Billy Barman našel hranici mezi mainsteamem a alternativou

Na inteligentní popovou hudbu jsou Slováci machři. Nagym, Grigorovem a Elánem počínaje přes Žbirku, No Name či Desmod až po Smatanovou, Müllera nebo Knechtovou. Důvody by si zasloužily samostatnou studii, možná je to i tím, že se tolik necpou do anglosaské produkce a zůstávají věrní slovanské melodice.

Chytlavé, nikoli však podbízivé

Linii chytrého pop rocku, pravda trochu alternativnějšího, drží i mladá skupina Billy Barman na svém druhém albu Modrý jazyk. Svižné, melodicky chytlavé (nikoli však podbízivé) a rytmicky nápadité písně v libozvučné slovenštině vycházejí sice z kytar, ale zdobí je pestrá, hodně barevná aranžmá. Díky tomu si občas odskočí i k jazzu, folku nebo country.

To dokazuje již úvodní, melodicky i rytmicky výrazný Absint. Kromě elektroniky a poměrně ostrých kytar, kláves a důrazných bicích se do tohoto místy křehkého, místy pompézního songu podařilo výborně a hlavně funkčně vkomponovat i lyrickou harfu.

Rockově našlápnutá hitovka Ľudožrút baví přitažlivými instrumentálními pasážemi, poprocková skladba Traja odkazuje především klávesami a slovanskou melodičností k tomu nejlepšímu v historii slovenského pop rocku. Zklidnění přináší pomalejší, ale vnitřně propracovaná Mama. Song o radách maminek míří do trochu alternativnějších vod a především staví na sugestivní, hodně silné atmosféře.

Klavírní rozjezdy, kytarové dojezdy

K dalším vrcholům patří Strmá voda. Klavírní rozjezd nabírá s dalšími nástroji na obrátkách, ale křehká atmosféra této tragické balady s folklórními kořeny zůstává zachována. Rocková vypalovačka Kolotoč se stadiónovým refrénem, téměř akusticky folková, intimní balada Vrkoče nebo „motivační", učebnicově rozkvétající Nový svet.

Ústřední dvojice Juraj Podmanický a Jozef Vrabel dokáže napsat silné písničky, které balancují na hranici mainstreamu a alternativnějšího rocku. Jsou vstřícné, rádii snad zkousnutelné, ale zároveň nejsou prvoplánové a jednoduše přímočaré. Zachovávají si vnitřní propracovanost a strukturovanost, skvěle pracují s dynamikou a gradací, pořád se v nich něco děje. Řadu instrumentálních vyhrávek a dalších parádiček lze odhalit až při opakovaných posleších.

Modrý jazyk je neobvykle sevřenou, celistvou nahrávkou, která drží pohromadě díky výše zmíněným barevným aranžmá, přesvědčivým instrumentálním výkonům, silným emocím, pocitovým textům o vztazích, zajímavému zpěvu obou protagonistů a světovému zvuku. Všichni včetně producenta Marka Rakovického odvedli skvělou práci a navíc potenciál Billyho Barmana je obrovský. Máme se na co těšit.