Peter Gabriel se valí na Prahu

Pro většinu dnešních posluchačů je skupina Genesis spojená se zpěvákem Philem Collinsem, nicméně začátkem 70. let zastával Collins ve skupině „jen" pozici bubeníka a hlavní hvězdou byl Peter Gabriel. Oproti pop rocku Genesis z pozdější collinsovské éry se původní sestava s Gabrielem u mikrofonu věnovala tehdy módnímu art rocku (spolu s např. King Crimson nebo Yes).

Po několika umělecky ambiciózních albech, která kritici obecně přijímali s nadšením, se však Peter Gabriel v polovině 70.let vydal na sólovou dráhu. Jeho první tři eponymní desky (pro lepší orientaci uváděné s číslovkami 1, 2, a 3) přinesly kombinaci art rocku, experimentálních zvuků, prvků world music, ale i inteligentního pop rocku (avšak převážně značně temného). A protest song Biko z roku 1980, který byl inspirován jihoafrickým bojovníkem proti apartheidu Stevem Bikem, už přinejmenším nakouknul do kategorie žebříčkového hitu.

Byla to však teprve pátá Gabrielova řadovka z roku 1986 nazvaná krátce So, která z něj udělala mezinárodní popovou hvězdu. Stačilo částečně ubrat z dřívější náročnosti skladeb, omezit experimenty, přidat trochu veselejší a zpěvnější polohy a ze Sledgehammeru, Big Time či duetu s Kate Bushovou Don't Give Up se rázem staly mainstreamové hity.

A právě toto celé album má tvořit kostru českého koncertu Petera Gabriela, který se odehraje 10. října v pražské O2 aréně. V Česku by tato skutečnost mohla přitáhnout značné množství fanoušků i díky tomu, že So jako jedna z mála zahraničních desek vyšla v roce 1988 péčí Supraphonu i v komunistickém Československu.

Navíc se Gabrielova současná koncertní skupina může pochlubit jádrem těch, kteří So nahráli. Což sice neznamená, že máme v Praze čekat Kate Bushovou, indického houslistu L. Shankara či mé velké oblíbence Nile Rodgerse z Chic a baskytarové/producentské eso Billa Laswella (ti všichni se na přinejmenším jednom tracku ze So podíleli), nicméně by neměla chybět bubenická hvězda Manu Katché, originální baskytarista Tony Levin (mj. proslulý svojí technikou funk fingers) ani kytarista David Rhodes. Papírovými předpoklady se tak bezpochyby jedná o jednoho z kandidátů na titul koncert roku, na závěr nabízím ještě jednu upoutávku, opět z alba So: