Evergreen Terrace: Nová muzika vyjde, až se nám to bude zdát přirozené

Krátce po koncertě Evergreen Terrace na festivalu Brutal Assault jsem strávil příjemnou a neformální půl hodinku s celou kapelou. Hlavními respondenty byli zpěvák Andrew Carey a kytarista Alex Varian. Probrali jsme, jak to vypadá s novou muzikou, jaké je aktuální rozpoložení v kapele a co kapela pro členy znamená. Řeč byla i o jejich uplynulých koncertech v České republice, vztahu ke konkrétním místům v Evropě, jejich mimokoncertních aktivitách a dalších neformálních tématech.

Rozhovor nabízíme i v angličtině.
Interview available also in English down below.

Hudební Knihovna: Pánové, děkuji, že jste si na mě našli čas. Vím, že máte dnes další plány.
Andrew "Drew" Carey (zpěv): Rádo se stalo.

HK: Tak, jste zpět v Evropě, zpět na festivalu Brutal Assault. Jaké to je, být znovu na cestách?
Andrew: Je to super, naprosto skvělé. Byly to těžké 3 roky, nebo 2 a půl roku, pro celý svět. To, že tady teď můžeme být, je pro nás naprosto úžasné. To, že můžeme být znovu na turné a dělat co milujeme…Víš co, zase si užívat života a netrápit se žádnou komplikovanou situací, i když svět je v komplikované situaci a komplikuje se to více a více. Jsme rádi, že můžeme být svobodní a vyrazit na cesty, je to super.

HK: Jak jste ty poslední 2 roky strávili? Čemu jste se během pandemie věnovali jako kapela a vy osobně?
Andrew: V kapele jsme toho moc neudělali. Trochu jsme skládali, možná.
Alex Varian (rytmická kytara, zpěv): My jsme vlastně začali hrát už nějakou dobu zpátky, protože žijeme na Floridě a Florida je šílený místo. Dovolili nám koncertovat mnohem dříve, než jinde.
Andrew: Jo, začali jsme koncertovat už na začátku roku 2021. Venkovní koncerty. Takže jsme se věnovali tomu. A já osobně jsem se věnoval alkoholu…
Alex: Já taky. A psychedelikům.
Andrew: Jo, hodně psychedelik. To já mám rád.

HK: To je jeden způsob, jak zabít čas, hádám.
Andrew: Je to skvělý způsob, jak rozšířit svou mysl.
Alex: Fakt se díky tomu najdeš, chápeš? A taky se občas bezdůvodně směješ všemožným debilním věcem. To je taky dobrý pocit, někdy.

HK: Dobrý pocit jsme měli hlavně z vašeho koncertu. Vypadalo to, že jste si to taky užili. Byli jste skvělí, navzdory technickým potížím.
Andrew: Díky. Ty technický problémy se nám stávají jen na velkých festivalech. Něco se vždycky posere jen na velkých akcích.
Alex: Nějak nás to pronásleduje.
Andrew: Ty vždycky hraješ fakt dobře na malých koncertech, ale na velkých akcích tu kytaru jednou prostě zničíš.
Alex: Jo, já vím…

HK: To musí být docela otravné, ne?
Alex: My to tak zkrátka máme, je to naše specialita.

HK: Stává se to často?
Alex: Ne, vlastně ani ne. Myslím si, že je to spíše chyba uživatele než cokoliv špatného s vybavením.
Andrew: Nejlepší věc, kterou jsme se naučili je, že si s tím prostě nelámeme hlavu. Takové věci se stanou a nemůžeš s tím dělat vůbec nic. Prostě hraješ dál a dál se snažíš vydat ze sebe to nejlepší. Místo toho, aby jsi kvůli tomu byl frustrovaný. Takovou energii nechci vyzařovat na nikoho. Obzvlášť ne na diváky. Tak takové věci prostě přejdeme. Snažíme se to co nejdříve opravit a pokračovat dál, jak nejlíp umíme.
Alex: A publikum bylo dnes opravdu skvělé. Bez ohledu na ty technické trable. Nejdůležitější věc pro nás je ta, že se fanoušci baví a užívají si to.

HK: Oni si to užili, to vás můžu říct.
Alex: Super, to jsme rádi.

HK: Takže vás podobné nevyzpitatelné věci už nerozhodí?
Alex: Víš co, nemá vůbec smysl se kvůli tomu nervovat. Když se něco stane, pokusíme se to opravit, co nejrychleji to jde a hrajeme dál.

HK: Alespoň má Andrew prostor na nějaké vtipy. Dneska jsi byl skoro jako stand-up komik.
Alex: Jo, čas na vtipy a na pivo. Možná i na nějaké bubenické sólo.
Andrew: No jo, ale co mám kurva pořád říkat? (smích). Nemám tušení…něco jako „Když jsme byli naposledy v Praze”…to je všechno, víc toho říct nemůžu.

HK: Prozraď nějaké detaily, no tak.
Andrew: Ne, ani náhodou.
Alex: V žádném případě. Byli jsme v Praze. Byla to zábava.
Andrew: Měl jsem pizzu. Alex měl těstoviny. Tady máš detaily.
Alex: Jo, to je všechno.

HK: Jakou pizzu?
Alex: S ančovičkami.
Andrew: Jo, měl jsem pizzu s ančovičkami. Miluju ančovičky.


HK: Ok, s tím se dá pracovat (smích). Zeptám se tě na jednu zajímavost. Ty pořád používáš kabelový mikrofon. To už se dnes moc nevidí.
Andrew: Jo, rád si s ním motám.

HK: Takže je to čistě osobní preference?
Andrew: Přesně tak. Cítím se divně, když používám bezdrátový mikrofón. Mám pocit, jako bych držel vibrátor. Na tom není nic špatnýho. Já vibrátor podržím kdykoliv.
Alex: Akorát si nemyslím, že lidi platí za koncerty, aby tě viděli, jak držíš dildo. Zaplatili, aby tě viděli zpívat a házet s mikrofonem. Já bych naopak klidně zaplatil, abych tě viděl s dildem.
Andrew: No, prostě mě baví si hrát s tím mikrofonem na kabelu.

