Prvnímu dni festivalu Brutal Assault dominoval technický metal i šamanské pokřiky

Festival Brutal Assault zahájil druhé čtvrtletí své existence. Šestadvacátý ročník festivalu nabídl více než 150 kapel, přičemž polovina interpretů se na festivalu představila vůbec poprvé. Do Josefovské pevnosti se pochopitelně vraceli i tradiční jména a největší hvězdou první dne byli švédští matematici Meshuggah. Před otevřením hlavní brány se odehrál ještě večírek pro nedočkavé s šesticí českých a slovenských skupin.

Československý rozjezd slavil úspěch


Po příjezdu na Obscure stage jsem stihl progresivně metalcorové Abbie Falls z Prahy, kteří jsou už zajetou klubovou značkou. Pánové si velmi dobře tykají i s deathcorem a výsledkem je velice zajímavý mix neúprosných riffů a breakdownů. Jejich vystoupení na Brutalu pojali jako velkou párty s mnoha příznivci, kteří si na festival našli cestu už o den dříve. Svůj set prokládali elektronickými vložkami včetně úryvku skladby „Firestarter” od Prodigy, což bylo jistě zábavné, ale rozbíjelo to celistvost celého koncertu. Jednalo se však o dobrý úvod letošního ročníku.

Proběhlo střídání a na scénu přišli kolegové z hlavního města, hardcoroví Crippled Fingers. Ti si s žádnými experimenty nelámou hlavu a pumpovali do nás naštvaný hardcore pořádně okořeněný thrash metalovými riffy. Z takřka tanečního parketu se stal divoký moshpit a jak pomalu na areál padala tma, prostor před dnešní hlavní stagí se začal naplňovat ještě více. Československý program v předvečer festivalu přilákal možná více návštěvníků, než organizátoři očekávali.

Jedinou slovenskou položkou v programu byla hardcorová parta Adacta, pro změnu z hlavního města našich východních sousedů. Ti svůj hardcore výrazně zdobí punkovými prvky a jejich tvorba je tak velmi příjemně "běhací”. Hardcore-punk plný melodií návštěvníky velmi bavil a ačkoliv mě příliš neseděl špinavý vokál, šlo o zajímavou podívanou a seznámení s kapelou, s níž jsem ještě neměl tu čest.

Závěrečnou show prvního večera v pevnosti Josefov obstaral nejúspěšnější český interpret na platformě Spotify. Trap-metalový divoch Redzed obsadil stage se svou početnou crew a spustil velmi zábavnou podívanou pro oči. Neustále se skákalo, skandovalo a povzbuzovalo, pánové z pódia skákali mezi diváky a i na něm probíhaly nějaké vtípky a pošťuchování se. Redzed je aktuální fenomén a právě na Spotify jeho tvorba zní opravdu zajímavě a nevšedně. Naživo je to však pouťová show a divadlo, kde o kvalitní produkci nemůže být řeč. Výrazná část skladeb byla puštěná z playbacku a to jak zpěv, tak i nástroje (ačkoliv na pódiu byl jak bubeník, tak i kytarista). Chcete-li si zaskotačit v kotli, nic z toho vám asi vadit nebude. Pokud si jdete poslechnout oblíbené skladby, pusťte si je raději do sluchátek.

Odpoledne prvního dne patřilo různým odnožím hardcoru


Program prvního dne začínal úderem pravého poledne, první metry před hlavními pódii jsem však nachodil až za přítomnosti španělské thrash metalové party Angelus Apatrida asi o hodinu a půl později na nově pojmenované Marshall stagi. Jižanský thrashík byl příjemným přivítáním a hned jsem se musel spokojeně pousmát kvůli skvělému zvuku a unikátnímu prostředí tohoto skvělého festivalu.

První velký tahák hrál však na vedlejší Sea Shepherd a byla to přední deathcorová parta Fit For An Autopsy ze zámoří. Technicky nadaná šestice z New Jersey hravě zaplnila celé hlavní nádvoří a představila zejména aktuální šesté album „Oh What the Future Holds”. Skvělé kytarové vyhrávky jejich technického deathcoru doprovázel démonický vokál zpěváka Joea Badolata a stovky fanoušků harmonicky pokyvovaly hlavami. I u nich se povedl skvělý zvuk, což na hlavních pódiích platilo prakticky po celý festival, ať hrála kapela jakýchkoliv chutí. Závěrečná dvojice skladeb „Pandora” a „Far From Heaven” byla tím nejlepším rozloučením s prvním výborným koncertem festivalu.

