Na pivo s českým hospodským rockem (1.)

Hospodský rock je tuzemským fenoménem posledních dvaceti let. Hlásí se k němu, nebo do něj bývá řazeno množství kapel, z nichž řada z nich patří k těm vůbec nejpopulárnějším na domácí hudební scéně. Přesto neexistuje ucelenější profil tohoto stylu-nestylu. V následujícím miniseriálu jsme se proto pokusili tento specifický subžánr zmapovat poněkud podrobněji – z hlediska jeho historie, vývoje, hlavních milníků i nejvýznamnějších zástupců.

Nejprve zkusme definovat, co to vlastně hospodský rock je a podle čeho do něj budeme řadit jednotlivé interprety. Za uvedeným účelem jsme vybrali pět následujících parametrů.

Prvním z nich je hudební styl. Jedná se o jednoduchý, melodický, energický rock vzniklý promícháním hardrocku, punku, rock´n´rollu a popu často využívající sborové chorály v refrénech. Typické nástroje jsou jedna až dvě kytary, baskytara a bicí, občas, hlavně u skupin využívajících prvky ska, přibývá i saxofon, klávesy či trubky. Velké oblibě se těší také akordeon.

Jasná je také tématika textů, která se dá zjednodušit do tří slov: chlast, ženský, rock´n´roll. Popisuje prostě radosti života podané pokud možno s nadsázkou, jednoduchou, humornou až vulgární formou. Časté jsou popkulturní odkazy, parodie, používání jmen kamarádů a známých, narážky na různé konkrétní, obecně známé události. Politika a sociální témata dostávají na druhou stranu minimální prostor. Jde přece o to bavit se. To už se více objevují vypůjčená témata z nejrůznějších (hlavně scifi a hororových) filmů, literatury či jiných písní.

Kde pubrock nejčastěji uslyšíme? V dnešním provázaném, multikulturním, zkomercializovaném světě těžko najdeme nějak specifická místa vystupování ožraleckých band. Koncertují ve vesnických kulturácích, na tancovačkách, v rockových klubech, hospodách, samozřejmě na festivalech. Prostě všude tam, kde teče pivo a najde se pár fanoušků ochotných je poslouchat.

Dalším měřítkem příslušnosti do společenství hospodských kapel je soukromý životní styl jejich členů. Téměř vždy zpívají o tom, co prožívají: chlast, ženský, tvrdá hudba. Často to bývají hospodské party, tedy žádní profesionální muzikanti, kteří se rozhodli hrát a prostě je to baví. Je jasné, že u takových seskupení převažuje nadšení nad muzikantskými dovednostmi, ale řada z nich se během dlouhé doby fungování přeci jen vyhraje a sehraje, takže pro běžného posluchače nepůsobí nijak amatérsky.

A jak dlouho by měla taková pubrocková partička fungovat? Hodně z nich totiž nahraje třeba pouhou jednu píseň odpovídající výše uvedeným charakteristikám nebo se jedná o krátkodobou epizodu v jejich kariéře. Z tohoto důvodu budeme za splnění kritérií považovat vydání alespoň jedné desky, jenž se v rámci definice pohybuje. Do elitní společnosti hospodského rocku budeme dále řadit pouze ty interprety, kteří někdy během své kariéry splnili úvodní dva parametry, tedy hudební styl a tématiku textů. Kapel, které někdy nazpívaly píseň o našem národním sportu, čili o chlastání a pivu, je totiž celá řada a k pubrocku je rozhodně neřadíme.

Jak to ovšem bylo v minulosti, které kapely jako první splnily definici pubrocku, které vlastně subžánr definovaly a jaké jsou vůbec jeho kořeny a historie? Na to se podíváme příště ve druhé části našeho miniseriálu.