HK: Není to trochu nepraktické, když máš ve zvyku skákat do lidí a podobně?
Andrew: Ne, je to v pohodě. Je mi to jedno. Pak ten mikrofon můžu jednoduše vytáhnout.
Alex: Přesně, je to jako rybaření. Kdybys v publiku ztratil bezdrátový mikrofon, tak ho někdo vezme a je v prdeli. (smích) Takhle to máš jako surf na řemínku.

HK: Ok, to vlastně i dává smysl. Pojďme se bavit o vaší muzice. Myslím, že někdy v roce 2018 jste zmínili, že pracujete na nové desce. Už to bude deset let od vydání posledního alba „Dead Horses”.
Andrew: Jo, to bude. (smích)

HK: Nevím, jestli vůbec chcete vydávat novou muziku nebo jestli jste v pohodě s tím hrát věci z alb, které už máte. Ale zeptám se, bude nová muzika?
Andrew: Bude. Máme nějaké věci skoro nahrané. Jen je musíme dokončit a pak něco vydáme. Jak jsem zmínil, poslední roky byly těžké. Pro nás všechny. Když se takhle věci najednou zastaví, my…Pro mě je tahle kapela únikem. Skoro se to zdá jako nějaká sezónní práce. Tím myslím, že je to únik od reality. Od životů, které máme doma v Jacksonville. Takže, novou muziku vydáme v momentě, kdy se to bude zdát přirozené a kdy budeme chtít něco vydat. Uděláme to, až to uděláme a dáme do toho všechno. Nechci vydávat nějakou sračku jenom proto, abychom něco vydali. Tohle je můj postoj k této věci.
Alex: A já se k tomu přidávám. Řešili jsme jiné věci v našich životech a ve světě, které v tom období prostě byly důležitější. Byli jsme trochu jinak zaneprázdnění, ale pořád máme dost napsaného materiálu. Takže, nová muzika bude. To je finální odpověď na tvou otázku.

HK: Jasně, tohle je všechno pochopitelné. Někdy jsou však kapely pod tlakem jejich labelu…
Andrew: My pod žádným tlakem nejsme. Já se nenechám nikým do ničeho tlačit. Nasrat. To není ten důvod, proč jsem s muzikou začal. Dali jsme se na tohle, abychom byli volní a žili svobodný život. Pokud bychom měli label, který nás bude do něčeho tlačit, pošlu je do prdele, rozumíš.
Alex: To ale není naše situace.
Andrew: To není naše situace.
Alex: Jen aby bylo jasně.
Andrew: To není naše situace v žádném smyslu.
Alex: My jsme naopak velice šťastní s tím, jak věci jsou.
Andrew: Ano, velmi šťastní.

HK: To je dobře. Jsem rád, že jste zpátky na pódiích. Děláte tohle už dlouho, přes 20 let. Andrew, ty jsi si udělal od kapely krátkou pauzu, ale brzy jsi se vrátil. Co je tvoje motivace, co tě v kapele žene kupředu?
Andrew: Pokud ode mě chceš opravdu upřímnou odpověď, tak mojí motivací je, že jsem vyrůstal v chudé rodině a neměl jsem vůbec možnost cestovat a vidět svět. Musel jsem si najít nějaké východisko. Něco, co by mi tohle umožnilo. Miluju muziku, miluju hraní v kapele, a tak jsem díky ní mohl kombinovat oba aspekty. Mám možnost hrát rock’n’roll, punk rock, hardcore a řvát před bandou lidí. Mám východisko pro odfiltrování hněvu, úzkosti a čehokoliv dalšího. Můžu vystupovat před fanoušky a zároveň cestovat všude možně po světě. To je moje motivace. To je důvod, proč tohle chci dělat a nemyslím si, že bych se toho někdy mohl vzdát. Jsou to věci, které bych nikdy nemohl dělat bez této kapely, bez těchto lidí. Cítím se velmi privilegovaný, že můžu být součástí něčeho, co mi pomáhá dostat mě tam, kde chci být. Další důležitou věcí je, že pokud jsem schopný udělat někomu radost, udělat někomu na moment lepší den, kdy lidi mohou zapomenout na své problémy, tak to je třešnička na dortu. Pokud někomu mohu takto nepřímo pomoct, zlepšit náladu nebo jim zprostředkovat to stejné východisko, které díky tomuto mám já, to je pro mě všechno. Můžu jít domů a hotovo…To je prostě neskutečný pocit. Takže tak, to jsou moje důvody.

HK: Děkuju, že jsi tohle sdílel. O tomhle ta muzika je, není to tak?
Andrew: O tomhle ta muzika je. O tomhle by ta muzika měla být.
Alex: O tomhle tento typ muziky je.
Andrew: O tomhle tento typ muziky je a myslím, že o tomhle jsou i živé koncerty. Jakékoliv koncerty. Pokud je tam nějaká falešnost, ucítíš to, uvidíš to, poznáš to a není to ono. Živý koncert by měl být o tom, zapomenout na moment na všechen okolní svět. Prostě být teď a tady. Je to vše o splynutí s fanoušky, kapelou, hudbou. Je to o tom momentě, o tom chvilkovém dobrém pocitu. Pak jdeš domů a vzpomeneš si, jak ses na koncertě měl dobře.

HK: Naprosto souhlasím, je to tak. Někdy mají kapely proslovy, které zní připraveně, naučeně. Od vás to ale vždy zní upřímně.
Andrew: Jo, já to i chápu. Ale já pokud nemám co říct, tak nic říkat nebudu. Někdy mluvím i přesto, že nemám co říct a může to vyznít negativně. Ale my vždy mluvíme od srdce. Někdy prostě nemám co říct a ani se mi mluvit nechce. Chci jen tančit a šlapat lidem po hlavách. (smích)
Alex: Myslím, že jsi předtím řekl…ne to jsme se bavili jen my dva. Někdy stačí nechávat texty těch skladeb předat tu zprávu. Víš co, jsou kapely, které umí mluvit velmi dobře o problémech a sračkách v naší společnosti, ale myslím, že větší smysl dává, když necháš texty písní, aby řekly to, co chceme říct. Od toho tam ten text je. A my můžeme v mezičase mluvit o kravinách.

