Glosa: Billové to mají poctivě odpracované

Karel Souček, 03. 07. 2013

Divokej Bill je příkladem kapely, která se obešla bez různých talentových soutěží, marketingových kampaní a protlačování do médií. Svoji současnou pozici si musela poctivě odmakat desítkami a možná stovkami koncertů v malých klubech okresních či ještě menších městeček.

Ochota, slušnost, vstřícnost

Pamatuji jejich příbramské, dobříšské či hořovické koncerty z konce 90. let, kdy hráli před poloprázdnými sály. Přesto vždy na doraz, na sto procent. A stejně bezprostředně pak dokázali posedět se svými fanoušky, dát si s nimi nějakého toho panáčka a dlouho do noci si povídat o všem možném. A s jakou ochotou odpovídali na otázky i do těch nejmenších regionálních plátků.

Jejich popularitu nešířila rádia, televize či facebookové profily, ale právě ústní podání. „Franta byl včera na Billech v Junioru, prý úžasní a neskutečně pohodoví, v pátek na ně jdeme do kulturáku. To musíš vidět, tady si zatím poslechni jejich kazetu a řekni o tom Léně..." Tato cesta je mnohem delší, složitější, namáhavější, navíc ne vždy se zadaří. Ale pokud má kapela dost vytrvalosti a nezbytného štěstí, tato popularita je pak pevná a trvalá.

Za popularitu vděčí fanouškům

Dnes je Divokej Bill slavný, ale chlapci z Úval na své začátky nezapomínají. Nezapomínají ani na to, komu za svoji popularitu vděčí. Nejen proto zůstali pohodovými, vstřícnými a milými lidmi. Poslední příklad. Potřeboval jsem s Vaškem Bláhou rozhovor do Hudební knihovny. Obratem se ozval s omluvou, že cestuje po Rumunsku, ale jak se vrátí, hned odpoví. Samozřejmě to splnil.

GALERIE