Jeden z nejkrásnějších a nejdůležitějších hlasů punkové scény dal sbohem českým fanouškům

V neděli 10. listopadu jsme měli možnost rozloučit se s kanadskými legendami, Sum 41, kteří nám za svou kariéru byli vždy věrní a Česko ze svých plánů nikdy nevynechali.  Své velkolepé finále odehráli v pražské O2 Aréně narvané svými největšími fanoušky, mezi kterými byly značné generační rozdíly k nepřehlédnutí. „Narvané" ovšem berte s rezervou, střešní ochoz mimo dva sektory nešel do prodeje. Večer zahájili Britové Neck Deep.

Sum 41 za vedení zpěváka Derycka Whibleyho odstartovali show songem „Motivation" z druhého studiového alba All Killer, No Filler, které vydali před třiadvaceti lety. Následovaly hity „The Hell Song", „Over My Head (Better Off Dead)", „No Reason" a „Out For Blood" v tomto pořadí. Energie byla od začátku setu naprosto adiktivní a ani ten největší morous nevydržel potichu sedět a pouze nahlížet. Zpíval absolutně každý, i přes jistou jazykovou bariéru, která se stala výraznější při složitějších částech písní, které nás Whibley nechal zpívat bez jeho pomoci. Bohužel dříve zmíněné generační rozdíly tvořily menší konflikty mezi diváky v oblasti sedaček. Množství lidí si chtělo užít velkolepou rozlučkovou show se vším všudy a sezení nepřipadalo v úvahu, to se ovšem nelíbilo sem tam nějakému morousovi, který chtěl koncert bezhybně sledovat z pohodlí své sedačky.

Set absolutně nezklamal svými třiceti songy, mezi kterými jsme našli jak novinky „Landmines", „Dopamine", „Rise Up" nebo „Waiting On A Twist Of Fate" i staré hitovky jako „Pieces", „Some Say", nebo „We´re All To Blame" z geniálního alba Chuck, ze kterého v nedělní večer zaznělo nejvíce skladeb. Došlo i na fantasticky melodickou skladbu „Screaming Bloody Murder" ze stejnojmenné desky, kterou Sum 41 tehdy v nové sestavě vydali v roce 2011. Album patří mezi mé osobní favority díky nádherné kombinaci pomalejších tónů a krásného piana prolínajícího se do rychlých punkových songů, na které jsme od Kanaďanů zvyklí. Bohužel již zmíněná skladba byla jedinou, která dokonalou desku ten večer reprezentovala.

Jediné, co koncertu chybělo bylo originálnější pozadí, jelikož kluci zahráli před stejným plátnem, které už jsme za posledních pár let viděli několikrát. Plátno jednou vyměnili a došlo i na tradičního nafukovacího kostlivce, který nahradil nafukovacího ďábla, kterého jsme také několikrát viděli. V aréně nebyly žádné obrazovky, a tak stage mohlo být drobet náročnější zřetelně vidět ze druhého podlaží, ale to se nás naštěstí netýkalo. Ozvučení bylo naprosto bez chyby, což je známá starost hudebních fans před shows ve velkolepé O2, kde se ozvučení často nepovede. Nejednalo se o nic jedinečného, co bychom ještě neviděli, slyšeli jsme podobná slova od leadera jako vždy, došlo na stejné hlasitostní hry s diváky jako vždy, a dokonce i set byl poměrně podobný těm co jsme zažili v nedávné době. Kouzlo Sum 41 je ovšem skryté v tom, že i z mála dokážou udělat neskutečné věci. Ze Sum 41 jsme vždy absolutně nadšení a na hudební scéně nám budou obrovsky chybět. Nechyběli ohně, menší ohňostroje, lasery, efekt disko-koule, šílené množství konfet ani tradiční mlha. Ale samozřejmě nedílnou součástí byl dokonalý hudební výkon nejen zpěváka, ale také legendárního bubeníka Franka Zumma, který měl dokonce možnost zahrát si i své sólo zhruba uprostřed setu, a v neposlední řadě basáka Jasona McCaslina a kytaristů Davea Bakshe a Toma Thackera, kteří si zahráli i kratší cover na kapely Slayer a Metallica.

Set ukončili obrovskými hity „Fat Lip" a „Still Waiting" po kterých se na chviličku vytratili ze setu. Ale jak všichni víme, přídavek je dnes již normou a po krátké pauze se vrátili se songy „Summer", „Waiting On A Twist Of Fate" z finálního alba, a „In Too Deep" z desky All Killer, No Filler. Fanoušci s rozsvícenou halou začali odcházet a až při poloprázdné hale se Sum 41 naposledy vrátili na stage a odehráli tak úplné finále ve formě rozlučkového songu „So Long Goodbye" a legendární „Welcome To Hell". A peklo to bude bez našich oblíbenců. Tento přídavek při pohledu na poloprázdnou halu dle svých slov zahráli jen pro své true fans. Stejně jako filmy od Marvela, kde stojí za to zhlédnout i titulky, ani koncerty bychom neměli opouštět přehnaně brzy, nebo nám ujde to nejlepší. 

foto poskytnuté od Live Nation