HK: To je to, co je důležité. Předat tu zprávu. A pokud je to myšleno vážně a jde to od srdce, tak víc toho člověk slyšet nepotřebuje.
Andrew: Přesně tak. Hlavně to musí jít od srdce. Za to se postavím.


HK: Ok, super. Pojďme dál. Myslím, že není tajemstvím, že rádi děláte covery. Myslím, že cover na „Mad World” se hodil krásně, protože dnešní svět je vzhůru nohama v mnoha smyslech. Přijdete s nějakým coverem náhodně během zkoušek, jen tak ze srandy, nebo si je záměrně chystáte dopředu?
Andrew: To druhé. Myslím, že určitě vydáme nějaké další covery, protože je zábava je dělat. Najdeme song, který máme rádi a jsme zvědaví, jak bude znít v naší interpretaci. Potom se ta skladba stane malou součástí nás všech. Když nazpíváš skladbu, kterou udělal tvůj oblíbený umělec, jako třeba…
Alex: Bono. (smích)
Andrew: Jo, Bono. Nebo The Edge. Nebo Tears for Fears. Covery jsou vždycky zábava.

HK: Souhlasím. Mě vždycky baví, když někdo udělá cover nějakého mainstream pop songu v hardcoru, punk rocku nebo tak podobně.
Andrew: Jo, nás to baví taky.

HK: Když píšete vlastní muziku, jak to většinou probíhá? Přijdeš s texty nebo tématikou a kolem toho skládáte muziku?
Alex: Záleží, je to případ od případu. Pro každý song je to unikátní. Teď, kdy žijeme v digitálním světě, kde můžeš nahrát cokoliv sám a poslat si to mezi sebou, dostat okamžitě zpětnou vazbu, můžeš k tomu hned přidat něco svého a poslat to zpět. Pak se o tom pobavit osobně a začít budovat strukturu té skladby společně. Takže, reálně to není vždy ten stejný proces pro každý song. Ten proces se za ta léta hodně změnil.

HK: Určitě jste na to už mnohokrát odpovídali, ale já jsem byl vždy zvědavý a chci se zeptat na ten váš „Chaney” song. Co máte společného s kapelou Helmet? Je to nějaký interní vtip nebo jak jste se dohodli na názvu té skladby? (Řeč je o skladbě „Chaney Can't Quite Riff Like Helmet's Page Hamilton”, pozn. red.)
Andrew: Ne, není to interní vtip. No, když jsme vydali album „Sincerity Is an Easy Disguise in This Business”, někdo na to psal recenzi a v ní napsal, že „Chaney tak úplně neumí riffovat jako Page Hamilton z Helmet” (americká kapela Helmet, Page Hamilton je jejich kytarista, pozn. red.). Nám ta věta přišla vtipná a chtěli jsme tak pojmenovat skladbu. Tu vlastně celou napsal sám Craig, je to tak?
Craig Chaney (hlavní kytarista, zpěv): Jo. Byla to vlastně pozitivní recenze, jen to byla vtipná věta.

HK: Obtěžuje tě ten název? (úsměv)
Andrew: Je to vtipné. Nedávno jsem o tom přemýšlel, že Craig slyší svoje příjmení každý den během koncertu. (laughter)
Alex: Vítej v rozhovoru Craigu. (smích)
Craig: Ten název vznikl čistě z té věty z té dané recenze. Nakonec to bylo hrozně super, protože MTV měla rozhovor s Pagem Hamiltonem a ptali se ho na ten song. Já jsem vlastně velký fanoušek Helmet a s Pagem jsem se i setkal. Bylo to fajn. Vůbec mě to neobtěžuje, ani trochu. Ta bizarní věc na tom všem je, že ta recenze na naše album byla dost pozitivní, ale ten autor tam napsal, že „to zní jako Helmet, ale Chaney tak úplně neumí riffovat jako Page Hamilton z Helmet” a já si řekl, že takhle musíme pojmenovat náš song (smích). Takže, takhle k tomu došlo.

HK: To je super historka. Jsem rád, že to dopadlo dobře.
Craig: Jo, dopadlo. Je to super song.

HK: To rozhodně!
Craig: Díky.

HK: Když tak poslouchám vaši muziku, nemůžu se zbavit pocitu, že by se skvěle hodila do soundtracku nějaké počítačové hry. Nějakého NHL nebo tak něco…
Alex: Jo, tam se musíme dostat! Já jsem velký fanoušek hokeje.

HK: Ano, to vidím (Alex má na sobě tričko s logem Tampa Bay Lightning, pozn. red.)
Alex: Go Bolts!

HK: Dostali jste nějakou nabídku, aby se vaše hudba objevila například v nějaké sportovní hře?
Craig: To jde mimo nás. To řeší label. My do toho úplně nemůžeme kecat. Musí se to protlačit přes label a ten to pak musí tlačit na EA Sports nebo tak…
Alex: Já chci být na soundtracku k NHL kámo…
Andrew: Já chci být na soundtracku k Tony Hawk 2!
Alex: Tony Hawk 2? To jsi trochu zmeškal kamaráde. (smích)
Craig: Ale tak, nějak to uděláme…
Andrew: Tony Hawk 9! (smích). Jmenuje se to ještě Tony Hawk? Dělají vůbec ještě tu hru? Čus děcka, jak vám visí? (smích)
Alex: Nejvíc mě baví, že lidi Tonymu Hawkovi říkají, že vypadá jako Tony Hawk. (smích)


HK: Budu vám držet palce, ať se do nějaké hry dostanete (smích). Očividně jste fanoušci her, hrajete i na turné? Nebo jak trávíte čas?
Andrew: Pokud by byl hokej, díval bych se teď na hokej. Bohužel, je po sezóně. V dodávce spíme, jíme a chlastáme. Nepřetržitě.
Craig: Taky ale chodíme na různé aktivity, co jsou v okolí. Například na bobovou dráhu.
Alex: Jo, na to se chystáme.
Andrew: Tam jdeme zítra, že?
Alex: Jo, na bobovou dráhu, na tobogán, kde sjíždíš z kopce. Nedávno jsme taky šli na motokáry. Tyhle byly hrozně rychlé a Andrewa zastavili. (smích)
Andrew: Zastavili mě, protože si mysleli, že jsem ožralej.
Alex: Jo, mysleli si, že jsi ožralej.
Andrew: Já byl ožralej, ale do toho jim nic není (smích). Měl jsem nasazenou helmu.
Alex: Ani tam neměli bezpečnostní pásy.

