Počítačová hra nebo online festival? Obojí! Rock for People In the Game uspořádal hudební akci ve virtuálním světě

Michal Kocour, 01. 03. 2021

Prázdné místo po živých vystoupeních se v srdcích hudebních fanoušků koncem ledna pokusil alespoň trochu zaplnit jedinečný online festival Rock for People In The Game. Pořadatelé lákali nejen na interaktivní simulaci opravdového festivalu, ale také na exkluzivní záznamy zavedených i nových jmen hudební scény. K vidění byly sety rockerů Nothing But Thieves, metalcorových hvězd The Devil Wears Prada a Crown The Empire, amerického dua Missio nebo českého rappera Redzeda. Přestože mnozí k této neobvyklé akci přistupovali se značnou nedůvěrou, sklidila po svém skončení nadšené ohlasy návštěvníků i muzikantů.

Hudební branže a zejména živá hudba patří k odvětvím, jež během koronavirové krize utrpěla největší ztráty. Protože jsou hudební akce a koncerty, jak je známe, zatím stále v nedohlednu, pokoušejí se hudebníci zprostředkovat alespoň podobný zážitek svým posluchačům přes počítačové obrazovky. Zdaleka nejdál v tomto směru pokročili pořadatelé oblíbeného hudebního festivalu Rock for People, kteří letos přišli s neotřelým projektem ve formě počítačové hry. Za tímto účelem se spojili s vývojářskou společností Confer-O-Matic, kteří celou hru vytvořili za pouhých několik měsíců. Výsledkem byl unikátní jednodenní online festival s názvem Rock for People In the Game.

Ve věrné 3D kopii královéhradeckého Festivalparku se mohli návštěvníci se svými avatary libovolně pohybovat, tančit, skákat a dokonce létat, během vystoupení Crown the Empire a The Devil Wears Prada se pořádaly i virtuální circle pity a wall of death. Velké lákadlo představovaly chat zóny, které účastníkům umožňovaly kontakt s dalšími účastníky pomocí automaticky aktivované webkamery a mikrofonu. K dispozici byly také stánky s merchandisingem, u nichž šlo nakupovat přímo ve hře, fotokoutek před tradičním logem festivalu, pláž, bludiště, vyhlídkové plošiny, stánky s občerstvením, slevové akce a další překvapení. A jako na každém správném festivalu nechyběly řady ToiToiek, které sloužily zároveň jako výstava a portál k tajné stagei. Na řešení případných technických problémů byl vytvořen speciální tým, který byl v průběhu večera připravený přímo ve hře i na sociálních sítích.

Festival zahájil v živém přenosu jeho ředitel Michal Thomes a skrze další vstupy před jednotlivými přenosy prováděl účastníky celým festivalem.

Prvním vystoupením večera byl společný set Strange Bones a Calva Louise, kteří svým garážovým soundem navodili tu správnou uvolněnou atmosféru. O další hrací čas se dělila začínající česká písničkářka Amelie Siba a post punkeři Life se svým energickým vystoupením.
Snad nejlepší výkon a také nejtvrdší skladby převedli Američané Crown the Empire, kteří jako jediní ve svém záznamu zvolili tmavé prostředí připomínající opravdovou stage a hromadu stroboskopických efektů. Do svého kratinkého herního času vměstnaly některé ze svých nejsilnějších songů v perfektním provedení, vydali ze sebe to nejlepší a i přes obrazovky předvedli ukázkovou komunikaci s publikem. Na několik minut jako bychom všichni opravdu byli zpátky pod klubovým podiem.

Naopak The Devil Wears Prada se ukázali být docela zklamáním. Kapela vsadila na nejnovější, výrazně měkčí skladby, a slibovaná metalcorová smršť se tak nekonala. Navíc jejich záznam postrádal osobitost a připomínal spíš profesionální videoklip než vystoupení. Přesto se pod poloprázdným podiem několik nadšenců vytrvale pokoušelo o circle pity. Mnoho účastníků ale dalo radši přednost českým indie rockerům I Love You Honey Bunny na vedlejší stagei.
S výjimkou českého nu metalového rappera Redzeda, při jehož setu bylo před maličkou YouTube stageí úplně narváno, se už zbytek festivalu nesl ve znamení měkčí hudby. Večer zakončovala minimalistická nahrávka vycházejících hvězd elektro popu Missio, emocemi přetékající set amerického rappera Kennyhoopla a závěrečná show pomyslných headlinerů Nothing But Thieves. Britští rockeři zahráli několik velmi prožitých skladeb prodchnutých jemnou melancholií.
Vyznavači tvrdších žánrů si tak museli počkat až na afterparty, která se skládala z reprodukované hudby na hlavních stageích a zábavných vystoupení na tajné stagei.

Festival samozřejmě měl i své mouchy. Létání v průběhu koncertů například znemožňovalo výhled na podium, na rozdíl od klasických livestreamů nebyla vystoupení kapel naživo a ty herní časy mohly být také trochu delší a lépe sestavené, aby se konce a začátky po sobě jdoucích setů nepřekrývaly. Akce tohoto formátu s sebou pochopitelně přinesla i různé problémy technického rázu. Ale vzhledem k tomu že šlo o v podstatě první akci svého druhu tyto drobné nedostatky rádi přehlédneme.

Celková návštěvnost všech tří herních světů dosáhla okolo rekordních tří tisíc návštěvníků. Mnozí z nich projevili svůj vděk pořadatelům, že se do takovéto nejisté akce pustili a vytvořili pro ně v této těžké době největší hudební akci za poslední rok. Navíc si přípravu festivalu zcela zjevně užívali i samotní tvůrci. Přestože můžeme akci prohlásit za úspěšnou, všichni zároveň doufáme, že se brzy vrátíme na opravdové koncerty. Tento způsob přenosů by však mohl i najít využití v době postcovidové, mluví se o možnosti rozšíření kapacit živých akcí či jejich doplnění o další zážitky. Platforma jako je tato si své místo v budoucnosti jistě najde.