Skupina K.T.O. doslala do vínku pytel štěstí i pytel smůly. A ty se mezi sebou pořád perou

Legendární country a trampská kapela K. T. O. slaví v letošním roce padesáté narozeniny. Při této příležitosti jí vychází reprezentativní kompilace s logickým názvem Je nám pade!, která obsahuje všechny zásadní hity skupiny. Ve spolupráci s vydavatelstvím Supraphon přinášíme rozhovor s leaderem K.T.O. a současně šerifem stejně legendární trampské osady Ztracenka Františkem Hackerem.

Slavíte padesátiny, ale na albu jsou první nahrávky až z roku 1969. Do té doby jste nenahrávali nebo se nahrávky nedaly použít?
„Ty nahrávky byly nekvalitní, takže jsme většinu písniček nahráli znovu právě v roce 1969. Ten rok pro nás byl vůbec hodně plodný, koncertovali jsme, nahrávali a kromě toho jsme účinkovali v seriálu Dobrodružství šesti trampů. Do tohoto seriálu jsme taky natočili asi třicet písniček. Ty, bohužel, na desku nešlo zařadit."

Hodně našich písniček skončilo ve stoupě

Ovšem seriál se naštěstí zachoval, což se o mnohých televizních pořadech – i vašich písničkách – říci nedá!
„To je pravda, hodně našich písniček skončilo ve stoupě, obzvláště poté, co emigroval Waldemar Matuška. Týká se to třeba nahrávky písně Jarky Mottla Jedině Joe, tedy Čajová růže, kterou jsme pořídili s Evou Olmerovou; a podobný osud měly i další naše nahrávky. To, co následovalo po Matuškově odchodu, se nás hodně dotklo. Taková holt byla doba."

V těžkých dobách vám prý pomohl režisér Zdeněk Podskalský…
„Pomohl. Po Waldově emigraci jsme museli dělat nové přehrávky a dostali jsme za úkol udělat nový pořad, ovšem s renomovaným režisérem – to byla podmínka. Mysleli jsme si, že se s námi žádný režisér nebude špinit, ale jednou jsem potkal v hospodě U Jelínků právě Zdeňka Podskalského. Ptal se na naši situaci – a sám se nabídl, že nám nový pořad zrežíruje. Bylo to od něho odvážné rozhodnutí!"

Takže štěstí v neštěstí…
„Vždycky jsem říkal, že jsme jako K.T.O. doslali do vínku jak pytel štěstí, tak pytel smůly. A ty se mezi sebou po celou tu dobu praly."

Zpátky k nové kompilaci. Nejnovější nahrávky na ní jsou z roku 1997. Od té doby žádné nové nevznikly?
„Máme spoustu nových písniček, ale mnohé jsme zatím nenahráli. Dnes je taky těžká doba, pro velkou partu bez sponzorů je domluva natáčení složitá, a to jak finančně, tak i časově. Přeci jenom je nás sedm. Navíc nemáme na nahrávání moc času, stále koncertujeme, zaplaťpánbůh, pořád nám to zpívá, což je v našich letech skoro zázrak. Toho je potřeba využít – na hraní tu je dost machrů, to se s věkem moc nemění; se zpíváním je to jiné."

Dvojalbum obsahuje dva bonusy. Kde se vzaly?
„V roce 1986, když jsme dávali dohromady nový program, přišla k nám do kapely Dana Hackerová, která tehdy byla mojí ženou. Ona se ale svezla se všemi těmi zákazy, které přišly po emigraci Waldy a Olgy. To, co s námi natočila, nikdo nevydal. Dokonce duet s Michalem Tučným musela přetočit jiná zpěvačka, ale původní nahrávka se uchovala a je jedním z bonusů na dvojalbu. Druhá je studiovkou, kde hrají Zíma s Konopíkem. Dana s námi dnes už zase vystupuje, chtěli jsme tedy, aby byla na kompilaci také zastoupena."

Ztracenka oslavila 95. narozeniny

Je funkce šerifa Ztracenky spíše čestnou záležitostí nebo máte hodně práce?
„Jsou období, kdy to je čestná záležitost, ale jsou i období, kdy je co dělat. Třeba právě teď, kdy slavíme pětadevadesáté výročí založení osady. 29. června jsme měli potlach, což bylo organizačně hodně náročné. Přijela spousta lidí jak z dalších osad a celého Česka, tak i ze Slovenska a třeba i kamarádi a emigranti ze zahraničí. Ale stálo to za to!"

Dotýká se dnešní masová turistika takových míst, jako je Ztracenka?
„Naštěstí ne. Osada má omezené možnosti přístupu, na parkoviště pod hřebenem mají povolen vjezd jen ti, kteří si ho zaplatí, navíc to území není průjezdné. Ztracenka je vlastně obora, obrovské oplocené území. A tohle všechno nás před tou dnešní masovostí chrání."

Věk jsem si nikdy neuvědomoval

Trochu osobní otázka. Před dvěma lety jste dostal cenu Senior Prix. Co říkáte tomu, že jste takhle oficiálně řazen mezi seniory?
„Víte, já jsem si nikdy neuvědomoval, kolik mi je let, až u téhle ceny jsem zbystřil. Řekl jsem si: ejhle – už jsi v partě lidí v závěru života! Tohle mi do té doby nedocházelo. Muzika a osada mě hodně zaměstnávají. Vždycky jsem se těšil na to, že půjdu do penze a budu se nudit. Jsem v penzi šestnáct let a ještě jsem se nestačil začít nudit!"

K padesátce chystáte s K.T.O. velký koncert. Prozradíte podrobnosti?
„Bude 18. září od sedmi večer v Lucerně. Lucerna je sice organizačně i finančně hodně náročná, ale myslím si, že to stojí za to. V Lucerně jsme v roce 1963 poprvé hráli pod názvem K.T.O. V lednu 1970 jsme tu vystoupili s novým repertoárem, který si diváci vynutili skoro celý opakovat, a ze současného složení už v K.T.O. hráli Petr Třebický, Zdeněk Skarlandt a Vašek Vebr. K těm později přibyl Mirek Žižka. V Lucerně jsme slavili deset let (tenkrát s námi už zpíval Walda, a také Olina, a uváděl to Milda Kopecký v kovbojském převleku); a slavili jsme tu i dvacítku. Lucerna je pro nás rituální záležitost."