Zimní bouře do Brna přivála pouze ze severu

V posledním lednovém týdnu letošního roku proběhl v brněnském klubu Fléda power metalový večírek. Koncert, který byl původně situovaný do klubu Sono Music Club, vedli finští folk metaloví Ensiferum. Seveřané si na turné k aktuální desce „Winter Storm" pozvali power metalové kolegy od našich sousedů. Zahráli němečtí Freedom Call a večer zahájili rakouští Dragony.

V první řadě mě překvapil velmi slušně naplněný sál, navzdory informaci, že na koncert je prodáno jen něco málo přes polovinu lístků. Je možné, že se tato informace vztahovala na původně plánovaný koncert v Sonu a nižší prodeje zapříčinily změnu místa konání. Každopádně, na Flédě hned od startu panovala velmi příjemná atmosféra, které se snažila využít rakouská parta. Ta předloni vydala pátou desku „Hic Svnt Dracones" a v minulém roce do svých řad přivítala zpěvačku Marii Nesh, která s nimi v minulosti pouze koncertovala. Na její výrazné vokály jsem si musel poměrně dlouho zvykat, ale nakonec jsem se s nimi smířil. Dodávaly jednoduchému power metalu jistou symfonickou složku. I přesto, nejzábavnější pasáže byly ty, které vokálně sdílela s kytaristou Siegfriedem Samerem. Koncert probíhal v poměrně statickém duchu, jedinou výraznou aktivitu vynakládala právě zpěvačka. Sál jejich čas na pódiu však ocenil, i když to úplně nebyl můj šálek vídeňské kávy.

Ta mi zhořkla úplně při koncertě německých Freedom Call. Tato čtveřice sází na ryzí power metal už téměř třicet let a vše řídí zpěvák a kytarista Chris Bay. Předloňské album „Silver Romance" je už jedenáctá nahrávka a bylo vidět, že power metal bez příkras (nejen) z Německa u tuzemských fanoušků boduje. Samozvaní happy metaloví válečníci si svou ochrannou známku zjevně hýčkají, což dokazuje i nejnovější singl „Heavy Metal Happycore", na kterém spolupracoval i Petri Lindroos z Ensiferum. Ačkoliv klávesy v jejich hudbě hrají prim a Chris Bay je veden i jako klávesista, naživo tento nástroj zcela chyběl. Vadilo mi, že element, na kterém pánové evidentně staví, je pouštěn z nahrávky a koncert tak není zcela naživo. To byl však pouze vrchol ledovce. Rozhodně nejsem příznivcem power metalu a jednoduchost, repetitivnost a teatrálnost, se kterou zejména Chris Bay nešetřil, mě v polovině jejich setu vyhnala ze sálu. 

Jak je zřejmě již patrné, přišel jsem na Ensiferum. Je to již sedm let, kdy jsem měl naposledy tu čest vidět Petriho Lindroose v práci. Bylo to na festivalu Brutal Assault v té krátké mezeře, kdy vystupovali bez živých kláves. Tuto pozici o rok později zaplnil Pekka Montin, který na aktuální desce „Winter Storm" dostával hodně prostoru i vokálně. Úvod koncertu s novými písněmi „Winter Storm Vigilantes" a „Fatherland" mě tedy zastihl lehce nepřipraveného, jelikož jsme hodně slyšeli právě Montina a jeho vysoké vokály. Já však chtěl slyšet hlavně Petriho Lindroose a jeho nízko položený chraplák. To se mi brzy splnilo s hity „One More Magic Potion", „Token Of Time" „From Afar" nebo „Andromeda". Třetí skladba z aktuální nahrávky znamenala návrat zpěvačky Marie Nesh, jelikož se jednalo o baladu „Scars in My Heart". Kromě frontmana si bral slovo i baskytarista Sami Hinkka. Ten spolu s kytaristou a již jediným zakládajícím členem kapely Markusem Toivonenem skvěle odzpíval i čisté vokály starých písní. První jmenovaný dokonce brněnský koncert označil za dosavadně nejlepší na turné.

Pánové potvrdili svou pověst velmi charismatických a milých hudebníků, například když si Lindroos naoko „stěžoval", že je v sále horko. Svůj komentář však hned odbyl s tím, že jsou finové a ti mají přece saunu rádi. Trošku okatý vtip, ale přesto pobavil. Před největším hitem „In My Sword I Trust" si střihl scénku s Hinkkou, kdy ho vybízel k tomu, aby zahrál „tu věc". Po několika riffech od Iron Maiden a Deep Purple došlo na jejich evergreen. Do závěrečné „Two of Spades" zařadili i krátkou disko vsuvku, včetně stroboskopických světel, kdy se do tanečků zapojili i jinak stoicky a bez emocí působicí členové jejich týmu. Vtipný závěr při odchodu umocnila i parodická skladba „Vanha suomalaisten poikain vitutuslaulu" komediální skupiny Lapinlahden Linnut, která si bere na paškál folkový hit „Marilaulu" od kapely Värttinä z roku 1991. Zajímavostí je, že kapela během dne ve městě schovala svůj merch a nálezci pak věnovala i lístek na koncert. Toto praktikuje na všech zastávkách  aktuálního turné. Velmi sympatické.

Ensiferum se v Brně představili ve skvělé formě. Na aktuální desku a zejména vokály Pekky Montina si budu jen těžko zvykat, ale naštěstí byl setlist plný starších a tvrdších skladeb. Zamrzela snad jen absence skladeb „Rum, Women, Victory", „Twilight Tavern" nebo „Lai Lai Hei", ale jinak nemám větší námitky. Bohužel si finové na své turné pozvali (pro mě) velmi slabý support, který se s nimi žánrově slučoval jen minimálně, ale jejich samotný koncert to neovlivnilo. Jsem rád, že parta z Helsinek dál boří stereotypy o studených seveřanech a na koncertech stále udržují humornou náladu. Čekám, kdy přijde nějaká spolupráce s Käärijou.

Úvodní fotografie pochází z oficiálního Facebookového profilu kapely Ensiferum.