Lisabonský NOS Alive nažhavili Chemical Brothers, Robert Plant nebo Pixies

Jeden z největších portugalských hudebních festivalů se konal od 7. do 9. července v okrajové části Lisabonu Oeiras. Největší hvězdy desátého ročníku měl program nachystané hned na úvodní den, na který se zaměříme. Ve čtvrteční odpoledne se na hlavní stage měli vystřidat postupně jména The 1975, Biffy Clyro, Robert Plant and the Sensational Space Shifters, Pixies a The Chemical Brothers.

Organizátoři připravili krásný areál, který upoutal hned příchodem k hlavním branám, nad kterými se vztyčila ve zhruba třímetrové výšce stage s domácími talenty, které tak návštěvníkům ve frontě zpřííjemnili čekání. Celý areál nabízel dohromady sedm pódií, z nichž čtyři nabízeli domácí talenty, DJ a další, zbylé tři byly už rozdělené podle zvučnosti světovch jmen. Hlavní stage (Palco NOS Stage) nabídla pět velkých jmen. Jako první na ni vystoupala nová britská senzace The 1975. Indie rockeři letos vydali svoji druhou desku, v rámci svého zhruba hodinového vystoupení se ale spoléhali především na hity z prvotiny.

Skotští bardi tasili hity i novinky z Ellipsis

Nechyběli tak hity jako Chocolate, Girls nebo Sex, která celou show ukončila. Diváci tu zdaleka nebyli v plném počtu, přesto se kapele povedlo díky houpavým rytmu roztančit většinu těch u hlavní stage. Hlavní davy začali proudit až kolem sedmé hodiny, těsně po vystoupení mladíků z Wilmslowu. Hned po nich se scéna připravovala na daleko divočejší vystoupení. Skotští Biffy Clyro hned na druhý den vydávali sedmou řadovou desku Ellipsis a tak se dalo čekat, že budou na vystoupení řádně namotivovaní.

Stejně jako při vystoupení v Praze, tak i na festivalech byl použit jako otvírák nový singl Wolves of Winter. Párty tak začala a bez výrazných proslovů se zastavila pouze při akustické Machines. Jinak se trojice uháněla v jedné pecce za druhou a bylo vidět, že Portugalsku chtějí předvést co nejvíce ze svého repertoáru. Za necelých 80 minut stihli 17 skladeb a nechyběli hity jako Bubbles, Black Chandelier, Mountains nebo Biblical. Vůbec největší šílenství vypuklo až při závěrečných dvou skladbách. Prvně emotivní hymna Many of Horror rozezpívala celý dav před pódiem, aby následně všichni zdivočeli při finální Stingin' Belle.



Robert Plant upoutal žánrovou rozmanitostí

Biffy Clyro opět jednou předvedli, že naživo jsou naprostou špičkou a jejich koncerty nemohou zklamat. Po jejich vystoupení se již pomalu začalo stmívat a těsně po deváté hodině se na hlavním pódiu již za tmy objevil Robert Plant i se svojí vesmírnou posádkou. Na pódiu se seřadilo hned několik velkých hudebníků, kteří spolu tvořili velké divy s různými žánrovými přesahy. Hard rock, world music, pop. To vše bylo slyšet. A proto bylo tohle vystoupení tak okouzlující. Po úvodní náloži od "Zepelinů" (The Lemon Song) přiběhl hlavní muž na pódiu s tamburínou a to značilo jediné. Singl Rainbow z poslední povedené a úspěšné desky Lullaby and ... the Ceasless Roar. Tato skladba rozezpívala i ty úplně poslední na konci davu. Z poslední desky pak ještě zazněli tři skladby - Turn It Up, Poor Howard a Little Maggie, úžasný cover původem bluegrassové skladby, ve které se krásně projevily instrumentální schopnosti všech zúčastněných na pódiu.

Nechyběli ani další kousky od Led Zeppelin. Kromě hitu Whole Lotta Love, který burácel celým areálem, největší radost udělala hitovka Baby I'm Gonna Leave You. Po kytarovém sólu Liama Tysona se v naprostém tichu rozjel stále výborný charismatický vokál britské legendy. Celé vystoupení zakončila kapela s přídavkem Rock 'n' Roll. Celá sestava nato byla zavalena obrovským aplausem.



Pixies dali vzpomenout na devadesátá léta

Nebyl ale čas vyvolávat po dalších přídavcích, rozpis byl jasně stanovený a další hvězdou na programu byli legendární punk-rockeři Pixies. Pořádná punková nálož a průřez celou kariérou, to nabídla devadesátiminutová show. Plno lidí znalo pecky jako Gouge Away, Levitate Me nebo Wave of Mutilation. Ve vzduchu šlo jasně cítit, že to ale nejsou skladby na které se čeká. Všichni čekali pouze na jediný okamžik. A to je světoznámý riff doprovázený broukáním v úvodu skladby Where is my Mind?

Na ni samozřejmě řada došla. Jako dvacátáčtvrtá! v pořadí se zjevila na pódiu a všichni si tento tříminutový okamžik užili daleko více než zbytek koncertu, což je samozřejmě škoda. Pixies jinak předvedli slušnou show, žádná komunikace neprobíhala, stříleli jeden song za druhým, bylo ale poznat, že pánové v čele s Blackem Francisem stárnou a již nedokáží táhnout koncert v tak zběsilém tempu jako v devadesátkách a to se odráželo na kvalit provedení některých skladeb. Svůj účel zde ale splnili.



Legendy elektronické hudby předvedli působivou laserovou show

Hlavním tahounem večera a vlastně celého prvního dne festivalu mělo být britské duo The Chemical Brothers, které přivezlo velkou laserovou show doplněnou i projekcemi. To bylo ale zhruba vše co dokázalo zaujmout. Dvojice z Manchesteru má svůj vrchol dávno za sebou a tak neměla vůbec čím překvapit. Fanoušci se již v hluboké noci sice chytali a pod pódiem řádili (nejvíce při hitu Galvanize). Přesto vrchol dne nastal již pár hodin před vystoupením těchto DJů.

NOS Alive sice nedosahuje takové popularity jako obrovský Rock in Rio, konající se vždy také v Lisabonu, ale o zhruba dva měsíce dříve. Přesto svoji uvolněnou atmosférou a moderním designem velice baví a s podobným line-upem rozhodně dokáže být lákadlem i příští rok, což zajisté potvrdili i headlineři dalších dnů jako Radiohead nebo Arcade Fire.