HK: Jak tedy zjistili, že jsi ožralej?
Alex: Protože do mě narážel a přetočil mě do rohu.
Andrew: Protože jsem sám sebe a ostatní přetáčel.
Craig: Vždycky se snažíme využít každé příležitost dělat něco zábavného ve městě, kde zrovna jsme. I když je pozdě v noci a je jen nás pět nebo šest na procházce v prázdném městě, kdy všichni spí. Jdeme se prostě projít po památkách, jakmile na to je prostor. Udělat nějaké fotky a užít si náš pobyt v různých místech na světě.
Andrew: Jak jsem říkal předtím. Bez kapely bych tuhle možnost nikdy neměl. Tak se snažím toho využívat.

HK: Je super, že pro vás turné není nudná a všední rutina.
Craig. Rozhodně ne. Na tom není nic všedního.
Andrew: Každý den je nové dobrodružství. Je to jako komiks.
Craig: Je fakt, že dlouhé přejezdy jsou na hovno. Ale jakmile se dostaneme na místo a odehrajeme koncert, máme motivaci jít ven a užít si všechno, co to dané místo nabízí. Děláme to stále, i když už nejsme nejmladší.

HK: Super. Můžu potvrdit, že to, co říkáte je pravda. Protože naposledy, kdy jste byli tady na festivalu Brutal Assault v roce 2019, jste druhý den hráli s Dog Eat Dog v Brně…
Andrew: Jo, to bylo na hradě!
Craig: Jasně, to bylo super.

HK: Přesně tak. Nevím, jak to říct slušně, ale byli jste „unavení”. (smích)
Andrew: Hej! Já myslím, že to bylo relativně v pohodě. (smích)
Craig: My jsme předtím nachodili hodně kilometrů. (smích)
Alex: Teď jsi mě urazil.
Andrew: Museli jsme se vyplazit na zasraný hrad! Bylo to náročný.
Alex: My jsme zvyklí doslova na úroveň moře. To byla ta nadmořská výška.
Andrew: Já jsem nebyl unavený, to není vůbec pravda. Jen nejsem zvyklý na tu nadmořskou výšku. Já jsem zvyklý být u moře, žiju u moře.
Alex: Jo, my žijeme na pláži. To je doslova na úrovni moře.
Andrew: Přesně tak. Takže, když jsi takhle vysoko, a takhle ožralej, tak jo, jsi unavenej. Když před koncertem vypiješ 174 piv, tak jsi kurva unavenej. Jo, byl jsem unavenej. (smích)

HK: V pořádku, žádné vysvětlení není nutné.
Alex: Haha, pozdě.
Andrew: Já vůbec nejsem uražený. Oceňuju, že sis všiml a že jsi se zajímal. (smích)

HK: Bez urážky, Nemyslel jsem to nijak špatně.
Craig: Ne, v pohodě. I včera to bylo dost náročný. (smích)
Andrew: Hele chceš můj osobní email? Chceš na mě občas dohlédnout? Napsat mě smsku?


HK: Ne, pořád jsi schopný počítat, kolik jsi měl piv. Jsi v pohodě (smích). Když takhle vyvádíte všude možně po světě, máte nějaká oblíbená místa? Nějaká zajímavá místa, na která vzpomínáte?
Andrew: Jo, před několika lety jsme byli v katakombách ve Vídni. To bylo super. Divný a hrůzu nahánějící. Zajímavé, mírně řečeno.
Alex: Procházet se po Praze je vždycky zážitek.
Craig: Pokaždé, když jsme v Praze, jdeme asi 3 kilometry do kopce do konkrétní hospody. Je to náročná procházka a posledně tam měli zavřeno (smích). Byli jsme tam už třikrát, je to naše oblíbené místo. Celé to město je velice speciální místo. Záleží, v jakém městě jsme. Já mám třeba rád Tilburg v Holandsku.
Andrew: Já mám rád Berlín.
Alex: Abych tě doplnil Craigu o konkrétních hospodách, kam rádi chodíme. V Hamburgu je bar, který se jmenuje Lunacy. Zdravíme Lunacy. Byli taky zavření v den, kdy jsme byli v Hamburgu, ale otevřeli jen pro nás kvůli narozeninám Andrewa. To je hodně zajímavé a speciální místo. Vždycky, když hrajeme v Hamburgu, označíme si ten den v kalendáři, abychom šli do tohoto malého, útulného baru. To místo pro nás má zvláštní význam, rozumíš. Není to jen o tom se tam ožrat. Je to o té unikátní atmosféře.
Andrew: A o tom se tam ožrat.

HK: Je super, že máte takové oblíbené podniky. Určitě už se znáte i s majiteli, když vám takhle otevřou kdykoliv přijedete. (úsměv)
Alex: My ne, ale kamarád se s majitelem zná. (smích)

HK: Je nějaká kapela, se kterou byste si ještě chtěli zahrát nebo s kterou byste chtěli vyrazit na turné?
Andrew: Já budu hrát s kýmkoliv. Je mi to jedno. Jakékoliv pódium, jakýkoliv čas, kdekoliv, bejby!
Alex: Comeback Kid. Jedna z našich oblíbených kapel. A oblíbených lidí.

