Generace mezi odvahou a lží, to je třetí a nejtvrdší Jamaron

Když jsem se před 3 lety ptal kytaristy a hlavního skladatele Ondřeje Dostála, jakým stylem se kapela Jamaron vydá na dalších albech, říkal, že by se chtěl držet rockové linie, protože je duší rockerem. V té době měl ambiciózní kvintet za sebou svěží debut Nahá, na němž bylo možné slyšet jak punkové tóny, tak čistě pasáže se španělkou, a kapela celkem originálně mísila do stylu folkové vlivy včetně saxofonových aranží. Ten eklektický nástroj vytyčil skupině svůj vlastní styl, který okolní svět chtěl slyšet i dále. Jenže už na druhé desce Doma se tento instrument jaksi vytratil z JAMA-výrazu, byť si kapela i v čistší rockové rovině uchovala svůj autentický drajv a punc originality. Vážnější texty ale dokázala ještě doplnit veselými hity Amerika nebo Habaděj přání.

Třetí album mladé pražské skupiny pod názvem Generace vyšlo před pár týdny a po prvních posleších je nutné říct, že Ondřejova slova se naplňují beze zbytku, poněvadž jde o album čistokrevně rockové, a to s dovětkem, že „tvrdá doba přináší tvrdou muziku"! Jak se totiž jinak podívat na devět nových skladeb, které přesviští ve více méně energizujícím rytmu a vnímavý posluchač jen zůstává lapat po dechu? Rovnou říkám, že toto album je silnou a autentickou generační výpovědí o mladé rockové scéně v tuzemsku.

Ondrova sestra Marie se definitivně stala vokální frontwomankou se vší parádou. To už dokázala víceméně nastínit v singlu O lžích a lidech, který je nejstarší (avšak nejsilnější!) skladbou nového alba. Jenže ten je až v pořadí poslední na albu, které se od začátku s posluchačem hudebně, a i textově nijak nemazlí. Otevírák Vzducholoď sice na úvod jen zvolna nastartuje živelný rytmus, ale jakmile se přidají obě kytarové složky hudebního výrazu skupiny, je opravdu co poslouchat. Nechybí sekavé pasáže rytmiky, jemné baskytarové přemítání, vokální sbory všech členů. Baskytarista Filip Karlík odvážně obnažuje svůj nástroj i v další skladbě Možná, kde se vyloženě experimentuje s kytarovým zvukem. V refrénu kytary dotvrzují Mariin vokál.

 

Ten se vzápětí promění v křehkém úvodu titulní písně Generace. Tady tempo ustupuje emoční a sociální tématice, přitom ale hudba nezaostává vůbec pozadu. Marie tady střídá klidnější pasáže s mohutně podanými sbory. Ty lehce ruší zvukové naladění všech vokálů, nicméně to může být záměr. Záleží, v jakém prostředí tenhle song posloucháte. V každém případě jsou slyšené sbory doslova do uší bijícím kladivem, zvláště když je doprovází mistrný text. Kapela přiloží pod kotel a zařadí i dvojkopáky! A i když najednou skončí, její tématika a procítěná naléhavost však nutí znovu si titulní píseň poslechnout. Stejně tak sugestivních Jedenáct. Schopnost přejít od atmosférických pasáží do tvrdého soundu zde Jamaron dotahují k dokonalosti. Našlapanou energií tryská i další Třicet vteřin ticha, kde Marii doprovodí opět vokálně všichni kytaristé a neskutečně zhutní celkový výraz skupiny

Mezi výše zmíněné skladby Jamaron ještě ukryli nejpomalejší skladbu Betelgeuse. Ta se jíž objevila jako singl v únoru letošního roku a celkem povedeně až filozoficky reflektuje naše vnímání vesmírného prostoru. Celým albem se tak zajímavě prolíná (možná neplánovaná, ale zajímavá) linie vzletů a pádů, které symbolizují dnešní mladou generaci. Chce odvážně vstoupat vzhůru a dotknout se nebe a možná i neznámých vesmírných dálek, ale stejně ji nakonec čeká drsné uzemnění na naší matičce Zemi. Na Zemi, kde se musíme vyrovnat se vztahy, výchovou, zodpovědností, ale především s přetvářkou, která se může ukrývat za zdánlivou „pravdou". To vše reflektují nejsilnější skladby, které zazní na konci desky.

Zatím poslední singlová Malý Berlín jde ruku v ruce v linii vztahových „krizovek" jako byla silná píseň Úhel pohledu z minulého alba, ale možná přefrčí tak rychle, že to téma nepřinese až takové zamyšlení jako u předchůdce. Jako by s tím chtěli – a to i přes překvapivé deathmetalové zachrčení k závěru - „být rychle hotovi", což je malinko škoda. O to více a naléhavěji se však zintenzivní závěrečná O lžích a lidech, která je realistickým divadlem o pravdě a lži, které se prolínají v současném světě. Polobalady s vážnou tématikou jdou skupině nejlépe a tady se nejvěrněji ukazuje sehranost a teamová práce všech členů skupiny. V precizním zvuku se neztratí žádný nástroj a zároveň krásně vynikne Mariin zpěv. Grandiózní závěr tak podtrhuje sílu celého alba.

Generace je po všech stránkách vypiplané, energické album, které kapele upevňuje jejich hudební pozici. Zní navýsost aktuálně a zároveň neotřele v rockovém ranku. Jamaron se dokázali neopakovat, a to i za cenu ztráty – mého oblíbeného – saxofonového zvuku. Očistili svůj dříve, byť zajímavě rozkročený stylový záběr, aby v roce 2022 stvořili textově určitě nejvyspělejší a hudebně jednoznačně nejtvrdší Jama-nahrávku. Možná, že zdrsněli po co-vidovém období, ale to se dalo očekávat. Nenechali se však zlákat komerčním úkrokem, který potkával řadu mladých skupin po nadějném debutu, ale jdou si nadále po své autentické rockové cestě. A fakt, že několikrát vyprodali pražský Lucerna Music Bar, zahráli již na několika prestižních festivalech, nedávné Benefici pro Ukrajinu či letošních hlavních Majálesech, dokládá, že se jim daří vskutku náramně!   .