Nejlepší vizuál roku?

Nejprve bych chtěl upozornit, že objektivně nemůžu být objektivní. Starset jsou moje lásky, které mě přivedly k tvrdší hudbě a v mém srdci vždy zůstanou. Takže když oznámili koncert v Praze, hned jsem věděl, co dělat. Podívat se na merch a na cenu VIPek, abych se rozhodnul, jestli vzít VIP Starset nebo VIP Imminence. Starset neměli nyní akustickou show (oproti minulému roku a oproti Imminence), což rozhodlo (spolu s prázdným stavem účtu).

Neznamená to ovšem, že bych na ně zanevřel navždy. Vůbec ne, ale broke college student musí simpovat pouze jednu skupinu, a ještě k tomu pracovat, takže si musí vybírat. A hned by k tomu měl jednu poznámku – jak může v pátek v 5 stát před Archou+ asi 300 lidí. Mají být v práci nebo ve škole, a ne se flákat někde ve frontě jako já příští úterý na While She Sleeps.

Pak už to šlo dobře. Co musím rovnou ocenit, je práce s vizuálem – po vstupu do klubu na vás vykoukne holograf BMI (o tom později), který vám má jemně naznačit, co se bude odehrávat později. Vstupujete do sálu, berete 2 piva (protože vám kamarádka s VIPkem drží místo) a jmete se dopředu za ní hezky do první řady pod plachtu.

A nyní je čas na taktickou přestávku a vysvětlení o co jde… Starset jako takový není čistě rok, ale cinematic rock, ve kterém obrazová stránka a příběhová stránka hraje podobnou roli jako stránka hudební. Skupina (lépe řečeno skupina Starset Society) již vydala 2 knihy k příběhu (první jménem The Prox Transmissions v roce 2017 a druhou A Brief History of the Future tento rok) a jedna další je v přípravě. Tyto knihy mají návaznost na alba a písně skupiny a písně by měly vycházet z událostí knih (ve skutečnosti nevychází). A takto se dostáváme ke koncertu takovému.

Celý koncert je sestaven na bázi filmu. Padá plachta, roztáčí se lopatky holografického projektoru a začíná úvod do příběhu, nástup skupiny (extrémně cením futuristická brnění) a píseň Unbecoming. A takhle to probíhá polovinu koncertu, kdy fanoušci si užívají koncept, který není úplně běžný, reportér přemýšlí, proč je hudba jiná než předtím a fotografové trpí, protože přes lopatky a mlhu nemohou pořádně zaostřit. Takhle to probíhá po dvě třetiny koncertu, kdy dojde k odehrání většiny nejznámějších písní vč. TRIALS a MANIFEST a jedné až dvou novinek (Brave New World a pokud počítáme za novinku 2 roky starou dosud nehranou adaptaci zpěvákovy a baskytaristovy předchozí skupiny Downplay Waiting On The Sky To Change), po kterých nastává vítaná 5minutová pauza na záchod.

Na druhou část koncertu byly odstraněny holografy, které nahradila zelené laserové zábrany táhnoucí se napříč pódiem. Na focení lepší, ale ne ideální. Druhá část, bez hologramů a s kostýmy připomínající pouští povstalce z roku 2100 (ještě jednou cením kostýmy) byla odstartována další novinkou Degenerate následující několika spíše staršími písněmi, které vyvrcholily největší klasikou My Demons. Potom už následoval akorát přídavek s písní Toksik, která se blížila první složené písni zpěváka (a magistra leteckého inženýrství) Dustina Batese (Crystal Song – doporučuji každému poslechnout), a to díky části, která se už poměrně blíží něčemu víc rapovému.

Když jsem se snažil porovnat tento koncert s tím minulým, tak mi nezbylo říct, že to bylo jiné. V něčem lepší, něčem horší. Rozhodně lepší ve vizuální a kostýmové stránce, kdy došlo k posunu k něčemu dosud neviděnému (především k vizuální stránce). Ale hudební stránka oproti koncertu v Lucerně utrpěla. Bohužel byl extrémně potlačen hlas Dustina Batese při screamingu, bylo v něm v určitých chvílích mnohem více postprocessingu, takže chvílemi u screamů zněl jako naštvaný chipmunk a do toho věc která nejvíce vadila mně – neustálé přidávání zvláštních sci-fi zvuků do hudby, čímž byla rozhozena harmonie. Taky teda zamrzelo, že nebyl dodržen „slib" z minulého roku Acoustic Tour de Pivovar, která by za mě byla naprosto dokonalá, ale to už se stává. Samozřejmě taky zamrzela absence písně Ricochet, ale u ní víme, že skupina nemá její hraní příliš v oblibě, jelikož ji každý chtěl slyšet, a už toho byla přesycena.

Nechci na skupinu nadávat, stále ji miluju a např. nová píseň vydaná po koncertu Dystopia je naprosto skvělá, ale i tak se na tohle musím koukat s dostatečně kritickým okem a sluchem.