Duchovní kořeny americké historie a southern gospelová skupina Lužická Tráva: první jarní kouzelné live v Jestřebí

V neděli 29. března odpoledne proběhl v útulných prostorách jestřebské restaurace Rychta koncert českolipské kapely Lužická tráva (The Lusatian Grass), která v letošním roce zahajuje další čtvrtstoletí své jedinečné akustické tvorby. Mísí se v ní celá řada vlivů a hudebních tradic Appalačské hudby, tedy country, bluegrassu, old‑time a gospel music. 

Pro náhodné návštěvníky, kteří si jestřebskou restauraci Rychta vybrali jako místo odpočinku při svém nedělním výletování okolní krajinou, mohlo být originálně pojaté vystoupení silným překvapením, protože 4-5 členná kapela vystupuje převážně v angličtině. Pro fanoušky akustické muziky a polyfonních vokálů, kteří svěží ansámbl kolem Tomáše Kejklíčka dlouhodobě sledují, to však musela být lahůdka. Úvod každé skladby totiž charismatický frontman věnoval pečlivému vysvětlení původu písně, a i třeba okolnostem jejího vzniku, případně přidal historické zajímavosti. Zároveň během pestrého setu dokázal měnit řadu nástrojů včetně kytary nebo banja. Byl to vlastně naučný, leč velmi zajímavý exkurz do severoamerické lidové hudební tradice, kterou zná našinec možná jen ze zahraničních filmů pro pamětníky. Osobně jsem si vybavil devadesátá léta, kdy se Česko konečně otevřelo západní kultuře a i (retro) americké snímky zaplavily tehdejší televizní produkci, která dychtila po kulturních změnách. A často černobílé snímky skrývaly právě ukázky ze staré americké hudební tvorby.  

Z řady skladeb, kterou Lužická Tráva (dále LT) v onen podvečer zahrála, byl cítit často tesklivý, ale i veselý westernový duch smísený navíc se spirituálním poselstvím post-křesťanské tradice, přičemž pozorný hudební štamgast mohl vyposlouchat skutečné americké „hitové" písně, které by se daly zařadit do moderní škatulky „a-capella gospel". Mezi inspirační vzory českolipské partičky, která má na kontě během více než 20leté existence úctyhodných 11 desek, patří již dlouho mj. umělci jako: Bill Monroe, Carter Family, Stanley Brothers, Hazel Dickens nebo Johnson Mountain Boys. 

Kvintet ve složení Tomáš Kejklíček – kytara, banjo, zpěv, Karolína Stránská – mandolína, housle, zpěv, Vojta Bogár – kontrabas, zpěv, Diana Freiová – zpěv a Milan Macháček – zpěv, začal své téměř hodinové vystoupení písní Death, Oh, Death, což byla v originálu apalačská lidová píseň, kterou si upravil a šířil baptistický kazatel Lloyd Chandler. Tahle skladba vycházela ze starších lidových variant, doložených už kolem roku 1908 v Severní Karolíně ale i z anglických a irských balad o personifikované Smrti, existujících už od 14. století. Dalšími silnými songy byl trojlístek Amazing Grace, I Saw the Light a Where the Soul of Man Never Dies. Už jen názvy hovoří za vše. 

Amazing Grace (Nádherná Milost) je vlastně neoficiální duchovní hymnou USA a její kořeny sahají až do druhé poloviny 18. století. Text písně je specifickou osobní zpovědí a vyjádřením vděčnosti za „milost", která může člověka změnit k lepšímu bez ohledu na minulost. Při jejím provedení jsem si okamžitě vybavil jedinečné zpracování legendárními zpěváky jako byli Johnny Cash nebo Elvis Presley. V pořadí další kousek I Saw the Light, který pak kvintet nádherně vypointoval, má zase kořeny v country-gospelové tvorbě Hanka Williamse z roku 1948, její inspirace však sahá ještě dále do 30. let. LT pokračovala a já měl pocit, že vibrace spojení akustických nástrojů a vícehlasů vytvářejí zvláštní harmonické kouzlo v celém útulném prostoru. Přinejmenším účastníkovi restaurace, v jejíž prostorách koncert probíhal, muselo báječně chutnat. Duchovní přesah všech přejatých textů pak umocnily společné vokály, ze kterých nejvíce vynikly výšky Karolíny, která svůj vokální um navíc podpořila houslovým uměním. Do pestrého výčtu lidových nástrojů bylo nutné počítat i silné kontrabasové linky, kterými se pyšnil Vojta Bogár. 

Je navýsost sympatické, že se u nás zrodila vůbec myšlenka připomenout skrze jednoduché akustické skladby duchovní poselství minulých století. LT sáhla ve svém bohatém repertoáru i do dalších staletí, kdy zahrála i temnou skladbu Am I Born To Die, která pochází z roku 1753 a jejímž autorem byl Charles Wesley. Zabývala se již tehdy tématem posmrtného života. Aby však zpřístupnila své podání v lidovém duchu, vznikla takzvaný styl Shape-note singing, který umožňoval obyčejným lidem zpívat vícehlasé skladby bez hudebního vzdělání. Mně osobně bylo obtížné posuzovat originál, nicméně v pěti jedinečných hlasech formou a-capella zazněla verze Lužické trávy skutečně silně a přímočaře, jak bylo zřejmě zamýšleno. 

 

Českolipský kvintet poté přeskočil do století devatenáctého až dvacátého, do, řekl bych, sugestivního „balíčku nářků", které v jejich setu tvoří Talk About Sufferings, Cryin´ Holy a Where The Saints Go Marching In. Z nich poslední je dobře známá i českému kulturnímu prostředí, neboť ji zpopularizoval famózní umělec Louis Armstrong. Její původ je opět duchovního rázu, neboť šlo o starý křesťanský hymnus afroamerického původu, často zkráceně nazývaný jen „The Saints".  Byla to píseň s apokalyptickým biblickým tématem, která vyjadřovala touhu „být mezi vyvolenými" v den Posledního soudu a Armstrong ji nejvíce proslavil svou jazzovou intepretací v New Orleans na konci 30. let minulého století. V druhé půli vystoupení zazněly i další spirituálně laděné songy jako See God´s Ark Movin, Were You There nebo I Will Fly Away, jejíž autor Albert Brumley byl americký skladatel a kazatel. Je to jedna z nejznámějších gospelových písní, která vypráví o letu duše do Nebe. LT pak přidala i několik autorských písní, z nichž mne nejsilněji zaujala svou naléhavostí Follow the Son of God. 

I když by se zdálo, že většina skladeb má vážný až často lkavý charakter, závěr jejich koncertu prý patří téměř vždy ikonické skladbě You Are My Sunshine. Nejinak tomu bylo i v onu březnovou neděli. Je to americký country/old‑time kousek, který vznikl na konci 30. let a dnes patří ve svém žánru mezi nejhranější písně vůbec. Oficiálně je to také státní hymna státu Louisiana. Bylo to mé první live setkání s originální tvorbou Lužické Trávy, ale už dnes vím, že nebylo poslední. Krásný zážitek z hudebního odpoledne pak umocnila procházka v okolí jestřebské Rychty. Velké poděkování patří všem organizátorům, protože atmosféra i ochota rychetského personálu neměly prostě chybu!   

Foto: website www.lusitaniangrass.com a David Frei