The Prodigy na novince No Tourists nabízí elektroniku pro nenáročné

Průkopníci elektro-rockového big beatu The Prodigy se loni přihlásili s novinkou „No Tourists”. Po třech letech od poslední „The Day Is My Enemy” přichystali 10 skladeb, se kterými se snaží uhájit pomalu hnijící slávu a výhradní postavení na poli žánru, který v 90. letech vytvářeli. Přitom krátce po vydání „The Day Is My Enemy” Liam Howlett uvažoval, že by The Prodigy chtěli dávky svého agresivního rave/hardcoru dealovat častěji a v menším množství. Úvaha omezit vydávání dlouhohrajících studiových desek ve prospěch krátkých EP zněla zajímavě i z marketingového hlediska jak pro kapelu tak i pro fanoušky. Nicméně tento koncept brzy vzal za své a po třech letech máme na stole novou elektro hostinu. Vyplatí se usednout ke stolu?

Pokud nejste náročný strávník, tak ano. Excentrické trojici šlo skládání tak od ruky, až se z původně plánovaného EP přirozeně vyklubalo dostatek materiálu na plnohodnotné album. Jenže za jakou cenu? The Prodigy přirozeně sázejí na agresivní zvuk za přítomnosti jednoduchých a rytmických refrénů, které si posluchač snadno zalíbí. Takhle to více či méně fungovalo prakticky odjakživa. Co je tedy na „No Tourists” špatně narozdíl od například famózní „The Fat of the Land”? No, je toho hodně. V prvé řadě je to experimentování. Na novince není prakticky žádné. Ano, kapela si přizvala nějaké hosty, ale ne za účelem vytvoření experimentu nebo něčeho nevídaného. Rapová partička Ho99o9 hostuje na singlu „Fight Fire With Fire” a i přesto, že singl působí poměrně svěže, nejedná se o žádnou vypalovačku. Naopak to spíše zní jako singl Ho99o9 s beaty od Prodigy. Pořád se však jedná o ten lepší kousek na desce. Druhým hostem je britský písničkář Barns Courtney, který se podílel na závěrečné skladbě „Give Me a Signal”, která je zase rozkouskovaná a repetitivní. Hosté tedy kapelu nezachránili.

To, co kapela umí skvěle a na čem prakticky postavila svou skálopevnou pozici je umění překvapit. Zaskočit posluchače něčím novým, zvláštním, zajímavým nebo nevídaným. To se jim na „No Tourists” moc nedaří. Samozřejmě už toho není mnoho, co by se dalo vymyslet nebo vyzkoušet, ale na desce kromě několika solidních kousků není prakticky nic zajímavého. Novátorské umění The Prodigy, jejich inovativní nápady a nadčasová tvořivost se na této desce bohužel nepromítla. Mezi ty slušné a nápaditější fláky se dá zařadit hned úvodní „Need Some1”, která zaujme, ale nenadchne. A časem se možná i zprotiví. Typickým Prodigy šlágrem se klidně může stát „Light Up the Sky”, „We Live Forever”, eventuálně možná i „Champions of London”. Naopak vyloženou vatou a nudnou elektronickou bažinou je „Resonate”, „Timebomb Zone” nebo i titulní „No Tourists”. No a naprostá slátanina je poslední věc „Boom Boom Tap”. 

Sečteno podtrženo, The Prodigy se možná měli držet svého původního plánu a vydat jen krátké EP. Takové čtyři, možná pět skladeb z „No Tourists” je poměrně obstojných a dokážou se přiblížit kvalitativní laťce, kterou kapela sama nastavila dost vysoko. To je skoro ideální počet na solidní EP, avšak přidejte dalších 5 rozvařených, syrových nebo naopak spálených věcí a místo solidního EP máte mdlé album bez chuti. Chybí agresivita a výbušnost písní, tvořivost a element překvapení a prakticky v žádné skladbě není zapamatovatelný moment nebo nějaký zvrat. Nabízí se tolik populární výraz recyklace toho, co fungovalo v minulosti. Kromě zmíněných třech, možná čtyřech písní je to velký špatný a deska působí uspěchaně. Na druhou stranu, když přihlédneme k tomu, jak vypadají koncerty The Prodigy, nikdo se asi během show nebude pozastavovat nad tím, že taneční párty je repetitivní a nenápaditá. Rockové příchutě je bohužel na desce tentokrát pramálo.