Na vedlejší Marshall stagi pokračovala australská melo-death metalová parta Be'lakor. Tohle byl progresivní nášup ve výrazně odlišném kabátě. Podstatně temnějším kabátě, jelikož pánové ze sluncem zalitého Melbourne si hoví v atmosferickém, melodiemi nasáklém progresivním death metalu, který se v desetiminutových skladbách přelévá z tvrdích pasáží s hrdelním zpěvem George Kosmase do melodických kytarových vyhrávek. Rozhodně doporučuji si s Be'lakor zašpásovat, je-li to váš šálek čaje.

Velmi chutné a melodické občerstvení se podávalo hned vedle na Sea Shepherd stage, kde zkraje prvního dne dominovaly technické metalcorové party. Tou další byla skotská sebranka Bleed From Within, která si na Brutal přivezla svou metalcorovu svatyni. Z aktuální desky „Shrine” zahráli polovinu písní, včetně všech skvělých singlů „I Am Damnation”, „Levitate” a „Stand Down”. Řvoun Scott Kennedy i zpěvák a kytarista Steven Jones skvěle pracovali v tandemu a hymnické refrény i technicky melodické vyhrávky zněli naprosto skvěle. Pánové byli vidět v zákulisí předchozího koncertu a s američany si klidně mohou podat ruce, protože i oni předvedli vynikající výkon. Sami si dělali srandu ze svého akcentu a všichni se náramně bavili. A to nejen při závěrečné hitovce „The End of All We Know”. Výborná záležitost.

České stopy v programu měly silnou konkurenci


Po koncertě ostrovanů se roztočil kolotoč rozhovorů, během kterého jsem při čekání na kapely zahlédl českou dvojici Forgotten Silence a Heaving Earth na schovaném Oktagon stage. První zmíněná parta je naprostou českou metalovou klasikou, která z původně doom metalových tónů vyspěla v experimentální nezaškatulkovatelnou formaci kombinující mnoho rozličných stylů a melodií. Naproti tomu Heaving Earth je nekompromisní death metalovou mašinou, která štěpila cihly pevnosti svými tvrdými riffy a ještě tvrdším vokálem. Ani s jednou skuponou jsem sice nepobyl dlouho, společnost to ale byla nadmíru příjemná.

Na hlavním nádvoří jsem chvilku spočinul s hardcorovou legendou Agnostic Front, která si na Sea Shepherd hrála s početnými circle pity kam až oko dohlédlo. New Yorská parta zde hraje s železnou pravidelností. Letos to byl už jejich šestý koncert za zdmi josefovské pevnosti a nic nenasvědčuje tomu, že by se fanouškům jejich přítomnost nějak zajídala. Právě naopak. Ani po více než čtyřiceti letech na scéně kapela neztrácí svou údernost a zpěvák Roger Miret si stále udržuje spoustu nezkrocené energie. For my family!

Na festivalovou premiéru američanů Beartooth jsem čekal jako na smilování. Post-metalcorovou partu jsem si sice nemohl užít v celé parádě, ale ta půlka koncertu, na kterou jsem doběhl, stála za to. Kapela zpěváka Caleba Shomoa k mému překvapení neměla bůhvíjak početné publikum, ale frontmana to nijak nerozhodilo. Bývalý zpěvák průkopnické party Attack Attack! si koncert užíval plnými doušky a příjemně s publikem komunikoval. I když je potřeba říct, že své vokální povinnosti plnil jen tak na půl plynu. Před koncertem měla proběhnout autogramiáda, která byla ze zdravotních důvodů zrušena. Je tedy možné, že tahoun kapely nebyl úplně stoprocentně fit. I přesto představili singly z chystané desky „The Surface”, které míří více na tu pop-punkovou stranu, ať už to je pecka „Sunshine!”, „Might Love Myself” nebo „Riptide”. Zazněly i starší hitovky „In Between” nebo „The Past Is Dead” a při závěrečné „The Last Riff” se Caleb pořádně rozpařil i v kotli mezi svými příznivci. Není to zdaleka nejtvrdší ani nejtechničtější parta v line-upu, ale párty to byla povedená.

