Amaeri je jedinečná relaxace s léčivou harfou Kataríny Ševčíkové

Je úžasné, jakou kolekci dokázala špičková harfistka Katarína Ševčíková dát dohromady na nejnovějším albu s tajemným názvem Amaeri! Od každého všehochuť, chtělo by se mi říci, když již v jejím harfovém provedení již poněkolikáté poslouchám klasiky (Mozart) vedle filmových fajnšmekrů (Alan Silvestri) či uměleckých poetů (Paul de Senneville) nebo Paul Darren Clarke. Široký záběr jmen i stylů ale překvapivě ve svém celku ladí dohromady, a to i s autorskou porcí samotné Kataríny, která na nejnovější desku přispěla několika svébytnými kousky. 

14skladbovou kolekci otevírá ladná skladba Autumn Leaves od Paula Daren Clarka, kde se nádherně střídá prstoklad a romantické motivy odhalující své „podzimní listy", jak by se volně dalo přeložit z názvu. Katarína dokáže ihned navodit pocit relaxace a vnitřní pohody, u které se dá rozjímat, a to i když několikrát během skladby zrychlí svou hru. Právě v titulní Amaeri si umně hraje s náladami i přechody z rychlého rytmu do pomalejších vybrnkávání. Hravost je zde přirozeností, která v jinak většině vážnějších a přirozeně pomalejších kompozic vyloženě překvapuje. Dopomáhá jí k tomu i nová harfa Lyonel and Healy, ke které opět po delší době usedla. Její zvuk je svým způsobem odlišný od italských harf značky Salvi, které používala na předchozích deskách. Nejsem specialista na technologii, ale jen zvuková plnost nové harfy a intenzita „úderů" do strun je rozhodně slyšet, když porovnám dva poslední koncerty po všech stranách profesionální harfistky. 

U následující skladby Diamonds se objevují náznaky motivů stejně znějících skladeb z minulých alb, ale možná je to jen reminiscence jména, které si posluchač chce spojit s dříve slyšenými harfickými „diamanty". Hudebně jsou to však skvosty, které pozorné posluchačovo ucho musí ocenit. Nová harfa je prostě slyšet. Ti, kteří všestrannou harfistku neznají, budou navýsost překvapení, ale i ti, kdo si oblíbili klasické motivy z předchozích nahrávek, musí zbystřit. Další kompozice jsou totiž záměrně, ale nenásilně podřízeny terapeutickému charakteru, a aniž by to posluchač mohl tušit, dokáží už po prvním poslechu navodit neuvěřitelný stav pohody! 

Katarína sice neopomněla zařadit na album své oblíbené Flamenco a také výlet do filmového světa – jedinečný motiv Forresta Gumpa od Alana Silvestriho vážně překvapí! -, ale v kontextu a ve zvukovém hávu nové nahrávky jde o další relaxační poklady! V druhé půli je například k slyšení opět Paul de Senneville s průzračně opojnou Mariage dˇAmour, dále citlivá balada pro Adeline anebo na závěr perlivě vybrnkávací klasika Go, Tell It on The Mountain, což je legendární afro-americký spirituál. To je opět ten příklad hravosti, která tvoří skutečně povedenou tečku na konci po všech stránkách výjimečné desky. 

Jen si poslechněte album několikrát po sobě, a pak pozorujte své tělo, jak (si) odpočívá. Není divu, že Katarína již hraje roky v překrásných interiérech našich největších lázeňských středisek, kde lidé potřebují mimo tělesný odpočinek pocítit dotek duše. A tu jim harmonické tóny strunné harfy opravdu dokáží zprostředkovat. 

Jestliže mi na předchozích nahrávkách chyběl společný koncept nebo výraznější spojující prvek, Amaeri ve všem nastoluje to neuvěřitelné sjednocení, které dnešní pozemšťan vnitřně skoro dennodenně potřebuje. Je to jako prožít klidnou vesmírnou energii tónů uvnitř sebe a ukotvit se v bezpečí vlastního světa, který zvukomalebná harfa permanentně zaštiťuje. 

Nahrávka Amaeri od Kataríny Ševčíkové je pro mne velmi silným léčebným poselstvím do dnešního turbulentního světa!