HK: Před rozhovorem jste zmínili, že na festivalu zůstáváte. Jen dnes nebo na celý víkend?
Andrew: Jen dnes.
Craig: Zítra máme dlouhou cestu na další koncert.
Andrew: Mrzí mě, že jsme nehráli ve stejný den jako Comeback Kid.
Alex: Jo. Před pár dny jsme s nimi byli na jiné akci a těšili jsme se, že se zase uvidíme tady. Ale jsme idioti. Jak moc jsme se mýlili…

HK: Jo, musí to mrzet, že se s kapelami míjíte kvůli rozdílným plánům…
Craig: To hlavně s kámošema z Deez Nuts. S nimi se mineme úplně pokaždé.
Andrew: Jo, to je vždycky svátek, když se vidíme.

HK: Jednoho dne se to zase podaří. Pojďme to ukončit. Už jsme mluvili o nové muzice. Kromě toho, jaké jsou plány pro Evergreen Terrace v blízké budoucnosti?
Craig: Máme tři skladby. Jeden cover, dva naše. Muziku máme hotovou, máme nahraná dema. Musíme k tomu dodělat texty a nahrát je. Taky se bavíme o skládání dalších písní. Je to teď složité, protože náš bubeník…mluvili jste o Bradovi?
Andrew: Ne, nemluvili.
Craig: Náš bubeník Brad (Brad Moxey, pozn. red.) odešel asi před měsícem. Náš nový bubeník LP (Longineu W. Parsons III, ex-Yellowcard, pozn. red.) potřeboval několik týdnů, aby se naučil naše věci. Několik skladeb se naučil až na tomto turné. Druhou zkoušku jsme měli v Berlíně v první den tohoto turné a je hrozně šikovný. Takže, abychom se posunuli dál, musíme zase trochu upravit proces psaní a skládání. Museli jsme se dostat přes několik překážek a uvidíme, jak budeme schopni jít dál, co se týče nových skladeb, které máme nachystané. Pak se uvidí. Chtěli bychom něco dokončit do konce roku.
Andrew: Kromě toho, předtím jsme museli skládat hudbu trochu složitě, protože Brad žil v Texasu. LP žije ve městě kousek od nás, což hodně věcí ulehčí. Bude jednodušší se potkat a tvořit společně. Budeme koncertovat, pokusíme se psát nové věci a budeme si to užívat.

HK: Perfektní. To je ideální závěr. Mockrát děkuji za tento pokec. Užijte si den a mějte se.
Všichni. Ty taky, díky.


ENGLISH


Shortly after the Evergreen Terrace concert at the Brutal Assault festival, I spent a pleasant and informal half hour with the whole band. Lead singer Andrew Carey and guitarist Alex Varian were the main respondents. We discussed what is the deal with new music, what the current mood is in the band and what the band means to the members. It was also about their past concerts in the Czech Republic, their relationship to specific places in Europe, their non-concert activities and other informal topics.

Hudební Knihovna: Guys thank you very much for taking the time to talk to me. I know that you have some plans later today.
Andrew „Drew" Carey (vocals): Thank you for having us.

HK: So, you are back in Europe, back at Brutal Assault. How does it feel to be back on the road again?
Andrew: It’s great. Absolutely amazing. It’s been very tough 3 years..or 2 and half years, for the entire world. For us to be here now, it’s absolutely amazing. To be able to be out doing what we love and…you know, enjoy our lives once again without having so much of a complicated situation going on, even though the world is in a complicated situation and keeps getting more complicated. The fact that we’re able to be free and go out to do these things is amazing.

HK: Yeah. So, let’s talk about the past 2 years a little bit. What have you guys been up to during the pandemic as a band and personally?
Andrew: In a band, we didn’t really do too much. Maybe a little bit of writing…
Alex Varian (rhythm guitar, vocals): We actually started playing shows a while ago because we live in Florida and Florida is a fucking crazy place. So, they let us do shows much earlier.
Andrew: So, we actually started playing shows in early 2021 already. Open air shows. So, yeah, we’ve been doing that. And I’ve been doing a lot of drinking…
Alex: Me too. Some psychedelics…
Andrew: Yeah, lots of psychedelics because I love them…

HK: It’s one way how to kill time, I guess.
Andrew: It just expands your mind.
Alex: You really find yourself in some ways, you know. And also just laugh about some really dumb shit, sometimes. Sometimes, that feels good too.

HK: What felt good was your show. You seemed like you had a pretty good time. Technical issues aside, I think you were pretty amazing.
Andrew: Thanks. Those technical issues only happen at the big festivals. That seems to be the only time it happens.
Alex: It just follows us around.
Andrew: You’re always playing really well at the small shows but during the big shows, you’re gonna make your guitar break.
Alex: Yeah…

HK: It’s annoying, isn’t it?
Alex: It’s our thing, it’s just what we do.

HK: Does it happen often?
Alex: No, not really. It’s more of a user error than anything with the equipment, I think.
Andrew: The best thing that we’ve learned is you just kinda roll with it because these things are gonna happen and there’s not anything you can do about it besides just continue playing and continue to just make the best of it. Instead of getting frustrated. I don’t want to translate that energy to anybody, especially the crowd, so we just shake it off. If the equipment is fucked up, there’s nothing you can do about it. Let’s just fix it and make the best of it.
Alex: And the crowd was great today, regardless of anything breaking during the song or whatever. The most important thing to us is that they have a good time and everybody is enjoying the show.

HK: They did, I can tell you that.
Alex: Good, that’s great.

HK: So, it doesn’t catch you off guard anymore. It just happens.
Alex: You know, what’s the point of getting stressed out about it. We just have to try to fix it as fast as we can.

HK: Gives Andrew some time to tell some jokes. You were like a stand-up comedian today.
Alex: Yeah, sip our beers and tell some jokes. Maybe play the drums a little.
Andrew: What the fuck am I gonna say? (laughter). I have no idea. Yeah, „last time we were in Prague”…That’s all I can say.

