Concept Art Orchestra zpracovává různá období našich dějin

Před dvěma lety vznikla k oslavám stoletého výročí založení Československa úspěšná skladba Země stoletá. Nyní na ni navazuje studiová nahrávka s názvem 100 YEARS. Jde již o třetí spolupráci mezi jazzovým bigbandem Concept Art Orchestra a vydavatelstvím Animal Music; první z alb (The Prague Six) takto vzniklých bylo odměněno cenou Anděl za jazzové album roku, druhé (Vánoce Dospělých) bylo na tuto cenu nominováno. 

Rozsáhlá suita, která je unikátním kolektivním dílem skladatelů Pražské šestky, kmenových autorů souboru, z nichž tři jsou i jeho členy, se skládá ze šesti částí. S originalitou sobě vlastní v nich autoři zpracovávají různá období dějin našeho státu. Štěpánka Balcarová, Jan Jirucha, Luboš Soukup, Martin Brunner, Tomáš Sýkora a Vít Křišťan, každý z nich jako autor jedné z šesti vět, využívají všech možností a barev nástrojového obsazení, které bigband nabízí, obohaceného o netradiční nástroje jako Martenotovy vlny, akordeon, zvonkohru nebo syntezátor a sampler, a citlivě zapojují také hudební odkazy a dobové projevy státníků v podobě samplů a citací. Skladba je výjimečná svým rozměrem, žánrovým zasazením na pomezí jazzu a vážné hudby, programním zaměřením, jakož i tím, že se na ní postupně podílelo více skladatelů, každý z nich se znalostí předchozích vět, aby byla zaručena vzájemná provázanost. Speciálním hostem ve čtvrté větě, věnované období normalizace a vycházející z motivu písně Plastic People of the Universe, je saxofonista Vratislav Brabenec.  

Nahrávka vznikla ve studiích Smečky a Sono Records, ve spolupráci s hudebním režisérem Petrem Ostrouchovem a zvukovými mistry Janem Holznerem a Milanem Cimfem. Obal je dílem Aleše Najbrta a Jiřího Veselky ze Studia Najbrt. Distributorem alba je společnost Supraphon, fyzicky i ke stažení je album k dispozici ve vlastním e-shopu Animal Music.  

Na albu 100 YEARS účinkuje Concept Art Orchestra v tomto složení: saxofony, klarinety a flétny: Andrea Šulcová, David Fárek, Petr Kalfus, Malte Schiller, Luboš Soukup a Jonas Brinckmann; trubky a křídlovky: Felix Meyer, Gerhard Ornig, Jan Kaiser, Jan Přibil; trombóny: Jan Jirucha, Štěpán Janoušek, Richard Šanda, Jakub Žídek, Johannes Oppel; piano a rhodes: Vít Křišťan; kontrabas a baskytara: Petr Dvorský; bicí: Kamil Slezák; hosté: Tomáš Sýkora (samply), Martin Brunner (syntezátor a klavír), Jan Linhart (zvonkohra), Ondřej Kabrna (Martenotovy vlny, akordeon), Vratislav Branenec (saxofon a klarinet) a Petr Ostrouchov (tympány).  

Inspiraci k jednotlivým částem skladby vysvětlují autoři takto:  

ŠTĚPÁNKA BALCAROVÁ (Part 1: 1918 – 1938): „Snažila jsem se vystihnout to, co pro mne osobně ztvárňuje náš první prezident – tedy diplomacii, eleganci, rozvážnost, grácii a klid. V mé větě také zaznívá část unikátního záznamu novoročního projevu T. G. Masaryka z roku 1934".  

JAN JIRUCHA (Part 2: 1938 – 1948): „Hlavní inspirací mi byla Mnichovská dohoda. Západní svět dopustil rozbití demokratického Československa a důsledky této politiky ústupků měly také fatální dopad na budoucnost celé Evropy. Pracoval jsem s úryvkem z Vltavy Bedřicha Smetany a s úryvkem československé hymny Františka Škroupa. Oba tyto motivy jsou v mé větě hudebně poničeny a pošlapány."  

LUBOŠ SOUKUP (Part 3: 1948 – 1968): „Pro toto období je zásadní nástup komunistického režimu. Inspiruji se trezorovým filmem „Žert" Jaromila Jireše, z něhož jsem si vypůjčil folklórní nápěv písně Ej dolina, dolina. Její nápěv symbolizuje idealismus a naivitu našeho národa; pro mou větu je ostatně určující rozpor mezi jednoduchou spokojeností části národa a všudypřítomným strachem. Závěr mé věty je dramatický: symbolizuje příchod vojsk Varšavské smlouvy a nerovný zápas malého národa se sovětským gigantem."  

MARTIN BRUNNER (Part 4: 1968 – 1989): „Období normalizace pro mne představuje ustrnutí a rezignaci; po roce 1968 na dlouhou dobu uhasly naděje na změnu. V oficiálních projevech kultury se šíří hnilobný nevkus a v myslích lidí se po předchozích obdobích završuje pokřivené přemýšlení a pohled na svět, se kterým se vypořádáváme dodnes a nejspíš ještě dlouho budeme. Snažil jsem se vyjádřit tíživý pocit marnosti a bezmoci, obludnost přítomnosti okupačních vojsk, ale také obdivuhodný vzdor odvážných jedinců. Použil jsem též motivy dvou písní legendárních Plastic People Of The Universe a je krásným završením této symboliky, že sólem do nahrávky přispěl Vratislav Brabenec, který je členem PPU již od roku 1972."  

TOMÁŠ SÝKORA (Part 5: 1989 – 2004): „Můj hudební pohled na revoluční a porevoluční období je reminiscencí mého dětství, dospívání a osobnostního formování, velmi živě si toto období pamatuji. Během několika týdnů se změnilo paradigma české společnosti, všude probíhala euforie z nově nabyté svobody a následná 90. léta byla divoká a nezapomenutelná. Byla to také doba zásadních činů a politických rozhodnutí, které určovaly další směřování této země." 

VÍT KŘIŠŤAN (Part 6: 2004 – 2018): „Toto období je pro mne směsicí neurčitého, intenzivního, bipolárního a také trochu sarkastického prožitku. Vstoupili jsme do EU, využili výhod tohoto spojenectví, abychom vzápětí začali s ublíženým výrazem na tváři vykřikovat hesla o evropském diktátu. Na Pražském hradě se už dlouho prosazuje politika, která tak trochu udělala z pravdy a lásky sprostá slova. Chtěli bychom se vnímat jako sociální, spravedlivý stát. Přes to nám nyní vládne velmi kontroverzní a především trestně stíhaný čistokrevný byznysmen. Chtěli bychom žít budoucností, ale stále se často s nostalgií utápíme v minulosti. Proto jsem využil některé charakteristické motivy předešlých skladeb, abych je proměnil v mozaiku, směsici pocitů, které hýbou naší společností dnes".

Foto:  J. Thýn