Moderní metalová přehlídka v pražské Nové Chmelnici na začátku března byla tak lákavá, že nešlo odmítnout. V čele celého Behold the Crown Tour stojí monumentální, nedotknutelná a ikonická špička progresivního metalu, američané After the Burial. Rozmanitost anglického přízvuku garantovali britští hardcoroví Polar, australská mlátička Make Them Suffer a kanaďané Spiritbox.

Večer pro mě však začal zklamáním. Po kostrbatém přesunu do Prahy jsem se k Nové Chmelnici dostal až těsně před osmou hodinou večer, kdy dle programu mladá progresivní parta v čele s úžasnou Courtney LaPlante měla končit. Na kouřovou pauzu vycházely davy fanoušků a superlativy ke koncertu Spiritbox nebraly konce. Z pětadvacetiminutového setu jsem nestihl ani tón a já jen doufám, že mě to nebude mrzet dlouho a kapela se sem brzy vrátí.

Zklamání však vzápětí vyhnala z hlavy australská mašina Make Them Suffer, kteří z dříve hlubokého deathcorového soundu přešli na, řekněme globálnější metalcore. Odvážný tah, dalo by se říct. Avšak po tom, co předvedli, jsem přesvědčený, že do metalcorového průměru nezapadnou. Kapela vedená zpěvákem Seanem Harmanisem se do toho pustila s agresivitou pitbula a především baskytarista Jaya Jeffery vypadal, jako divoké zvíře na lovu. Kombinace brutálního zpěvu a jemných pasážích s klávesami je stále poněkud nevšední. Když však z takové kombinace vzniknou pecky jako třeba „Vortex (Interdimensional Spiral Hindering Inexplicable Euphoria)” nebo „Save Yourself” z aktuální desky "Worlds Apart", nemám s tím absolutně žádný problém. Pobavila fosforově žlutozelená kytara Nicka McLernona a mužské oko přitahovala klávesačka Booka Nile. 

Tady bych se možná na moment zastavil. Zlí jazykové tvrdí, že Booka je v kapele jen do počtu a přítomnost krásné ženské v death/metalcorové kapele je jen "marketingový tah” k přilákání pozornosti. Faktem je, že Booka Nile za klávesami předváděla lehce lascivní pohyby (nevědomky či záměrně? Kdo ví?), nicméně kapela má klávesačku od samotného začátku a takové názory jsou poměrně zcestné. No, úsudek ať si udělá každý sám. Každopádně její klávesy a čisté, táhlé vokály dávají tvorbě Make Them Suffer punc unikátnosti a ve spojení s vokálním peklem Seana Harmanise je na světě metalcorová kapela, která nepatří do kategorie "to už jsem slyšel stokrát”. Za mě určitě velmi příjemné překvapení a brutální start večera.

Následující Polar jsou starou známou firmou. Tady žádné polemizování o důvodu popularity, kontroverze nebo stylové nerovnosti nepřipadají v úvahu. Britská hardcore punková pětice vyznává přímočarý, nasraný bordel a ničím jiným se nezabývá. Polar do nás napumpovali věci z nové desky "Nova” včetně skvělých „Drive”, „Cradle” nebo „Maere” a publikum se jim za to oplatilo ještě rychlejšími pohyby a ještě brutálnějším moshpitem než v případě australanů. Album "Nova” vlastně přehráli skoro celé a k tomu přidali ještě starší skladby „Tidal Waves and Hurricanes”, „Blood for Blood” a další.

Nebyl by to hardcorový koncert, aby těla nelétaly vzduchem. Zpěvák Adam Woodford to řekl jasně: "Pokud během následujícího songu neuvidím skočit z pódia alespoň deset lidí, vlastníma rukama vás vytáhnu nahoru!”. Nevím, zda to brát jako hrozbu obecného ohrožení, ale rozhodně to fungovalo. Napumpovaný dav nikdo nemusel pobízet dvakrát a lidské rakety země-vzduch létaly pravidelně až do samotného konce celého večera. Přestože Polar navštěvují naši zemi pravidelně, z nějakého zázračného důvodu jsem s nimi měl tu čest vůbec poprvé a i oni mě nadchli. Jejich hardcore totiž není prvoplánový, ubouchaný a stále na stejné brdo, naopak je plný hymnických refrénů, melodických kytar a ukřičených vokálů. Kolikrát to zní, že Woodford své hlasivky každou chvíli vyzvrací ven. Takhle vypadá HCčko s vášní!

Po chvíli už patřilo pódium After the Burial. Ti mě naopak nepřekvapili vůbec. Ani nemohli, neb jsem od nich měl jen ta nejvyšší očekávání. Po loňské fantazii na festivalu Brutal Assault jsem jejich koncert ani nemohl pojmout jinak. Navíc, s příslibem lepšího zvuku, komorní atmosféry, kterou Nová Chmelnice nabízí a publikem rozžhaveného do běla, příchod hlavní kapely, na kterou všichni čekají musí způsobit výbuch katastrofálních rozměrů. Američané nastoupili na pódium a bez jakýchkoliv okolků spustili svůj progresivní orchestr těžkotonážních tónů. Zahráli věci rovnoměrně ze čtyř desek, přičemž z novinky „Evergreen” nám představili „Exit, Exist”, „In Flux” a pochopitelně „Behold the Crown”. Když kytarista Trent Hafdahl začal "pinčovat” svou kytaru a vydávat kvílivé zvuky typické pro tento song, došlo k první explozi nadšení. Oproti tomu, co následovalo, je výbuch v Černobylu naprosto bezvýznamnou událostí.

Všudypřítomné nadšení a neutuchající kotel způsobilo, že se v Nové Chmelnici začaly potit i zdi a strop. Pot skrápěl publikum ze všech stran, ale After the Burial nezpomalovali. Bubeník Dan Carle dál poháněl djentovou mašinu vpřed a situace dál eskalovala, až se baskytarista Adrian Oropeza rozvášnil natolik, že zavrávoral a málem spadl z pódia. Krátce poté si zpěvák Anthony Notarmaso vzal krátký time-out, aby nabral dech a nevynechal příležitost svého spoluhráče popíchnout. I přes brutalitu vystoupení a ovzduší na pokraji snesitelnosti udržovali After the Burial velmi příjemnou a přátelskou atmosféru. Pochválili a poděkovali všem vystupujícím kapelám a když další pecku „Lost in the Static” věnovali svému zesnulému někdejšímu spoluhráči Justinu Loweovi, návštěvníci toto gesto odměnili upřímným potleskem a neskutečným bordelem. After the Burial předvedli fenomenální show, zadupali do země veškeré pochybnosti o tom, kdo je králem progresivního deathcoru a to vše s velkou pokorou a úsměvem.

Večery, kde všechny kapely předvedou famózní vystoupení, jsou odměnou pro každého hudebního fanouška. Pobyt na Nové Chmelnici stál za každou investovanou korunu i minutu volného času, a navzdory zmeškání úvodních Spiritbox, nemám absolutně co vytknout.