HK: Can I get some details?
Andrew: No, not at all.
Alex: Definitely not. We were in Prague. It was fun.
Andrew: I had pizza. Alex had pasta. Those are the details.
Alex: Yeah, that’s it.

HK: Good, good. What kind of pizza?
Alex: Anchovies.
Andrew: I had anchovies on my pizza. I love anchovies.


HK: Cool. I can work with that (laughter). Let me ask you one interesting thing. You’re still using a microphone with a cable. You don’t see that a lot anymore.
Andrew: I like to swing my mic around.

HK: Is it a personal preference?
Andrew: Yeah. It feels awkward to me when I use a wireless microphone. It feels like I’m holding a dildo. Which is not bad, I don’t care.. I can hold a dildo any day.
Alex: I just don’t think that people paid to watch you hold a dildo. They paid to watch you sing and throw microphone around. I’d pay to watch you hold a dildo.
Andrew: But I really enjoy playing with the cable microphone.

HK: Considering that you like to jump in the crowd, the cable might be a little bit inconvenient…
Andrew: Nah, it’s ok. I don’t care. I can fish it back in and grab my microphone.
Alex: That’s it. It’s like fishing. If you lose the wireless microphone, it’s just gone. But if you have a cable attached to it, it’s like the surfboard with a leash on it. With the wireless on, someone can just take it and fucking dash. (laughter)

HK: That actually makes a lot of sense. Ok, let’s talk about your music a little bit. I think in 2018 you mentioned that you are working on a new album. It’s going to be almost 10 years since your latest album „Dead Horses” came out.
Andrew: Yeah. (laughter)

HK: I mean, I don’t even know if you want to put out a new album or new songs or if you’re fine with playing the songs that you already have. But here’s the question, is there new music coming out?
Andrew: There is. We have new music recorded. Somewhat. We just need to finish it and then put it out. As we said earlier, it’s been a tough couple of years. For all of us. So, when things get put on hold, we….the band is actually, for me, like an escape. It feels almost like a part time thing. When I say part time, I mean an escape from our reality, from our lives in Jacksonville. So, when we want to put out new music, I think we’re gonna do it whenever it comes out and feels natural. We don’t want to put out anything that’s forced. We’re gonna do it when we’re gonna do it and we’re gonna do our best. I don’t want to put out shit, you know. That’s my stance on that.
Alex: I will second all of that. There were other things going on in our lives and in the world that just kinda felt more important at the time. So, we got derailed a little bit but we still have a lot of material that we’ve written. So, there will be new music. That’s the final answer to your question.

HK: I mean, there is nothing wrong with it. I know that sometimes bands are being pushed by their labels…
Andrew: We’re not being pushed by anybody. I’m not gonna be pushed by anybody. Fuck that. That’s not why I got into this. We got into this to be free and have a free life. If we have a label that’s gonna push me, I’m gonna tell them to fuck off, you know. 
Alex: But that’s not our situation.
Andrew: That’s not our situation. 
Alex: Let’s make that very clear.
Andrew: That’s not our situation at all.
Alex: We’re actually very happy.
Andrew: Really happy, yeah.

HK: That’s good. I’m very happy that you’re back on the road. You’ve been doing this for a long time, over 20 years now, and I know you took a bit of a break from the band Andrew but what is your motivation, what drives you to still do this?
Andrew: If you want a real honest answer, my motivation for this is that I grew up poor, and there was no way for me to ever be able to travel in order to see the world, I had to have an outlet. I had to have something. I love music, I love playing music. So, I was able to combine both of these things. I can play rock’n’roll, punk rock, hardcore and scream in front of a bunch of people. I have an outlet to get my anger, my angst, my whatever, out. Perform in front of people and also I get to see the world. So, that’s my motivation. That’s why I want to do this. Travelling the world is something that I don’t think I can ever give up. It was something I would never be able to do without this band, without these guys in this band. So, I feel very privileged to be a part of something that was able to get me where I want to be. Another thing that motivates me is that if I’m able to make someone else feel good for a moment or forget about their problems for a moment, that’s the cream, the icing on the cake. If I’m able to make somebody feel good for a moment and forget about their problems or at least have them release it, that’s it. I go home and I don’t even…it’s a different thing. So, that’s my thing.

HK: That’s what music is all about, isn’t it?
Andrew. It is what music is all about. That’s what music should be all about.
Alex: That’s what this kind of music is all about.
Andrew: That’s what this kind of music is all about and that’s what I feel like live shows should be all about. Any live show. If there’s a fakeness to it, you can smell it, you can see it. You don’t get into it. But a live show should be about forgetting that outside world. Right now, right here. It’s about the flow, it’s about the moment, it’s about feeling good. Then you go home and you remember how great it was.

HK: Yeah, I know what you mean. Sometimes the bands have all these speeches that sound rehearsed. From you, it sounds very genuine.
Andrew: Yeah. I understand that. If I can’t say anything, I’m, not gonna say anything. Sometimes, I do and it comes out terribly but we’re always going to speak from our hearts. You know, sometimes I don’t have anything to say. I just want to dance and go surf on people’s heads. (laughter)
Alex: I think you said earlier…actually it was just us talking. Letting the lyrics of the songs deliver the message. You know, there are bands that are very good at talking about those issues and things but I think for us it makes more sense, in our world, to just let the lyrics talk about the things we want to talk about. And then we just make stupid jokes in between the songs.

HK: That’s what is important, to deliver the message. And if it’s real and from the heart, that’s the only thing you need to hear.
Andrew: Yeah. As long as it’s real and from the heart. I support that shit.


HK: Thanks for sharing that. You also, I believe, like doing covers. I think the „Mad World” came in handy because the world is fucked up in all kinds of ways. Are you doing the covers during your rehearsals for fun or are you doing them intentionally?
Andrew: The latter. I think we’re actually going to put out a few more covers because it’s fun to do. We get a song we really like and we wonder how it would sound when we do our interpretation of that song. It also becomes a little part of you. You got to do this song that was written by one of your favorite artists like…
Alex: Bono. (laughter)
Andrew: Yeah, Bono. Or The Edge. Or Tears for Fears. Yeah, it’s always fun playing covers.