Na trochu tvrdší lekci jsem si poprvé odskočil na vzdálenou Obscure stage, kde dohrávala kalifornská hardcorová parta Lionheart. Jejich houpavý beatdown hardcore je sice velmi líbivý, ale po třech skladbách už není příliš co očekávat. Žádné překvapivé kombinace američané nenabízí, ale byl to sympatický koncert.

Výrazně energičtější podívaná proběhla zpátky na hlavním Marshall stage. Na festival se potřetí vrátila německá melo-death metalová mlátička Heaven Shall Burn. Po covidové pauze zde představili aktuální dvojalbum „Of Truth and Sacrifice”, které obsahuje celých devatenáct skladeb. Na Brutalu zazněly „Übermacht”, „March of Retribution” nebo „My Heart and the Ocean”. Fanoušky však potěšily jiné skladby. Kapela od zimního pražského koncertu překopala setlist a nabídla písně právě na přání svých posluchačů. Velkým svátkem byl především hit „Godiva”, který kapela nehrála téměř deset let. Zpěvák Marcus Bischoff se předvedl tradičně v červené košili a tradičně se skvěle nachystanými hlasivkami. Kapela dostála svého jména, pánové tancovali mezi plameny s předvedli naprosto strhující show, která bez sebemenších pochybů aspirovala na nejlepší koncert úvodního dne. Heaven Shall Burn si libují i v coverech, a zazněly povedené předělávky „Black Tears” od Edge of Sanity a hlavně závěrečná „Vallhala” od svých krajanů z Blind Guardian. Fantastický výkon.

Večer s nestárnoucími legendami


Přišel čas na neoficiálního headlinera prvního dne. Vyšlo to na Sea Shepherd stage a počtvrté se zde ukázali králové prvotřídního progresivního metalu, švédové Meshuggah. Koncert odstartoval gradující skladbou „Broken Cog” a nabíral na obrátkách se skvělou hitovkou „Rational Gaze”. Meshuggah přivezli aktální devátou desku „Immutable”, z které zazněly kromě úvodní pecky i singl „The Abysmal Eye” a skladba „Ligature Marks”. Zpěvák Jens Kidman se objevil s pořádným prošedivělým plnovousem, ale zlato v hrdle mu nestárne. Koncert švédské mašiny se mi kryl se zájmem na jiném pódiu, po kterém jsem se rád vrátil na závěr setu, kde poměrně překvapivě chyběl největší evergreen kapely, singl „Bleed”. I bez něj to však byla hodina vypočítaných riffů, úderných bicí a pronikavého chrapláků. Jako vždy, skvelé.

Zmíněným jiným zájmem byl koncert na Obscure stage, kde souběžně probíhala show britských metalcorových While She Sleeps. Ti cestují Evropou s aktuální deskou „Sleeps Society”, se kterou se nedávno výborně představili i na festivalu Rock for People. I na tvrdším festivalu přilákali početné publikum a nabídli velmi podobný setlist. Ze zmíněné desky nechyběly pecky „Know Your Worth (Somebody)”, „Systematic” nebo „Fakers Plague" a ze starších došlo i na zpěvné hitovky „Four Walls” nebo „Silence Speaks”. Vokály zpěváků Mata Welshe a Lawrence Taylora zněly opět famózně, i když zvuk na Obscure stage nebyl tolik čistý a kvalitní, jako v případě hlavních pódií. Druhý jměnovaný na Brutalu oslavil narozeniny a i to byl důvod pro pořádně divoký moshpit jako skromný dárek. Proběhly upřímná slova díků za podporu a britská pětice si připsala další povedený koncert u nás. While She Sleeps dále rostou v jednu z nejzajímavějších moderních metalcorových kapel a my se budeme těšit na další návštěvu.

