Alternativní hard rock od The Winery Dogs obšťastnil Brno

Moravská metropole, stejně jako o den později hlavní město, tento týden hostila americkou superskupinu The Winery Dogs. Zatímco pražská zastávka byla vyprodaná, v Brně byly lístky k dispozici ještě na místě, ale i přesto bylo Sono centrum velmi slušně naplněné. Před tím, než pánové Mike Portnoy, Billy Sheehan a Richie Kotzen obsadili pódium, zahrála tuzemská kapela Blackout.

Ti měli k dispozici 30 minut a nabídli žánrově podobnou hostinu, někde na pomezí rock’n’rollu a blues. Jejich vystoupení před americkými hvězdami však nevyvolalo žádné velké emoce, ba ani velkou podporu. Zpěvák a kytarista Pavel Kučera se sice snažil, seč mu hlasivky stačily, ale publikum bylo velmi chladné. Ačkoliv hudebně a muzikantsky se Blackout předvedli v poměrně dobrém světle, nezanechal jejich koncert příliš dobrý dojem. Paradoxně snaha zpěváka přimět návštěvníky k aktivitě měla negativní efekt a jeho pobídky a komentáře místy připomínaly vesnickou zábavovou kapelu. Support se na tuzemských zastávkách příliš nepovedl.

Kapela The Winery Dogs letos v únoru vydala třetí studiovku jednoduše pojmenovanou „III” a tři velezkušení muzikanti vyrazili na dlouhé turné. V Sono centru byli všichni tři evidentně ve velmi dobré náladě, navzdory incidentu, který se stal o pár dní dříve na koncertě ve Varšavě, kdy se Kotzen rozčílil na dvojici fanoušků a nevybíravými gesty je nechal vyprovodit ven ze sálu. K ničemu takovému však v Brně nedošlo a po úvodních skladbách „Gaslight” a „Xanadu” se kapele dostalo obrovského applausu, na který všichni tři reagovali širokými úsměvy. Jak je v Sonu zvykem, těšili jsme se z naprosto skvělého zvuku, kde byl krásně slyšet Kotzenův zpěv, Sheehanova bublající baskytara a každý precizní úder v podání Portnoye. Zpěvákovy vymazlená kytarová sóla, která zdobí snad každou skladbu, pochopitelně nebyly vyjímkou.

Kapela překvapivě nehrála největší porci skladeb z aktuální desky. Prim hrálo hned debutové album „The Winery Dogs” s písněmi „Damaged”, „I’m No Angel”, „The Other Side” nebo závěrečnými „Elevate” a „Regret” s klavírním úvodem. Poslední zmíněná proběhla hned po krátké pauze a Kotzen při srdceryvných úvodních slokách příjemně a mile reagoval na křičící fanynku. Pánové toho příliš nenamluvili, ale jejich gesta a reakce hovořili jasně pozitivně. Jejich alternativně progresivní hard rock je velmi nenásilný, příjemně se poslouchá a kombinuje ty nejlepší aspekty domovských kapel jednotlivých muzikantů. Vidět Mikea Portnoye při práci byla radost pro oči, stejně tak i Sheehanovy krkolomné obraty na jeho baskytaře. Od něj, stejně jako dříve od Portnoye na bicí, jsme se dočkali i poměrně netradičního basového sóla. Výkon frontmana byl rovněž velmi profesionální. Kotzenův vysoce položený vokál k alternativnímu rocku sedí náramně a jeho divoká sóla potvrzují názory některých žebříčků nejlepších aktivních rockových kytaristů na světě.

Kromě úvodní dvojice jsme z aktuální desky „III” slyšeli ještě „Mad World”, „Stars” a „The Red Wire”. Materiál z novinky zní stejně skvěle jako předchozí dvě nahrávky a to i přesto, že od druhé „Hot Streak” uplynulo téměř 8 let. Ta měla v setlistu tři zástupce, jmenovitě „Captain Love”, „Hot Streak” a skvělou „Oblivion”.

Superkapel, tedy projektů složených z hvězdných muzikantů, kteří se proslavili v jiných skupinách, je na scéně spoustu. Vždy se však jedná o skvělou podívanou, kdy je k vidění to nejlepší od každého muzikanta, což vytváří velmi zajímavý hudební mix. Superkapely totiž často zakládají autoři, hlavní skladatelé nebo ty nejvýraznější postavy těch daných kapel. The Winery Dogs byli skvělým zážitkem.