HK: I always enjoy some mainstream pop song turned to hardcore or punk rock or whatever.
Andrew: Yeah, it’s always fun.

HK:  When are you recording and creating music of your own, how does it usually go? Do you come with an idea for lyrics or theme and you make the music around it?
Alex: It’s very case by case. For each song. Now, we’re living in a digital world, where we can record things on our own and send them to each other to get an opinion and then add things to each other's ideas and send them back. Talk about it in person later and build the structure of the song together. So, realistically, it’s never the same for any song per se but the process has changed a lot over the years.

HK: I’m sure that you talked about this many times before but I’m curious about the „Chaney” song. So, what’s your deal with Helmet? Is the name some sort of an inside joke or how did you land on the title? (N.B.: Talking about a song called „Chaney Can't Quite Riff Like Helmet's Page Hamilton”).
Andrew: No, not an inside joke. So, we released the record „Sincerity Is an Easy Disguise in This Business” and then somebody reviewed the record and in his review he wrote „Chaney can't quite riff like Helmet's Page Hamilton” (N.B.: Band called Helmet, Page Hamilton is their guitarist). We found it funny and wanted to name a song like that. Craig actually wrote the entire song, right Craig?
Craig Chaney (lead guitar, vocals): Yeah. It was a good review, it was just a funny line.

HK: Does the song title bother you at all? (smile)
Andrew: It’s funny because I was thinking about this the other day that Craig gets to hear his last name every night before the song. (laughter)
Alex: Welcome to the interview Craig. (laughter)
Craig: That title was chosen from a review but it worked out really cool because MTV interviewed Page Hamilton and asked him about that song. I’m actually huge Helmet fan and I got to meet him. It was cool. It doesn’t bum me out, at all. The weird thing is that it was a really good review of the record but then he wrote: „It sounds like Helmet but Chaney can't quite riff like Helmet's Page Hamilton” and I was like: „That’s a song name” (laughter). That’s how that happened.

HK: That’s funny, it worked out really well.
Craig: Yeah, it’s a great song.

HK: It is a great song.
Craig: Thank you!

HK: When I listen to your music, it feels like your music would be perfect for a soundtrack to a computer game. For NHL or something like that…
Alex: Yeah, we need to get on that. I’m a huge hockey fan.

HK: I can see that. (N.B.: Alex is wearing a shirt with Tampa Bay Lightning logo)
Alex: Go Bolts!

HK: Did you ever get any offer for your song to be in any sports game for example?
Graig: That’s a label stuff, that’s not really up to the band. That gets pushed to the label and the label pushes to EA Sports or whatever…
Alex: I wanna be on NHL bro…
Andrew: I wanna be on Tony Hawk 2!
Alex: Tony Hawk 2? That ship has sailed my friend. (laughter)
Craig: I mean, we can do it.
Andrew: Tony Hawk 9 (laughter). Is it still called Tony Hawk? Do they still make them? Hello fellow kids, how do you do? (laughter)
Alex: I love how Tony Hawk always gets told he looks like Tony Hawk. (laughter)


HK: I’ll keep my fingers crossed for you guys (laughter). You’re obviously fans of videogames, so I’m wondering how do you kill time on the road?
Andrew: If there would be hockey to watch right now, I would. Unfortunately, it’s over. In the van we mostly sleep, drink and eat. On repeat.
Craig: Also, we like to do alpine slides or any similar activity that’s around.
Alex: Oh yeah, that’s what we’re doing.
Andrew: That’s what we’re doing tomorrow, right?
Alex: Yeah, we’re going on alpine slides, the summer toboggan thing, where you slide down a huge hill. We also drove some go karts the other day, they were super fast and Andrew got pulled over. (laughter)
Andrew: I got pulled over because they thought I was drunk.
Alex: They thought he was drunk.
Andrew: I was drunk. But that was none of their business (laughter). I had my helmet on.
Alex: There were no seatbelts on that thing.

HK: How did they found out you were drunk?
Alex: Because he spun me into a corner.
Andrew: Because I was spinning myself and other people out.
Craig: We always find a way to take every opportunity to do something fun in every town we’re in. Even if it’s late at night, just the five or six of us walking around the abandoned town, when everybody is asleep. We’re just seeing the sites, as much as we can, take pictures and have fun experiencing the world.
Andrew: Like I said earlier. I wouldn’t be able to travel around if it wasn’t for this band, so I want to take the opportunity.

HK: It’s great that it still doesn’t get mundane and boring for you to tour around.
Craig: Absolutely not. There’s nothing mundane about this.
Andrew: Every day is a whole new adventure. It’s like a cartoon, really.
Craig: I mean, the long drives sucks. But when you get to your destination and you play the show, you have that motivation to get out and experience what the place has to offer. We still do that as old as we are.

HK: Amazing. I know for a fact that what you’re saying is true because last time you were here at Brutal Assault in 2019, you played with Dog Eat Dog in Brno, my hometown…
Andrew: Yeah, on top of a castle!
Craig: Yeah, that was cool.

HK: Exactly. I don’t know how to put this politely, but you were „tired”. (laughter)
Andrew: Hey, I think we did alright. (laughter)
Craig. We did walk around a lot. (laughter)
Alex: I’m offended!
Andrew: We had to get up to a fucking castle man, it was hard.
Alex: We’re used to literally sea level. It was the altitude. 
Andrew: It wasn’t like I was tired, I’m just not used to that altitude. Because I’m like a sea level person. I live on the sea.
Alex: We live at the beach. Which is literally sea level.
Andrew: Yeah. So, when you are that high up, and that drunk, then yes, I was tired. When I’ve had 174 beers before the show, I’m fucking tired. So, yes I was tired. (laughter)

HK: It’s alright, no details needed. (laughter)
Alex: Haha, too late.
Andrew: I’m not offended at all. I’m glad you noticed and you cared. (laughter)

HK: No offense, I don’t mean anything bad by it.
Craig: No, you’re alright. Even last night was rough. (laughter)
Andrew: Do you need my email? Do you want to like check on me every once in a while? Send me a text message?


