Šestihlavá hydra King Gizzard & The Lizard Wizard opět předčila očekávání

King Gizzard & The Lizard Wizard. Šest hlav, jedno tělo, nekonečno směrů. Jejich diskografie čítá přes dvacet alb, a přesto se ani jedno nepodobá druhému. Během více než deseti let existence vytvořili svébytný vesmír, vzpírající se jakýmkoliv škatulkám.    

Organizátor Live Nation Czech Republic tentokrát sázku na neobvyklý formát trefil přesně. Gizzardi sem zavítali v rámci svého právě probíhajícího celosvětového turné, demonstrujícího tři docela odlišné koncepty. Kapela v úterý, v pražském Sasazu, uvedla set ve zcela nové, elektronicky laděné podobě, za předskokanského doprovodu multiinstrumentalistky Maddie Ashman.    

Maddie Ashman   

Její hudba není ani čistě popová, ani výhradně experimentální. Klasicky vyškolená violoncellistka a kytaristka Maddie Ashman využívá v písních cello jako hlavní melodický i rytmický prvek.  Její kompoziční přístup vychází z konceptuální estetiky amerických minimalistů (La Monte Young, Ben Johnston), avšak Ashman tuto tradici překlápí do intimního, introspektivního kontextu písňové formy.   

Během studií na Goldsmiths University of London v ní víc než samotná interpretace vzbudilo zvědavost, proč některé tóny zní dobře a jiné naopak. Tento zájem ji dovedl k experimentům s tzv. "just intonation" – čistým laděním, vycházejícím z přirozených poměrů mezi frekvencemi, nikoli z rovnoměrného temperování, které ovládlo západní hudbu od 18. století.  

Svojí hudbou přesahuje koncertní sály – komponovala například pro Britten Pears Arts a její skladby zazněly na konferenci COP-27 (o klimatu) i na Aldeburgh Festivalu.   

Hudebnice představila svůj aktuální sólo set, smrsknutý na půlhodinovou alternativu. Repertoár tvořily převážně nevydané skladby, doplněné o tvorbu z posledních let, včetně reinterpretace singlu Toffee (AWAL, 2025), kterou transformovala do ambientně-ryt­mické formy. Vystoupení pozitivně upoutalo svou postupnou gradací dynamiky, využitím disonantních mikrointervalů a precizní kontrolou textur.    

King Gizzard & The Lizard Wizard    

Experimentátory King Gizzard & The Lizard Wizard jsme tu měli poprvé možnost vidět tři roky zpět a od té doby tu vystoupili několikrát. V době, kdy si většina skupin láme hlavu s tím, jak udržet pozornost posluchačů, vydávají několik alb ročně, mění žánry jako ponožky a přitom si drží fanouškovskou základnu, která svou věrností připomíná sektu.    

Zásadním rysem kapely je jejich extrémní tvůrčí produktivita. V roce 2017 vydali pět alb během jediného roku – každé s jinou estetikou, koncepcí a zvukem – od tehdejšího experimentu s mikrotonálními kytarami („Flying Microtonal Banana") až po jazykově i žánrově pokřivené „Murder of the Universe" .   

Za zmínku stojí i sci-fi principiální Polygondwanaland, které kapela vydala zcela zdarma s výzvou, ať si kdokoli vytvoří kopie, zremixuje a prodává sám. Tento krok z nich udělal symbol DIY kultury – fanoušci po celém světě začali desku tisknout na vinyl, kazety i CD, každý s vlastním obalem. Vzniklo tak několik stovek různých edic téhož alba, čímž King Gizzard neplánovaně vytvořili největší komunitní hudební experiment dekády.   

Frontman  Stu Mackenzie je mozkem i dirigentem celého projektu. Jeho posedlost strukturou, laděním a improvizací určuje směr, ale zároveň dává prostor ostatním členům – Ambrose Kenny-Smithovi, Joeymu Walkerovi, Lucasovi Skinnerovi, Michaelu Cavanaghovi a Cooku Craigovi – aby přispívali vlastními nápady. 

„Když máš kapelu, která umí hrát 20 žánrů, proč si vybírat jen jeden?," ptá se okázale zmíněná hlava formace Mackenzie. Zatímco existují kapely, které hrají pořád totéž a jejich fanoušci to milují, Gizzardi dělají všechno proto, aby nikdy nic neznělo stejně dvakrát.    

Jejich set měl přirozený tah i cit pro prostor. Kapela se vydala na území ravu, klubové kultury a repetitivních rytmů, aniž by ztratila svou charakteristickou psychedelickou esenci. Na své si přišli fanoušci všech jejich podob – od syrového rockového riffu až po digitální šílenství z posledních desek The Silver Cord a PetroDragonic Apocalypse. 

Autorka textu a fotografií: Marri