naopak kytary jsou málo řezavé a v některých písních jsou utopené v klávesách. To u metalové nahrávky vidím jako největší slabinu. Rozhodně by to chtělo říznější a průraznější zvuk kytar.         

Anacreon se nebojí pracovat s atmosférou a druhá skladba Na doraz! s až muzikálovým nádechem vás opět pohltí. Speedmetalem načichlá dvoukopáková salva žene kupředu další kousek Proklínám. Anacreon jsou nejvíce silní v refrénech. Druhou velkou zbraní skupiny jsou texty vedené v českém jazyce. Jejich sdělení má hlavu a patu a některé refrénové obraty vzbuzují husí kůži. Ve středním tempu se ubírající Ve stínu noci je toho jasným důkazem. Všechny texty si navíc můžete pročítat v bohatém bookletu, který je doplněn i o fotografie jednotlivých členů. Vše je decentní a perfektně vypadající.         



Deska se rychle valí kupředu. Šlapavá koncertní tutovka Síla žít tepe pravým metalovým srdcem. Určitě bych ještě vypíchnul skladby jako jsou titulní Na hraně osudu a bonusová Není kam stárnout. V poslední jmenované je shrnutý celý styl Anacreon. Jsou zde nejlepší momenty celé jejich tvorby. Silné melodie a mohutné refrény, které žene jistý hlas zpěvačky. Ke konci už vám sice přijdou skladby téměř stejné a chybí nějaký předěl nebo skladba s trochu jiným nádechem, aby se nahrávka ozvláštnila, ale jelikož je hrací doba krátká, nuda nestihne přijít.         

Anacreon natočili velmi slibné album. Cílí na českou scénu, ale kapela má určitě našlápnuto překročit hranici regionu. Rozhodně by bylo dobré se zaměřit více na produkci hlavně co se týká zvuku kytar a udělat další nahrávku mnohem více heavy. O Anacreon zcela jistě neslyšíme naposledy.
Autor textu: Jan Havlíček