Čtyři jezdci moshokalypsy

Nacpat na nedělní večer, kdy další den většina lidí jde do práce, do Prahy finální zastávku turné skupin slibujících několik hodin skákání a lítání po celém klubu Roxy, by si zasloužilo být ohodnoceno poukázkou na několikatýdenní pobyt v ozdravném středisku Bohnice. Dnes bude report spíš takový poznámkový ve stylu náhodných výstřelů myšlenek. Takže si vezměte do rukou chipsy/pivko/cokoliv, pohodlně se usaďte a vzhůru do čtení.

Příchod do Roxy 20 minut před openingem byl ve znamení lehké nervozity podtržené zkušeností z Lorna Shore, kam jsem přišel hodinu před, a fronta lidí byla obtočena kolem celého bloku. Dnes naštěstí čekalo jen zhruba 20 lidí. Ale jako bych nevěděl, měl jsem štěstí, protože asi 2 minuty po příchodu se najednou skrz nějakou červí díru za mnou objevilo asi 100 lidí. Ale dobré, mě to netrápilo, když jsem věděl, že budu v první řadě.

Mým primárním cílem byl předskokan – Paleface Swiss. Skupina, která mi byla doporučena po minuloročním RfP se poměrně rychle stala mou oblíbenou, takže jsem ji chtěl vidět na vlastní oči. Proč ale ten přídomek Swiss mimo toho, že se jedná o Švýcary? Protože název Paleface si v minulosti zabrala nějaká folková skupina z USA, která hrozila soudem. A má už tradiční výtka se bude opakovat i dnes. A uplatní se na všechny předkapely – dávejte si sakra pozor na ten zvuk. Teď sice nebyly přehnané basy a bubny a s kytarou zněly vyváženě. Ale zase vůbec nebyly slyšet vokály. Strašně to ničí celkový pocit z koncertu. Přesto frontman Zelli dělal, co mohl a bylo na něm vidět, že si to užívá. A já také. Jen mě lehce mrzí, že má nejoblíbenější píseň od PalefaceMy Grave/Lay With Me zůstala nezahraná.

Následovali Kublai Khan TX. O nich bohužel jen stručně z jednoduchého důvodu. Bohužel na nich bylo vidět už vyčerpání z dlouhé tour a nepůsobili po celou dobu „úplně fresh", takže nemůžu říct, že by ve mně zanechali kdovíjaké vzpomínky. Jasně, stále to byla zábava třeba jako u písně Theory of Mind, ale když si to porovnám se vzpomínkami z jiných skupin, na kterých jsem byl tento měsíc a i předtím, tak úplně nevím. Ale jak jsem psal výše, toto přičítám únavě jejich i únavě mé.

Co k Suicide Silence? Mnohem zábavnější. Sice výše zmíněný horší zvuk z pohledu vokálů, ale minimálně jsem přišel na to, že zvuk vychází z reproduktorů, které si dovezly skupiny na koncert, a tím pádem jsem měl budoucí naději, že po odstranění to bude všechno lepší. Suicide Silence jako takoví úplně nezapadali mezi ostatní skupiny. Tím, že vyznávají mnohem tvrdší deathcore najednou nebylo tolik příležitostí na moshpity a většina energie se přesunula do hlubokého headbangingu. Navíc je extrémně zajímavé sledovat někoho, kdo dokázal totálně změnit pojetí deathcoru a ovlivnit skupiny jako je Lorna Shore nebo Chelsea Grin. Za to jim patří neskutečný dík. A zkušenosti jim nelze odepřít, jelikož energie koncertu se okamžitě změnila. Nelze říct, že k lepšímu nebo k horšímu, ale byla prostě jiná. Přirovnal bych to k tomu, že jste mezi přáteli (ostatní skupiny) a najednou vstoupí do místnosti jiný kamarád, který má ovšem přirozenou autoritu a neskutečné charisma. Takže se s ním rádi bavíte, ale zároveň k němu i vzhlížíte.

A nakonec Lionheart. Prostě týpci z West Coast v Kalifornii, kteří jsou na svůj původ náležitě hrdí a chtějí procestovat svět a dělat to, co je baví. Jinak ani nejdou shrnout. A baví a baví. Má premisa že zvuk v jejich případě bude lepší díky využití hudební aparatury nainstalované v Roxy byla správná a náležitě si to poté člověk může užít. A to se stalo i v tomto případě. Takže ačkoliv mě po Knocked Loose stále bolelo celé tělo, tak jsem polovinu písní prostě proskákal. Do moshpitu ani na pódium jsem ale tentokrát nešel. Ale ono to vlastně bylo jedno. Moshpit šel totiž ke mně – ani úplně první řada od něj nebyla uchráněna. A když k tomu máte písně jako LHHC, nebo Love Don’t Live Here, tak máte jistotu, že moshpit bude skutečně intezivní. Takže ano, Lionheart byli super.

Uvidíme, co nám ukážou další roky, co se týče evoluce, kterou prožijou tyto skupiny. Takže pac a pusu a uvidíme se na Polaris.

 

Autor reportáže Michal Kocour

GALERIE

Související obsah:

» Pražský core večírek   (Redakce, 12. 02. 2024)


ZADEJTE KOMENTÁŘ



HUDEBNÍ ZPRÁVY
Bára Zmeková pokřtí nové album již tuto středu
15.04.

Bára Zmeková pokřtí nové album již tuto středu

Pražský Palác Akropolis bude již tuto středu 17. dubna dějištěm křtu nového alba zpěvačky a skladatelky Báry...


Novo Amor bude mít v Čechách premiéru
15.04.

Novo Amor bude mít v Čechách premiéru

Velkou dávku snů, lásky a touhy naservíruje na svém premiérovém vystoupení v České republice...


Evergreen Terrace: Nová muzika vyjde, až se nám to bude zdát přirozené
15.04.

Evergreen Terrace: Nová muzika vyjde, až se nám to bude zdát přirozené

Krátce po koncertě Evergreen Terrace na festivalu Brutal Assault jsem strávil příjemnou a neformální půl hodinku s celou...


Karlovo náměstí ovládne jazzová hudba, vstupné je zdarma
14.04.

Karlovo náměstí ovládne jazzová hudba, vstupné je zdarma

Organizace OSN pro vzdělání, vědu a kulturu (UNESCO) vyhlásila již před 13 lety 30. duben jako Mezinárodní den jazzu....


Mysteriózní The Mysterines představí v Praze novou desku
14.04.

Mysteriózní The Mysterines představí v Praze novou desku

Alternativní rockeři The Mysterines vydali první desku před dvěma lety a tehdy taky vystoupili poprvé v Praze....


» zobrazit více...


RECENZE
PRÁVĚ VYŠLO
Another Side of You
04.04.

Another Side of You

» Illumishade

Another Side of You je název druhého alba švýcarské rockmetalové...

PODPORUJEME NADĚJNÉ KAPELY



Víme, jak je těžké pro mladé ale zatím neznámé kapely prorazit do médií a tím získat nové fanoušky.


» Podporujeme nadějné kapely

» Zadání profilu interpreta

Hudební knihovna - NEWSLETTER

Chcete dostávat do vaší emailové schránky aktuální informace ze světa hudby? Přihlašte se k odběru newsletteru. Odběr můžete kdykoliv zrušit.

Přihlásit k odběru newsletteru