The Rasmus v Brně potěšili všechny generace

Autorkou fotografií je Klaudia Ligačová. 

Brněnské Sono Centrum v pátek 14. listopadu hostilo finskou kapelu The Rasmus. Ta se do moravské metropole vrátila po sedmi letech a tentokrát přivezla novou desku „Weirdo”. Vyprodaný koncert se těšil nejen na nové skladby, ale i na starší hity. Třeba z šesté desky „Hide from the Sun”, která letos slaví dvacet let. Jako hosté vystoupili jejich krajané Block of Flats a americká kapela The Funeral Portrait.

Večer zahájila formace Block of Flats s tvorbou, která se do jisté míry velmi podobá jejich slavnějším krajanům. Rozhodně bych je neoznačil jako moderní metalovou kapelu, jak to píšou ve své biografii, ale nějaké metalové prvky tam mají. Jako téměř každá mladší rocková kapela, i tato čtveřice do své muziky zahrnuje screamy, ale v naprosté většině zpěvák Jonne Nikkilä používá čisté vokály na hraně alternativního rocku a popu. Pánové sází na zpěvné refrény s tvrdšími kytarovými riffy, nicméně ve slokách se pohybují výhradně v jemnějších melodiích a pomalejších tempech. Jakožto první kapela už hráli pro zaplněný sál, ale příliš nadšených reakcí se jim nedostávalo. Kromě vřelého potlesku mezi písněmi a jedné fanynky, která nesměle mávala finskou vlajkou, bylo v sálu chladno jako ve finském Porvoo, odkud kapela pochází. Publikum pookřálo v momentě, kdy se zpěvák Nikkilä zeptal, zda už o kapele někdo z přítomných slyšel. Nepřihlásil se téměř nikdo a frontman situaci ležérně přešel s tím, že na takové reakce jsou zvyklí. Jestli se má jednat o nastupující generaci finského alternativního rocku, mají před sebou ještě dlouhou cestu.

Mnohem zajímavější podívanou nabídli američané The Funeral Portrait. Zpěvák Lee Jennings okamžitě zaujal zářivě zeleným mulletem a nepřestal diváky bavit až do konce. Prázdné pódium mu umožňovalo neomezený pohyb, kde mohl naplno využít svou teatrálnost, charisma a skvělý hlasový rozsah. Publikum pookřálo a Jennings si s ním hrál téměř při každé písni. Zeptal se, jestli je zřejmé, že jsou v Evropě poprvé. Nebylo. Petičlenná kapela se v Brně představila pouze ve čtyřech (chyběl kytarista Caleb Freihaut), ale bylo vidět, že už mají odehráno spoustu koncertů a umí v tom chodit. Fanoušci se bavili výrazně více než v případě první kapely a atmosféra byla skvělá. Scénkami a tancem k ní přispíval i basák Robert Weston a kytarista Cody Weissinger repertoár doplňoval občasnými screamy. The Funeral Portrait nabízí alternativní rock s výraznou příchutí ema. Žánrově stojí na rozcestí mezi teatrálností Panic At The Disco! a emo-rockovou chytlavostí Fall Out Boy. Pánové loni vydali druhou desku „Greetings From Suffocate City”, na které spolupracovali Spencer Charnas (Ice Nine Kills), Danny Worsnop (Asking Alexandria) nebo Bert McCracken (The Used). Z ní zazněla většina skladeb a troufám si tvrdit, že se k nám tato parta brzy vrátí a bude kolem ní ještě rozruch. Z jejich prvního zámořského turné rozhodně ždímají, co se dá. Zábavné, profesionální a chytlavé.

Z pódia zmizely bicí soupravy předkapel a sál osvětlila obří obrazovka. Příchod The Rasmus doprovázelo pištění fanynek a zdálo se, že od listopadu 2005, kdy byla kapela na obálce ikonického časopisu Bravo, uplynulo jen pár týdnů, nikoliv 20 let. Tímto rozhodně nechci popularitu kapely zlehčovat, právě naopak. Od dob největší slávy, kdy jejich hlavní fanoušci byly dospívající dívky, sice uplynulo už hodně času, ale kapela i díky nové desce „Weirdo” dokáže zaujmout i nynější dospívající generaci. Zpěvák Lauri Ylönen se představil s charakteristickou čepicí na hlavě, jakoby nezestárnul ani o den. Právě dvacet let slaví jejich deska „Hide from the Sun”. Z ní však nezazněla největší porce skladeb. Nebyla to ani novinka, nýbrž jejich nejslavnější deska „Dead Letters” s megahity „First Day Of My Life” nebo „In The Shadows”, s kterými večer logicky kulminoval.

The Rasmus vždy skvěle uměli i rockové balady. Zahráli například „Justify”, „Still Standing”, „Not Like the Other Girls” nebo „October & April”, kde roli Anette Olzon převzala nejnovější posila, kytaristka Emilia „Emppu" Suhonen. Pódium bez zbytečností, pouze čtveřice muzikantů a syrové emoce. Bylo velmi příjemné vidět, jak publikum hltá každý tón a každé Ylönenovo slovo zpívá společně s ním. Však také brněnská zastávka patřila k těm, které se vyprodaly nejdříve. Jsem rád, že lístky sehnali právě ti opravdoví srdcaři. S komunikací k publiku pomáhal i druhý původní člen kapely, baskytarista Eero Heinonen a večer s The Rasmus měl velmi uvolněnou atmosféru. Kapela stihla zahrát vysoce nadprůměrných jednadvacet skladeb včetně starších „Immortal”, „Guilty”, „No Fear”, „F-F-F-Falling” nebo „Livin' in a World Without You”. S titulní skladbou aktuální desky „Weirdo” pomohl Lee Jennings a celý večer uzavíral Ylönen s akustickou kytarou při baladě „Sail Away”, a poslední rocková hitovka „Love Is A Bitch”.

The Rasmus v Brně jasně ukázali, že rozhodně nepatří jen do dávných vzpomínek. Nová deska „Weirdo” je svěží, příjemná a dokazuje, že typický finský gothic rock může bodovat i v dnešní době. Kapela, která se možná většinu své kariéry krčila ve stínu slavnějších krajanů z HIM, je stále ve skvělé formě a dál hypnotizuje své fanoušky tesklivými baladami, které chytnou za srdce. Z předkapel pak zaujali The Funeral Portrait, kteří se poprvé zakousli do Evropy a po boku The Rasmus získávají důležitou publicitu. Další velice příjemný pobyt v jednom z nejlepších klubů u nás.