Dark Tranquillity k nám přivezli death metalové relikvie

Mikael Stanne je neúnavný. Za poslední dva roky v Česku a na Slovensku se svými kapelami hrál už sedmkrát. Letos má v plánu ještě další čtyři koncerty. Fanoušci švédského melodického metalu tak mají žně a je patrné, že jeho kapely Dark Tranquillity a The Halo Effect velmi táhnou. Při turné prvně jmenované formace k aktuální desce „Endtime Signals”, na kterou si opětovně pozvali portugalské náladotvůrce Moonspell a mladé němce Hiraes,  jsem je zastihl v Bratislavě.

Pětice ze Saska měla i tentokrát nelehkou úlohu. Otevírali večer pouze půlhodinovým setem, během kterého stihli pět skladeb z aktuální desky „Dormant” a debutové nahrávky „Solitary”. Především úvodní pecka „Through the Storm” stojí za pozornost a tou také strhli fanoušky, kteří na kapelu čekali i ty, kteří Hiraes zatím neznali. Zkušenému uchu tvorba pod vedením zpěvačky Britty Görtz nápadně připomínala švédské matadory Arch Enemy, a i díky tomu se do line-upu náramně hodili. Publikum bylo při úvodním koncertě trochu opařené, ono se toho za třicet minut ze startu moc stihnout nedá. Pánové a dáma do toho však dali všechno, působili velmi sympaticky a už se těším, až se naše cesty zkříží znovu.

Moonspell mi do sestavy naopak moc neseděli. S Dark Tranquillity nejedou poprvé, za mě to ale je žánrový úkrok špatným směrem. Portugalské veterány samozřejmě respektuji a některé skladby mám rád, jejich potemnělý gothic/death metal mě však vykolejil. Představili pěkný průřez dlouhou kariérou, kterou budou v následujících letech oslavovat, a snad právě proto se soustředili spíše na starší desky, jmenovitě „Irreligious” a „Antidote”. Nechyběly hitovky „Extinct”, „Night Eternal” nebo závěrečné „Alma Mater” a „Full Moon Madness”, nicméně jejich koncert byl brzdou večera. Zpěvák Fernando Ribeiro má své charisma a dokáže dav strhnout na svou stranu, jeho vokální výkon mi však příliš nesedl. Sympatický byl výkon druhého zakládajícího člena kapely. Pedro Paixão v průběhu koncertu s grácií střídal klávesy a kytaru, jinak ale portugalský metalový klenot předvedl nemastný, neslaný průměr.

Dark Tranquillity naopak nezklamou nikdy. Ano, není to úplně nezaujatý pohled. Tato parta je přes petatřicet let stěžejním sloupem na severské metalové scéně a svou pozici si loni upevnili třináctou deskou „Endtime Signals”. Novinka setlistu vévodila, ale došlo i na mnoho skladeb z dvacet let starých desek „Damage Done” a „Fiction”. Mikael Stanne tradičně dlouze promlouval k publiku a i díky tomu se jejich koncert natáhl téměř na dvě hodiny. Mimo jiné prozradil, že si kapela ráda hraje se setlistem a v Bratislavě po deseti letech poprvé zahráli titulní skladbu prvně jmenovaného alba. Zazněly i další skladby, které tradičně v setlistu nejsou. Skladbu „One Thought” před začátkem turné nehráli 14 let, píseň „Empty Me” začali hrát po sedmnácti letech od vydání a „Cathode Ray Sunshine” dokonce po dvaceti.

Dark Tranquillity přijeli v notně pozměněné sestavě. Bez dlouholetých opor v podobě kytaristy Niklase Sundina a bubeníka Anderse Jivarpa. Kromě frontmana je pamětníkem většiny desek a kariéry už jen klávesák Martin Brändström. Pakliže je toto nová éra kapely, můžeme být spokojení. Všichni rozdávali úsměvy na všechny strany, koncertem se bavili a několikrát muzikanti zůstali stát opaření při neutuchajícím potlesku. Ten byl nejen za skvělý hudební zážitek a vzácně hrané skladby, ale i za nevynechatelné skladby jako „Lost to Apathy”, „Forward Momentum”, „Nothing to No One” nebo „Misery’s Crown”. Zdálo se mi, že Stannův hlas nebyl úplně v pořádku, jelikož řezal vzduch více než je standardem, ale pokud tomu tak opravdu bylo, na jeho vystupování to nebylo pranic znát.

Švédská scéna prakticky každoročně vysílá do světa nové talenty, ale stále jí vládnou stárnoucí matadoři jako jsou právě Dark Tranquillity. Do kapely přišla nová krev a důkazem, že rozhodně neplánují zpomalit, je výčet koncertů v úvodním odstavci. Jejich mise pro zachování tradičního švédského melodického death metalu je každoročně splněna na 110% procent a své cenné zkušenosti předávají i mladším ročníkům podobného žánru, byť pochází z jiné části Evropy. O budoucnost tohoto žánru se nemusíme bát.