Punkáčům trocha nepohodlí nevadila, Barvy léta si užili parádně

V bezprostředním sousedství poděbradského Jezera se ve dnech 11. a 12. července uskutečnil již čtyřiadvacátý ročník festivalu Barvy léta. Festivalu tak trochu oldschoolového, neboť zde ještě používají jednorázové plastové kelímky, možnosti platit hotově nebo kartou, parkování i stanování zdarma či přiměřený doprovodný program. Přesně tohle ale punkoví fanoušci všech generací (od malých dětí po šedesátníky) chtějí, neotravovat se s vratnými kelímky či platícími náramky. Náročnější na úklid, ale pořadatelé jej průběžně zvládali.   

Rozlehlému a přehlednému areálu dominovala v levé části velká stage, v pravé pak pivní stan a stánky s klasickým festivalovým občerstvením od langošů přes burgery, klobásy, hranolky až po čínské nudle. A alkoholem samozřejmě, pivem počínaje, a různými destiláty, včetně tradiční zelené, konče. Novinkou byl ležák pořádajících Tří sester, mimochodem, výborný. V areálu nechyběl dětský koutek plný her a soutěží, malování na obličej, které hojně využívali i dospělí, a také stánek s merchem vystupujících kapel. V jejich případě vsadili organizátoři na jistotu a pozvali především lety prověřené formace, což ještě umocnilo onen příjemně oldschoolový ráz festivalu.   

Ale rychle k muzice, které stylově dominoval punk s různými odnožemi, rock, pub rock, metal i ska a prostor dostalo i folkové písničkářství. Patnáct minut před koncertem Totálního nasazení začalo pršet, a to hodně. První návštěvníci se schovali do pivního stanu, občerstvovali se a čekali, co se bude dít. Naštěstí se počasí umoudřilo, úklidová četa stihla dát pódium do pořádku a Totáči svoji nevděčnou úlohu otvíráku zvládli na jedničku. A dokonce přilákali pod pódium početný dav fanoušků, který tančil, skákal a zpíval společně se Sváťou.   

V hodinovém setu s novým bubeníkem Martinem přehráli chlapci ze Slaného řadu svých punkrockových hitů (Zloděj z Bagdádu, Nazi Czech, Činčila, Černobílý svět, Oceloví ptáci...), značný prostor dostalo kazoo, však je Sváťa druhým nejlepším hráčem na tento nástroj u nás, s velkým úspěchem se setkaly skladby ve stylu ska jako Balkánská či Australská. A vstřícně fanoušci reagovali i na nenásilné varování před návratem komunistů a nácků. Ideální nastartování festivalu, navíc se hned ukázalo, jak skvělý bude zvuk. A to po celou dobu trvání akce, krásně bylo slyšet ze všech míst.   

Následující formace Nežfaleš přitvrdila. Předvedla syrovější, ostřejší punk, který vyvolal první, zatím trochu nesmělé pokusy o pogo. Mnohem melodičtěji vyznívaly písně PLEXISovjanky. Původní sestavu Dušan Lébl (kytara), Martin Švec (bicí) a Eda Fröhlich (baskytara) doplnil po smrti Petra Hoška zpěvák Petr Adamík a zlidovělé skladby Špek, Sid Vicious, Půlnoční rebel nebo Síla v srdci vzbudily příjemně nostalgickou náladu. Kapelu nechtěli fanoušci jen tak pustit, tak přidávala dvě ikonické skladby To a Svět jsou báry. Zpíval celý areál.   

Řada lidí s tričky a mikinami SPS se dočkala ve 20.40, kdy kapela kolem Zdeňka Růžičky spustila svůj poměrně tvrdý punk o svobodě. Zároveň se vrátil silný déšť, což už ale nikomu nevadilo – k punku trochu nepohodlí prostě patří. Triček SPS hodně, ale nejvíc jednoznačně příbramských E!E. Ti se na své vystoupení tak těšili, že písní Karel Havlíček Borovský začali o chvilku dřív. A byla to ta pravá punková jízda plná ostrých kytar, důrazných bicích, syrového Bořkova zpěvu, deště, bahna, divokého, ale ohleduplného poga…  A hlavně hitů jako Poslouchej, Mravenec, Pogo, Humusák, Práce, Pelikáni, Náměstek, Pepík. Z kapely sálala obrovská energie, kterou jim tančící a zpívající fanoušci vděčně vraceli.   

