Europe začali ze tmy

Kdo by nepamatoval letitý, všemožně znásilněný hit švédské kapely Europe, The Final Countdown. Partička rockerů s načechranými účesy si tehdy stejnojmenným (třetím v pořadí) albem otevřela dveře do velkého světa byznysu, ačkoliv už předtím pár desek vydala. Na tomto albu by se daly všechny skladby označit za vyložený hit, žádná vyloženě nezaostávala za skladbou titulní. Celosvětový úspěch a sláva ovšem kapelu semlely a nastaly personální rozkoly, což vedlo k odchodu jedné ze zásadních persón, kytaristy Johna Noruma. Pak už přišly další dvě alba a v roce 1992 nastala pauza.

O jedenáct let později, v roce 2003, se znovuzrození Europe k radosti svých fanoušků dali opět do práce a vymysleli desku Start From The Dark. Pro staré fanoušky mohla deska znamenat celkem šok, místo načančaných aranží a fanfár kapela startuje desku tvrdě s riffy, za které by se nemusel stydět ani kytarový dřevorubec Zakk Wylde. Skrz neprostupnou riffáž prostupuje přirozený vokál zpěváka Joeyho Tempesta, který je pro kapelu velkým tahounem a hlavním charismatickým symbolem. Nicméně kapela konečně začala působit kompaktnějším dojmem, než kdy dřív. Je vidět, že pauza, vlastní tvorba a soustředění se na své životy přineslo ovoce.

Desku Start From the Dark zdobí výborný zvuk, ve kterém vynikají všechny nástroje, od těch dominantních, jako je kytara Johna Noruma, nebo bicí Iana Hauglanda, po basu Johna Levéna. Jak už jsem zmiňoval, kapela upustila od klávesového soundu, tudíž klávesy Mica Michaeliho tu samozřejmě jsou taky, ale většinou plní spíše podpůrnou roli. Poprvé se výrazněji ke slovu dostávají v geniální hitovce Flames, která obsahuje natolik chytlavý refrén, že by z něj kdejaká průměrná zábavovka měla refrény tři. Hudebně se kapela drží klasického zatěžkaného hard & heavy v tvrdších podobách, které připomínají valivý buldozer. Druhou polohu tvoří baladické skladby, jako klasická rocková balada Hero, nebo grungeově potemnělá Reason. Samozřejmě nechybí klasický love song Roll With You. Ale žádná z těch skladeb není kýčovitá. Nejkrásnější je však tečka za albem v podobě komorní akustické Settle for Love. Ty tvrdé rychlejší věci vedou hlavně v první půli dvanáctiskladbové kolekce. Ke konci už trochu dochází dech, skladby již nenesou tak výrazné prvky, jako ty na začátku. Nicméně na kvalitě alba to příliš neubírá, pořád je to kvalitní materiál.

Myslím, že tento styl návratu se kapele Europe skutečně povedl. Dalších pár desek jim od té doby ještě vyšlo, nedávno navštívili v rámci turné i naší republiku. Pokud se zamyslíme nad tím, co by se stalo, kdyby se snažili o návrat ve stylu The Final Countdown, která je sice "nadčasová", ale silně poplatná osmdesátým letům, myslím, že by to zabalili po takové desce ihned znovu. Europe rozhodně nepatří do starého železa.