Mongolští nájezdnící The Hu a švédští doktoři Solence pozvedli víkendovou náladu

Ani ne dva týdny před konáním tohoto koncertu nám od Rock For People přišla bombastická zpráva. Na poslední chvíli se do sobotní sestavy zařadila neřízená střela Solence, která ovládla sobotní a také poslední ráno a nalila do žil návštěvníkům festivalu poslední dávky sil. Moc dobře si vzpomínám, jak skákalo celé šapito a hned během vystoupení si říkal, tak tohle chci vidět. A jak to tedy dopadlo? 

Na minutu přesně, v osm hodin, nám tak kluci naservírovali stejnou porci energie jako na zmíněném rokáči. Bohužel to stejné se nedá říct o obecenstvu, které až na pár výjimek zůstalo vcelku chladné. Dalo se to však, vzhledem ke stylu hlavní kapely, čekat. Setlist byl poměrné krátký a dostali jsme alespoň pecky Good F**King Music či Animal in Me. Po konci koncertu jsem si také se Solence pokecal a slíbil, že až přijedou na svůj vlastní headline koncert, tak to bude jiné jízda. 

Mongolská partička The Hu tak po osmé hodině mohla nastoupit pro připravené diváky. Už od první tóniny bylo jasné, že dnešní koncert bude doprovázet kvalitní zvuk. Mohli jsme se tak přenést do dob velkého Čingischána, který je v textech oslavován, a ochutnat vzdálenou kulturu a bohatou historii národu.

Lidé tleskali a pobrukovali, co si taky budeme nalhávat, na nějaké zpívání textu fanoušky nedošlo a hrdelní zpěv jen tak asi někdo neumí. Maximálně tak u skladby Yuve Yuve Yu. Komunikace jsme se také moc nedočkali, až na naučené fráze, které jsme slyšeli již během koncertu s The Pretty Reckless. Došlo také na covery Metallicy a například na krásnou skladbu Wolf Totem. Bylo nám tak naservírováno kouzelných devadesát minut, a diváci tak z klubu odcházeli nadšení. 

Moc mě zajímá, kam to tahle kapela dotáhne. Dokázal bych si představit epickou produkci, která by podtrhávala tento zážitek a my děkujeme Rock For People za důvěru nevšednímu stylu hudby.

Autor textu: Honza Staněk

Autor fotografií: Jan ,,Berry’’ Beránek