Páteční večer plný punkových veteránů (věkem, nikoli nastavením) zklidnil v úplném závěru Kníže pornofolku, Záviš. Ale i jeho přisprostlé, ovšem zároveň poetické básně a nasazení, s nímž je hraje, zase tak moc od punku vzdáleny nejsou. Stejně jako stanové městečko jen přes silnici od areálu, což zachránilo hodně už trochu unavených fanoušků. Hodně příjemné.   

Sobotní dopoledne věnovali někteří návštěvníci prohlídce Poděbrad, které jsou krásné nejen díky své slavné kolonádě. Festivalový areál otevíral ve 12 hodin a o hodinu později se svých nástrojů chopili VHS. Začínali tak s pěti fanoušky pod pódiem, ale živelný projev zpěváka, který si hned před první písničkou sundal triko, a energická hudba přilákaly brzy další diváky. Část z nich dala přednost sportování, od 14 hodin probíhal Barvy léta Run (Magorova desítka), kterého se v různých kategoriích zúčastnily desítky běžců.    

Punkrockoví Synové výčepu představili vlastní i převzaté skladby, mnozí fanoušci si zavzpomínali na Sahulu, Doctor P.P. pobavil stále početnější publikum. Alkehol přinesl přesně to, co od něj lidé očekávali, tedy říznou muziku a texty o chlastu. Songem „Pojďme se napít" nemusela skupina nikoho vybízet, punkáči za to umí vzít i v tomto směru.   

Vypsaná fixa odpálila svůj hodinový set písní Darling a to už byl areál narvaný k prasknutí. Většina fanoušků zpívala s Márdim hity jako Sirény, Štěstí Jimi Dixona, Měla krátkou ofinu, Čtyři slunce (jimi se snažila původně pardubická skupina rozehnat mraky, což se nepodařilo), Nina, Limity, Ivan Trojan, 1982, Drogový večírek nebo Antidepresivní rybička. Ke konci hodně rozjetého koncertu zazněla písnička Bylo to jistý z chystané desky a už teď je jasné, že se máme na co těšit. Jako přídavek zazněl Dezolát. Největší pogo celého festivalu, dlouhé ovace.   

Chlapecká taneční, pěvecká a striptérská skupina MIG 21 dostála svým přívlastkům. Skvěle naladěný Jiří Macháček vtipně komunikoval s publikem, předváděl neuvěřitelné taneční kreace a také na drobný striptýzek došlo. A při tom všem kapela báječně šlapala. Startovala songem Hádej, co žena žádá a došlo na velké hity jako Malotraktorem, Jaro léto podzim zima, Hej, kámo!, Snadné je žít, Tančím, během něhož vystřelil frontman nad hlavy diváků červená papírová srdce, Chci ti říct, Svoboda není levná věc nebo Slepic pírka. Nechybělo dámské spodní prádlo při skladbě Kalhotky si sundej, mexické vlny či tradiční dialog I love you – Fuck you. Macháček si podmanil Poděbrady a ještě stačil popřát přítomné Páje ke svatbě, s humorem a charismatem sobě vlastními.   

O první pyro se postaral Alkehol, ale to nebylo nic ve srovnání s hostitelskými Třemi sestrami. Ohně, kouř, malý ohňostroj, kapela proměnila zadní stěnu scény v obří promítací plátno, kdy na každou písničku měla speciální projekci. A že mají Sestry za 40 let své existence z čeho vybírat. Do 75 minut jejich vystoupení se jich vměstnalo hodně, mimo jiné Ta naše rytmika, Mexiko, O strašlivé vojně s Turkem, Homosexuál, Kelti, Lidojedi, Svatá Petra, Sovy v mazutu, Aida, Kovárna, Průša, Zelená, legendární Život je takovej či závěrečná Modlitba pro partu. Největší show víkendu, zakončená postupným svlékáním triček všech členů, včetně Supice. Ty se staly vzácným suvenýrem, neboť skončily v publiku.   

Většina fanoušků poté areál neopustila, ale počkala si na závěrečný koncert kapely Trautenberk. Skladby jako Buržoust, Pyroman Roman, Vzpoura kanců, Anička, Netáhlo nebo Himlhergotdonrvetr pak byly příjemným zakončením po všech stránkách vydařené akce. Myslím, že většina návštěvníků se do Poděbrad příští rok vrátí. Další ročník se uskuteční 10. a 11. července 2026.

Foto: Archiv Tři sestry – autor Jan Urbánek a Honza Cyterák