Comeback?

Když se řekne No Doubt, většině se vybaví Don't Speak, jejich asi největší hit z alba Tragic Kingdom (1995). Jen fanoušci ale ví, že je to kapela téměř o dekádu straší (jejich vznik se datuje k roku 1986) a nezačínali s kytarovým popem, ale s mixem ska a punku 80. let, spolu s vlivem hitového grunge na přelomu 80. a 90 let. Jejich největší úspěch přišel až v roce 1995 s deskou The Beacon Street Collection, která byla kolekcí upravených starších nahrávek a následující zhora zmíněnou Tragic Kingdom, která vypovídala hlavně o rozchodu Gwen Stefani a Tonyho Kanala a také otočením o 180 stupňů od ska-punku, kterým byli dříve charakterističtí. V roce 2000 pak vydali Return of Saturn, které bylo i přes kritiky velmi pozitivně přijato publikem. Hned následující rok vydali také úspěšné v jamajském dance hallu se nesoucí Rock, Steady. Odjeli turné, vydali live DVD a náhle ohlásili přestávku. Ta skončila v roce 2009, po tom, co Stefani vydala svoje sólo projekty a nové CD bylo očekáváno už následující rok. Avšak dočkali jsme se ho až teď.

Co trvalo No doubt tak dlouho?

Pokud se nemýlím, je to 12 let do vydání posledního alba. I přes to, že kapela poslední tři roky zase spolupracuje a koncertuje. A já se ptám. Proč to trvalo tak dlouho???

Myslím, že to pochopíte hned po poslechnutí alba. Krom úvodní Settle Down, která naznačuje skvělý návrat, zní většina alba jako pozůstatky ze sóloalb Gwen, které se už nevešly na album. Kapela se snaží navázat tam, kde skončila, takže na rozdíl od dřívějšího progresu mezi každým albem neslyšíme prakticky žádný posun. Navíc to celé zní jaksi uměle, tuctově, splácaně dohromady, jako když se někdo zoufale snaží zachránit a používá k tomu ty nejbezpečnější, ohrané postupy.

Usaďte se

Settle down je největším a asi jediným hitem alba. Ve spolupráce s producentským duem Major Lazer a jamajským zpěvákem Busy Signal vytvořila kapela svou Bohemian Rhapsody, jak ji sama kapela nazývá. Orientálně znějící intro, pohoda a léto. Šílený mix ska, rocku, raggae, dance hallu, elektroniky a bůhví čeho všeho učaruje každého už jenom proto, že tento splácanec dohromady funguje a má šťávu a člověku nezbývá nic jiného, než se pohupovat do rytmu.

Je škoda, že i když kapela obsahuje skvělé hudebníky, zní deska přeprodukovaně a uměle díky různým post efektům a elektronice. Mohli bychom vinit producenta. Tím byl ale Mark Stent, který je známý tím, že jde muzikantům na ruku a neplete se do procesu skládání. Na albu se vyskytuje jeden, dva pokusy o experiment a pohnutí se kupředu (Settle Down, Push and Shove), je ale škoda, že se kapela nesnažila tento čerstvý vítr následovat. Možná příště...