L'Enfant Sauvage
Recenze alba : Enfant Sauvage

Skupina Gojira, dříve jeden z největších objevů (dnes už stálice) metalové scény, pocházející z Francie, přinesla další desku. Své místo si grupa v čele s charismatickým vokalistou Joe Duplantierem získala především geniální fošnou From Mars To Sirius, na které jsem svého času ulítaval i já. Přiznám se k tomu, že jak starší desky (Terra Incognita, The Link), tak ani album z roku 2008 The Way of All Flesh nemám nijak naposlouchané. Drží si francouzští progresivisté laťku?
S explozivním, přes šest minut trvajícím nástupem Explosia se nám Gojira v roce 2012 představuje přesně tak, jak si ji pamatuju z roku 2005. Drtící typické riffy, zuřivá deklamace z úst Duplantierových a precizní rytmika. Do toho neustálé změny tempa, které posluchače udržují v napětí. Celé si to zastřešili skvěle budovanou atmosférou beznaděje a absolutní devastace. Hned vzápětí přichází první vrchol alba, titulní „divoké dítě", obsahující jeden z nejlepších kytarových motivů, který jsem na moderní metalové desce slyšel. Ne nadarmo byl kapelou vybrán za klipovku, která se může pochlubit skvělým artovým ztvárněním.
Velkou službu kapele dělá brilantní nazvučení, kdy muzika buší hlava nehlava, přitom je vše ale krásně čitelné. Ať už strunné nástroje či bicí. Ty jsou tady kapitolou samy o sobě, dynamické, přesto nepředvídatelné a létají od moderních skočných groovy rytmů (Liquid Fire), přes death metalové party s blast beaty (jinak průměrná Planned Obsolence) až po klidné pasáže (baladická Born in Winter). Podobně variabilní je samozřejmě i celek.
Vzhledem k průměrné délce skladeb okolo 5-6 minut nejde o úplně jednoduchý poslech. Nicméně se zde nachází mnoho chytlavých pasáží, které nutí poslouchat desku znovu a znovu. Na tomto místě je třeba zmínit například (pokud vynechám první dvě skladby) refrén ve skladbě Liquid Fire, protože mám dojem, že jsem takovou pasáž od kapely snad ještě neslyšel. Mimo nářezových chytlavých skladeb, které musí skvěle fungovat na koncertech, se kapela pouští i do progresivnějších hrátek jako například ve skladbě Mouth of Kala se spoustou rytmických breaků a vyhrávek, které vytvářejí běsnící bestii. Do podobného šuplíku bych zařadil i poslední The Fall (kde nechybí ani death metalový chropot). Nejlepší vizitkou této tváře kapely je ovšem majstrštyk v podobě The Gift of Guilt, melancholicky agresivní a přitom melodické skladby. A taky absolutního vrcholu alba.
Na desce je vidět, že banda je výborně sehraná a rozhodně netrpí nedostatkem nápadů či inspirace. Mnohdy jde ale o nastavovanou kaši. Po celou dobu trvání alba do vás Gojira buší hlava nehlava svůj moderní metal, a někdy po půl hodině nahrávky, která trvá necelou hodinu, přichází už výše zmiňovaná The Gift of Guilt. A pak najednou zásek, a je to jakési unylé. Pain is a Master mimo jednoho zajímavého riffu nenabízí prakticky nic zajímavého. To samé se dá říct o Planned Obsolence, kterou předchází trochu nepochopitelné „intro" The Wild Healer, které by přitom bylo vynikající tečkou na konci alba. Zbytečně se tím narušila konzistence desky. Na vině asi tolik nebude kvalita materiálu, jako spíš jeho poněkud nezmáknutá dramaturgie. Zjisil jsem totiž, že po osmé The Gift of Guilt už se na poslední tři věci jednoduše nedokážu soustředit.
