U ohně s K.T.O. již padesát let

K.T.O. neboli Kamarádi táborových ohňů, trampská skupina, která se formovala od roku 1963. Za léta svého působení na hudební scéně zažila úspěchy i nesnáze. Ani po padesáti letech neztratila své fanoušky a nyní s nimi mohla oslavit kulatiny na výročním koncertě v sále pražské Lucerny.

Trochu školy neuškodí

Když se řekne country, snad každý dovede jmenovat alespoň jednoho interpreta. O country jako takovém by však uměli mluvit spíše skalní příznivci tohoto žánru. Pro méně zasvěcené tedy několik základních informací.

Country se zrodilo v oblasti Appalačského a Ozarkského pohoří a představovalo jakousi moderní lidovou hudbu pro široké publikum. Postupem času do sebe začalo vsakovat různé hudební vlivy – od swingu po rock. Ve čtyřicátých letech minulého století se mekkou country music stalo hlavní město státu Tennessee – Nashville.

Tady mělo zásadní roli v šíření country rádio WSM, kde postupně vykrystalizoval světoznámý rozhlasový a později také televizní pořad Grand Ole Opry. Kromě stylů jako modern country, western swing nebo country rock, vznikl také bluegrass, jehož hlavním představitelem se stal Bill Monroe z kapely Blue Grass Boys.

Přes oceán přímo do srdce Evropy a zpět

Country se samozřejmě etablovalo také u nás. A právě formace K.T.O. patří se svou padesátiletou historií k našim nejvýznamnějším protagonistům country a bluegrass. Na počátku stáli František Hacker (kytara, zpěv), František Turek (banjo, zpěv) a Vladislav Morava (kytara, zpěv). Ti vystupovali v triu od roku 1963, ale postupně k sobě přibírali další kolegy. Důležitou posilou byl na přelomu let 1965/66 Jiří Fallada, který kromě muzikantského přispění psal české texty k americkým skladbám, např. Nelly Bly nebo River Boat. K.T.O. skládali jak vlastní písně, tak také často přebírali americké tradicionály. Texty k nim nejčastěji zpracovával Ronald Kraus a dále Ivo Fischer.

Neopomenutelným mezníkem v kariéře K.T.O. je natáčení šestidílného muzikálového televizního seriálu Dobrodružství šesti trampů. V té době se ke skupině přidal František Friedrich na steel kytaru. Nejčastějším místem, kde bylo možné na K.T.O. natrefit, byla hospůdka Hajnovka, kde se pořádaly pravidelné pořady s názvem Jamboree. Čím víc je členů v kapele, tím více problémů může nastat. K.T.O. bojovalo s nespolehlivostí banjisty Františka Turka. Naštěstí se našel schopný zástupce Ivan Mládek, který ho při hraních často nahrazoval.

Profesionalizace byla nevyhnutelná

Popularita K.T.O. velmi prudce stoupala, s ní také počet vystoupení a nutnost se profesionalizovat. Všichni členové ochotně opustili svá zaměstnání, až na výše zmíněného Turka, který se tak s kapelou rozloučil. To, že K.T.O. spolupracovalo s textařem Ronaldem Krausem a mohlo tak neustále rozšiřovat repertoár, nebyla jediná výhoda spojená s tímto člověkem. Jeho manželka dopomohla kapele k cestě „za velkou louži". Pracovala na americké ambasádě a zařídila, že jejich deska byla zaslána do USA. Na to konto byli pozváni do Nashvillu.

• O trampotách K.T.O. si více přečtěte v rozhovoru s kapelou ZDE.
  

V té době již spolupracovali s Waldemarem Matuškou, který byl zastupován Pragokoncertem a mohl je tedy zkontaktovat s lidmi, kteří měli na starost zařizování výjezdních povolení. Schválení jejich odjezdu mělo ovšem nemilosrdnou podmínku – odehrát celých sto koncertů na území spřáteleného Sovětského svazu. Štěstí v tomto případě stálo na straně K.T.O.

Byli vybráni jako účinkující estrádního programu, který se konal ve všech hlavních městech svazových republik. Ultimátum tedy splnili a mohli se vydat směr Nashville. A nezahráli tu pouze jednou. Několikrát vystoupili na Mezinárodním country festivalu a měli tu čest zahrát spolu s dvaceti nejlepšími country kapelami na koncertě k 50. výročí Grand Ole Opry. Bill Monroe formaci dokonce pozval na dvouměsíční turné, ale tentokrát už jim výjezdní doložka vydána nebyla.

Emigrace – pro jednoho osvobození, pro druhého přitažení oprátky

V K.T.O. působilo mnoho skvělých osobností. Jedinou vadou na kráse bylo to, že někteří z těchto výjimečných lidí se rozhodli opustit Československo. Tak v roce 1968 emigroval Jiří „George" Fallada, v roce 1981 Vladislav Moravec a konečně v roce 1986 Waldemar Matuška s manželkou. Emigrace Matušky byla poslední kapkou v poháru, který se na ústředí KSČ plnil.

Členové K.T.O. již zažili, že jim byly nesmyslně cenzurovány texty, nesmělo se o nich mluvit v médiích, ale po Matuškově odchodu byli nuceni ke kompletnímu přepracování svého programu. Sice se jim podařilo, ve spolupráci se Zdeňkem Podskalským, připravit program nový, který byl dokonce i schválen, ale organizátoři akcí měli strach K.T.O. zvát. I když tedy K.T.O. hrají dodnes, již nikdy nedosáhli takového ohlasu, jakého se jim dostávalo koncem 60. a počátkem 70. let.