HK: No, you’re still capable to count all your beers, you’re good (laughter). Since you are doing all these fun things, do you have a favorite or interesting place to be? A fortress like this or a castle?
Andrew: Yeah, the catacombs we went to in Vienna a few years ago. That was really cool, and weird and creepy. Interesting, to say the least.
Alex: Walking around Prague is insanely awesome.
Craig: Every time I get to Prague, it’s a tough walk but we walk like 3 miles uphill to go to a specific tavern but it was closed when we got there this time (laughter). We’ve been there 3 times already. It’s just one of our favorite places. The whole city in general is one of our favorite places. It depends on the town. I like Tilburg in Netherlands as well, for example.
Andrew: Walking around Berlin is cool.
Alex: To your point Craig about having a specific bar or place we want to go to. In Hamburg, there’s a place called Lunacy. Shoutout to Lunacy! They were also closed on the day we were in Hamburg but they opened for us for Andrew’s birthday. That’s one of those cool special places. We circled that day on the calendar because we get to go to that little tiny bar that means something to us, you know. And not just to get drunk. It has a certain feeling there. 
Andrew: And to get drunk.

HK: It’s great that you have those places to get back to. I’m sure you know the owners as well by now. (smile)
Alex: Well, our friend knows the owner. (laughter)

HK: Is there maybe some band you would still like to share a stage or tour with?
Andrew: I’ll play with anybody. I give no fucks. Any stage, any time, anywhere, baby! 
Alex: Comeback Kid. One of our favorite bands. And favorite dudes.

HK: You mentioned that you’re staying at the festival for the whole weekend or just today?
Andrew: No, just for today.
Craig: We have a drive day tomorrow to get to another show.
Andrew: I’m kinda sad that we’re not playing on the same day as Comeback Kid.
Alex: Yeah, we were just with them a couple of days ago and we were happy to see each other again here. But we’re fucking idiots, we were wrong, very wrong. 

HK: Yeah, it sucks that you just miss each other like this due to different schedules…
Craig: It’s mainly our friends in Deez Nuts, we miss them all the time.
Andrew: Yeah, it’s a rare treat with them.

HK: It will work out eventually, one day. So, to wrap this up. You mentioned you have some new songs ready. What is the plan for Evergreen Terrace in the near future?
Craig: So, there are three songs. One cover, two original. The music is there, the demos are there. We just have to get the lyrics down and record them. We’re also talking about writing additional songs as well. It’s hard because our drummer…did you guys talk about Brad?
Andrew: No, we haven’t talked about Brad.
Craig: Our drummer just left a month ago, so our new drummer LP (N.B.: Longineu W. Parsons III, ex-Yellowcard) needed a few weeks to learn some songs. He’s learned multiple songs on this tour, our second practice was in Berlin, our first day of the tour and he’s killing it. So, moving forward, it’s gonna be a different writing process again. We hit a bunch of speed bumps and we’re gonna see about moving forward with the songs that are tracked and then go from there. We’re hoping to get something done by the end of the year.
Andrew: Also, our writing process had to deal with the fact that Brad lived in Texas and now LP lives in a town close to us. That’s gonna make things a lot easier to get together and do it. We’re just gonna play shows, try to write music and have fun.

HK: Perfect, that’s a perfect punchline. Thank you very much for hanging out. Enjoy the day.
Everyone: You too, thanks.


ZADEJTE KOMENTÁŘ



HUDEBNÍ ZPRÁVY
Jeden Kmen se doma rozloučil s pohádkovou deskou
22.05.

Jeden Kmen se doma rozloučil s pohádkovou deskou

Brněnský klub Melodka minulý víkend hostil žánrově nevšední večer. V jeho útrobách vystoupily tři neofolkové...


Alfie Jukes znovu zavítá do Prahy, tentokrát v rámci vlastní headline show
22.05.

Alfie Jukes znovu zavítá do Prahy, tentokrát v rámci vlastní headline show

Britský hudebník Alfie Jukes se znovu podívá do Prahy, kde tentokrát vystoupí na headline show již 7. 6. v Café...


Na křtu v pražském Rock Café si fanoušci poprvé naživo vychutnali všechny skladby z nového alba Tomodachi od Mirai
22.05.

Na křtu v pražském Rock Café si fanoušci poprvé naživo vychutnali všechny skladby z nového alba Tomodachi od Mirai

Mirai, známá česká popová hudební skupina, přinesla svým fanouškům 12. dubna tohoto roku dlouho očekávané...


Putovní ČEZfest nabídne hudbu, film i sport, vše zdarma
21.05.

Putovní ČEZfest nabídne hudbu, film i sport, vše zdarma

Na konci května startuje rodinný festival ČEZfest, který zve na populární české kapely, filmové projekce...


V plzeňském Medvědovi to opět žilo – trojice kapel představila autorskou tvorbu s punkrockovým přídomkem
21.05.

V plzeňském Medvědovi to opět žilo – trojice kapel představila autorskou tvorbu s punkrockovým přídomkem

Páteční večer 17.5.2024 nabídl hostům Bílýho Medvěda trojici formací, jejichž autorská dílna již nalezla místo...


» zobrazit více...


RECENZE
PRÁVĚ VYŠLO
To nejlepší
27.04.

To nejlepší

» Kryl Karel

Karel Kryl by letos 12. dubna oslavil osmdesáté narozeniny. Těsně před...

PODPORUJEME NADĚJNÉ KAPELY



Víme, jak je těžké pro mladé ale zatím neznámé kapely prorazit do médií a tím získat nové fanoušky.


» Podporujeme nadějné kapely

» Zadání profilu interpreta

Hudební knihovna - NEWSLETTER

Chcete dostávat do vaší emailové schránky aktuální informace ze světa hudby? Přihlašte se k odběru newsletteru. Odběr můžete kdykoliv zrušit.

Přihlásit k odběru newsletteru