Valentýn ve znamení metalu

Měsíc únor se zdá být všeobecně populární. Nejkratší měsíc v roce očekávají milovníci zimních sportů, studenti se těší na jarní prázdniny a zamilovaní si zase dokazují svoji lásku na Valentýna. Do své druhé poloviny se únor přehoupl pořádnou dávkou lásky i pro metalové nadšence, kteří se sešli v útrobách brněnské Flédy. Tam se totiž uskutečnil již sedmý ročník Valentýnské Dark Valentine Party. Tentokrát i se zahraniční návštěvou se na prknech kultovního klubu vystřídalo celkem 7 kapel, přičemž jsem bohužel zmeškal domácí folkovou partu Wolfarian a také místní elektronické rockové duo Derias & Spars. Oba pány jsme ale na pódiu ještě zastihli. Na místo konání jsem dorazil v průběhu koncertu gothických Carpatia Castle z Mostu.

Pětice gothických rockerů před sebou měla velmi početné publikum, které již evidentně bylo příjemně rozehřáté od úvodních dvou kapel. Zpěvačka Veronika Seidlová si svým charisma podmanila mnohé přítomné a český gothický rock se velmi příjemně poslouchal. Hudebně se nejednalo o nic extrémně technického, jelikož kytarové orgie jsou devízou jiných, extrémnějších žánrů. Více než hudební složka mě však zaujala pódiová prezentace. Zpěvačka si evidentně potrpí na řádnou, gothickou módu a nebyla jediná, která na pódiu oblékala tématické oblečení. Po obou stranách pódia totiž stály podobně oděné slečny, které k dotvoření atmosféry držely zapálený trojitý svícen. Kromě občasných tanečních kreací stály nehybně téměř bez mrknutí oka a mě jich bylo po chvíli trochu líto. Jen doufám, že svícny nebyly příliš těžké. Za oběmi dívkami pyšně stály roll-upy propagující zatím poslední album Laudanum, z nějž také zazněla stejnojmenná skladba, která měla patrně největší úspěch. Závěr pak obstarala eponymní pecka Carpatie z loňského dema. Carpatia Castle sice není úplně šálek mé kávy, ale jejich koncert mě ze sálu nevyhnal.

Následoval hlavní důvod mé návštěvy, sedmičlenná smečka Arch Of Hell. Jejich koncerty jsou vždy plné energie, překvapení a vtipu. Nejinak tomu bylo i v onen Valentýnský večer, kdy kapela nastoupila na pódium za Sarumanova největšího hitu „Trololol" a rázem vyčarovala úsměvy na většině tvářích. Není to poprvé, co tahle parta přišla s podobným úvodem (potažmo závěrem), a vždy to stojí za to. Po úsměvném nástupu však kytaristé hrábli do strun a začala show pravděpodobně nejtvrdší skupiny večera. Drsný a agresivní vokál zpěváka Izuala uklidňuje sladký zpěv zpěvačky Terezy a oba projevy jsou doprovázeny neustálým kvílením kytar od mistrů svých nástrojů Childyho a Kozdiče. Rychlou a dynamickou linku udržuje čerstvý otec Patrik za bicí soupravou a baskytarista Michal. Ženské duo v kapele pak dotváří klávesistka Jana. Celá tahle banda se nějakým zvláštním způsobem perfektně doplňuje a přestože je na pódiu občas poněkud těsno, zvládají celou show bravurně. Nová deska je zatím v nedohlednu a ačkoliv stále hraje prim už poněkud vousaté album One Day z roku 2009, novou muziku nám brňáci pravidelně nabízejí, kupříkladu již zavedené pecky The Game nebo Becouse of You. Svižnější a energičtější metalová valentýnka způsobila, že se provoz pod pódiem zásadně urychlil. Při koncertech Arch Of Hell již tradiční tanečky jako wall of death či circle pit byly tentokrát skromnější, ale Fléda alespoň nabídla více prostoru muzikantům pod pódiem. Arch Of Hell zkrátka umí rozproudit nejen sebe, ale i sebevětší dav a jejich hudba jednoduše baví. Člověk musí i práci brát trochu s humorem a to téhle partě jde na jedničku. Opět vynikající představení skromných, ale schopných muzikantů.

Jak jsem se zmínil na začátku, zmeškání dua Derias & Spars v úvodu večera, jsem si vynahradil právě při následujícím koncertu Deriasovi domovské kapely Misty Ways. Gothic metalové kvarteto vede kromě nepřehlédnutelné postavy kytaristy také charismatická zpěvačka Katryna, jejíž hlas je skutečně velmi podmanivý. Prakticky na den rok stará deska Train of Lust je stále plná velmi aktuální moderní muziky a základní kameny setlistu Misty Ways jako Deep in the Dusk či Naked Darkness nemohly chybět. Temné, vášnivé i mrazivé tóny nenechali nikoho v klidu a drtivá většina přítomných si v zaplněným sále užívala koncert pořádající kapely. Zazněly i nové skladby, které napověděly, kam se kapela bude ubírat v následující tvorbě, ale při odpálení hitu Harvest Moon Garden si každý mohl zapět starý známý hit. Jednu píseň přišel odzpívat i Deriasův nový hudební partner Spars, jehož hostování s Misty Ways se bohužel moc nepovedlo. Jeho vlastní mikrofon jeho hlas nereflektoval do sálu a jeho growl tak nebyl vůbec slyšet. Ani po přemístění k Deriasové stanici musel posluchač nastražit své sluchovody opravdu bedlivě, aby jeho vokální příspěvek postřehl. Škoda. Misty Ways patří mezi evergreen brněnské scény stejně tak, jako většina dnešních vystupujících. I pro ně byl tedy koncert na Flédě čistě domácí záležitost a jistě tam poznali spoustu známých tváří.

Vrchol večera měl ale teprve přijít. A to v podobě zahraničního hosta ze sousedního Rakouska, heavy metalové smečky Serenity. Jejich příprava se trochu protáhla a tak jsme měli několik desítek minut na odpočinek a občerstvení. Rakušané ale delší pauzu omluvili velkým nadšením a chutí a od začátku předvedli unavené Flédě svůj melodický, charismatický metal. Skupina vedená výrazným frontmanem Georgem Neuhauserem si brzo fanoušky získala a velmi líbivým vystoupením nás vedli k samotnému finále celého večera. Naši jihovýchodní sousedé nechtěli příliš vyčnívat z mozaiky večera a snažili se s lidmi komunikovat i v češtině, což bylo mnohdy zábavné. Zejména, když se snažil dvojici polonahých návštěvníků v první řadě objednat pivo na jeho účet. Nepovedlo se. Serenity předvedli velmi energický set a ačkoliv jejich tvorba je poměrně úzkoprsá a jednolitá, koncert bavil mě i početné publikum.

Celou Valentýnskou hostinu uzavírala ještě místní parta Eagleheart, jejichž start byl naplánován až po jedné hodině ranní a to už bylo nad moje síly. Fléda ale zůstala stále plná a tak i Eagleheart měli zaručeně o zábavu postaráno. Sedmý ročník Dark Valentine párty byl u konce a nezbývá než čekat na další únorový večer, kdy se všichni opět zamilujeme do metalové hudby.

Zdroj fotografií: Server Partybrno.cz, autor Martin Kusyn