Jaký je můj verdikt? Gojira je rozhodně složena z excelentních muzikantů se svou originální vizí, kterou dokáží dostat na desku a dle videí ji i přesvědčivě podat naživo. Sálá z nich charisma. Nicméně From Mars to Sirius byla tak dokonalým dílem, že je celkem otázka, zda se jim ji podaří ještě někdy překonat. S L’Enfant Sauvage se jim to totiž přece jen nepodařilo, přestože jde rozhodně o skvělou originální moderní metalovou desku, která by si ale zasloužila lépe poskládat playlist, respektive jednu, dvě vycpávky ubrat. Mám tím na mysli Pain is my Master a Planned Obsolence. A taky lepší obálku.
HUDEBNÍ ZPRÁVY
Speciální koncerty na letošním festivalu Brutal Assault
Josefovský festival Brutal Assault každoročně kromě standardních koncertů rozličných kapel láká i na speciální sety,...
Letňany vzlétnou na proudech padesátileté železné panny
Oslavy 50. výročí založení legendy Iron Maiden má i letos v rámci turné s názvem The Run For Your...
Rockový Katapult jede narozeninovou šňůru, Sušice se stala její druhou zastávkou
Legendární Katapult s frontmanem Oldou Říhou slaví letos nádherné padesáté narozeniny. K tomuto...
Nesvatá trojice schválila město plameny: Unholy Trinity Tour v Praze
Pravděpodobně největší koncertní metalová událost tohoto roku je za námi. Behemoth nekompromisně zválcovali Prahu....
Brod 1995 přivítá v srpnu Kollera, Rybičky 48 nebo Mňágu
Festival Brod 1995 zve již podvanácté do Českého Brodu na pestrý mix nejrůznějších žánrů i pověstnou...
» zobrazit více...
RECENZE
» A(b)rakadabra znamená stále špičkovou...
» Nostalgická duše Joker Beat plachtí za nadějí...
» Arakain 2006: Labyrint, Touža a neúprosný...
» „Achtung, Sultan!“ volá První Hoře...
» Ve svobodném a magickém světě MBT je otevřeným...
» Crazy Story kapely Totální nasazení baví...
» zobrazit více...
Nezapomenutelný zážitek s japonským metalem
Letos jsem si řekla, že zkusím poznat nějaký ten metal. A proč nezačít hned...
Letňany vzlétnou na proudech padesátileté železné panny
Oslavy 50. výročí založení legendy Iron Maiden má i letos v rámci turné...
Rockový Katapult jede narozeninovou šňůru, Sušice se stala její druhou zastávkou
Legendární Katapult s frontmanem Oldou Říhou slaví letos nádherné...
Speciální koncerty na letošním festivalu Brutal Assault
Josefovský festival Brutal Assault každoročně kromě standardních koncertů...
Kapela Corenote otočí váš svět Vzhůru Nohama
Českolipská crossover kapela, Corenote, vydala v pátek 25. dubna své...
Na Alana Walkera dorazila celá republika, ale nevíme co si myslet o samotné show
Alan Walker, norsko-britský DJ, známý především svým zamaskovaným obličejem,...
Klip Klidná jako voda připomíná spolupráci kapel Jelen a Hradišťan
Kapela Jelen v minulém roce absolvovala svůj nejaktivnější koncertní rok,...
Na Trnkobraní se mohou těšit Dan a Eva
Již zítra se otevřou brány areálu likérky Rudolf Jelínek ve Vizovicích,...
FALSEBOUND kombinují melancholii s tvrdostí
Temná atmosféra, podladěné riffy a kombinace melancholie a tvrdosti...
Víme, jak je těžké pro mladé ale zatím neznámé kapely prorazit do médií a tím získat nové fanoušky.
» Podporujeme nadějné kapely
» Zadání profilu interpreta
Chcete dostávat do vaší emailové schránky aktuální informace ze světa hudby? Přihlašte se k odběru newsletteru. Odběr můžete kdykoliv zrušit.