Bobr, recenze alba

Bobr od Děda Mládek Illegal Band rovná se naprostá pohodička, deska, která se dá poslouchat pořád dokola, je melodická a vtipná („Přišel jsem o sto a dva body za rychlou chůzi"). Co písnička, do dobrý kousek, který si pak snadno můžete pobrukovat pořád dokola.

Nápadité jsou i verše („Jenomže ryby nejsou lidi, nedají se jako my slejt"), někdy sice hodně prvoplánovité (už názvy písní to jasně naznačují – o čempak asi jsou titulní Bobr či Hadice?), ale pořád ještě v mezích vkusu. Nejlepší kousky jsou optimistická Optimistická, přímočaré Jepice a Paní je k mání a také zubařská komedie Mezery, která ze všech nejjasněji odkazuje na vzor skupiny, na Ivana Mládka. Právě v povedeném navázání na jeho tvorbu, jak po stránce hudební tak i textové, vidím největší klad alba.

Že Dědové umí  v rockovém podání zahrát původní Mládkovy skladby, o tom přesvědčili na prvních dvou deskách. Že však mají na vlastní tvorbu, která má potenciál, dokazují právě na Bobrovi. Už se těším na pokračování.