V pozdních večerních hodinách už proběhly jen tři rychlé ochutnávky, každá z úplně jiného kotlíku. Opět na Obscure stage si svůj pátý koncert na Brutalu odbyla kultovní americká hardcorová měňavka Converge. Chaotická, neuchopitelná a inovativní mathcorová parta obšťastňovala návštěvníky spletitou směsí kytarových vyhrávek a sól a štěkavého vokálu Jacoba Bannona. Tady matematika a veškeré zavedené postupy dostávají vztyčený prostředníček.

Program na hlavním nábřeží pokračoval na Marshall stage. Tam gradovala šamanská show mezinárodního uskupení Heilung. Početný ansámbl muzikantů z Norska, Dánska a Německa nabízí magický rituální výlet do časů vikingů. Jednou z hlavních prvků tohoto abstraktního shromáždění je splynutí s přírodou. Pódium, které bylo ještě před hodinou v plamenech najednou zdobily stromy a další přírodní elementy. Kapela Heilung do své tvorby začleňuje všemožné přírodní zvuky, včetně chrastění kostí a tekoucí vody. Všechny spletité kompozice doprovází zpěvy a různé vokální variace mnoha členů této formace. Ti, kteří nezpívají nebo zrovna nehrají na nějaký z roztodivných nástrojů, tancují a svíjejí se v různých přírodu vzývajících polohách. Tohle je pravý svátek tradiční severské folkové muziky.

Produkci na hlavním nábřeží ukončila Sea Shepherd stage, kde své čtyřicáté výročí slavila jedna z kmotrů death metalu. Americká skupina Possessed připravila půdu pro mnoho death i thrash metalových kapel a své umění podruhé ukázala i na Brutalu. Hrdelních řevů a brutálních kytarových riffů však bylo dnes už dost a po krátké chvíli jsem první den ukončil.

Autor fotografií: Petr Klepetko

Top 5 kapel

1. Heaven Shall Burn
2. Bleed From Within
3. Beartooth
4. While She Sleeps
5. Fit For An Autopsy

Den Druhý >>>
Den Třetí >>>
Den Čtvrtý >>>


GALERIE



ZADEJTE KOMENTÁŘ



HUDEBNÍ ZPRÁVY
Otce Jana Bendiga si v novém klipu zahrál Zdeněk Godla
14.06.

Otce Jana Bendiga si v novém klipu zahrál Zdeněk Godla

Jen pár týdnů po vydání úspěšného songu TU TU TU přichází zpěvák Jan Bendig s další novinkou. Ve skladbě...


Ewa Farna představila nový videoklip překvapivě na Rock for People
14.06.

Ewa Farna představila nový videoklip překvapivě na Rock for People

Necelých 24 hodin od zveřejnění nového songu Vlny, který vznikl jako titulní píseň ke stejnojmennému filmu Jiřího...


Keltové z Bostonu nám zahráli punk
14.06.

Keltové z Bostonu nám zahráli punk

Pražskou Lucernou zněl divoký zvuk keltského punku od bandy z Bostonu. Minulý víkend jste mohli být součástí...


Kafka Band novým singlem připomíná 100 let od úmrtí Franze Kafky
13.06.

Kafka Band novým singlem připomíná 100 let od úmrtí Franze Kafky

Křehká, jemná, melancholická. Taková je píseň Die Bäume – Stromy, která, stejně jako všechny předešlé...


Metalový Destroy!Fest v Losiné oslavil malé kulaté výročí
13.06.

Metalový Destroy!Fest v Losiné oslavil malé kulaté výročí

Losiná u Plzně se stala již po třetí místem konání metalové události s názvem Destry!Fest, na které...


» zobrazit více...


RECENZE
PRÁVĚ VYŠLO
Je všechno dobrý? Je to složitější.
13.06.

Je všechno dobrý? Je to složitější.

» Kieslowski Marie

Sólové debutové album "Je všechno dobrý?” v digitální podobě...

PODPORUJEME NADĚJNÉ KAPELY



Víme, jak je těžké pro mladé ale zatím neznámé kapely prorazit do médií a tím získat nové fanoušky.


» Podporujeme nadějné kapely

» Zadání profilu interpreta

Hudební knihovna - NEWSLETTER

Chcete dostávat do vaší emailové schránky aktuální informace ze světa hudby? Přihlašte se k odběru newsletteru. Odběr můžete kdykoliv zrušit.

Přihlásit k odběru newsletteru