Na pumpě "Schodiště" se tento čtvrtek tankovalo za třicet

Petr Škrabánek, 18. 10. 2013

Výpadovka na předměstí dýchá poklidným večerem a na jejím okraji čeká benzínová pumpa na další hladová auta. Na blízkém billboardu tentokrát není plakát pochybné nabídky. Běží na něm promítaní filmových záznamů velmi nepochybné existence skupiny Schodiště. Taková byla tento čtvrtek (17. října) dekorace a kulisy pódia Paláce Akropolis. Skupina Schodiště zde totiž slavila třicet let od svého založení.

Oslavy Schodiště:

Pumpa jako symbol

Pódium bylo velmi vkusně přetvořené do podoby čerpací stanice v minimalistickém výtvarném duchu, který ke kapele tolik pasoval především v její časné éře. Proč se pánové rozhodli oslavit narozeniny na pumpě, nám osvětlil největší pamětník, frontman Martin Doktor Krajíček:

,,Celý ten princip je v tom, že těch třicet let jsme se potkávali vlastně s muzikanty na pumpách. Jezdili jsme hrát koncerty a při každém tom návratu se člověk zastaví na nějaké pumpě a protože i jiný muzikanti se vrací po půlnoci, potkávali jsme se právě tam. Samozřejmě v době kruté totality těch pump bylo málo, tak taky těch setkání bylo míň, nicméně jsme se setkávali na pumpě u Hradce Králové, kde byla tutová zastávka všech muzikantů. Pro muzikanta je to krásný, když odehraje koncert. To jsou úspěchy, potlesky, pak se unavený vracíš v noci a najednou pumpa. Je tam občerstvení, možnost dát si tam to pivko a to je strašně pěkný. Čili pro nás je pumpa jako pojem."

HK: Takže pumpa taky rozhodla o výběru hostů?

Doktor: ,,Pumpa rozhodla o koncepci tohoto koncertu, že je to tahle naše legendární pumpa, která byla na různých místech naší republiky a na které jsme se potkávali. I v osmdesátých letech jsme nějaké mimopražské koncerty měli a tak jsme vyjížděli a bylo běžný, že jsme se na těch pumpách potkávali. Ty party muzikantů, které bychom mohli pozvat, by bylo velké množství. Ne všichni mají čas, ne všichni mohli přijít, možná ne všichni chtěli přijít."

HK: Třicet let je v životě člověka takový přechod z mládí do středního věku. Jak je to s kapelou Schodiště? Jaké jsou vize do budoucna?

Doktor: ,,Těch třicet let jsem pamětník jenom já, protože já jsem zakládající člen a říkám, že jsem pamětník, ale moc si toho nepamatuji. Nicméně do budoucna budeme hrát, dokud to někoho bude bavit. Stále máme nové písničky, před rokem jsme vydali nové album Roztoky, které mělo poměrně slušný úspěch. Těch alb jsme vydali za celou éru několik, i když během těch osmdesátých let jsme měli nahrávky, které se distribuovaly pouze undergroundem, prostě kazety, které si lidi kopírovali a posílali si je. Čili to byla situace úplně jiná. Máme tam oba ty póly."

Václav Koubek proměnil pumpu v hospodu

A oba ty póly také zazněly v Akropoli naživo. Doslova tedy nejnovější píseň, protest song Lízátka a nejstarší Ekzém. Jinak zněly písně z celého období skupiny, asi nejvíce však z alba Svinská pržola, čímž nebyli přítomní fanoušci nijak uraženi. Postupně se rozjížděli čím dál víc až na konci propukali v neuvěřitelný hukot spokojenosti.

Aplaus sklidili i hosté, kteří se různě pohybovali v nápojce pumpy. Nejvíce tam vydržel Václav Koubek. Vladimír Merta se zase pohyboval po celém prostoru a občas z ničeho nic vstupoval do písní akusticky i vizuálně. Neplánovaně tak průběžně oživoval narozeninový koncert. Plánovaně však zahrál s částí skupiny píseň Vítr. Vašek Koubek dostal prostor hned po pauze. Se svým akordeonem a upřímností jemu vlastní krásně Schodišti připravil druhou část. Z dalších hostů pak Jaroslav Svoboda z Trabandu odzpíval píseň Sázava. Za bicími také na jednu skladbu vystřídal Páju Táboříkovou Jakub Homola. Pája si zase střihla v pěvecké roli píseň Strašák.

Hledá se Zdeněk Suchý

Na poslední třetinu koncertu byl přizván a nejvíce uvedl publikum do varu Martin ,,Jaroušek" Roušar. Ten je s kapelou spjat nejen jako klarinetista, ale i jako originální showman. Není divu, že se objevil při písni Dysco song. Všem bylo hned jasné, že bude následovat rozcvička. Během druhé půlky se měl také objevit Zdeněk Suchý. Martin Krajíček ho sice zval několikrát k mikrofonu a nakonec ho i všichni vyvolávali, ale Zdeněk nebyl nikde k nalezení. Je škoda, že se neukázal, protože je jedním ze symbolů kapely z období osmdesátých let a jeho postava, převážně v síťovaném obleku, se pohybovala po plátně videoprojekce během celého koncertu dost často.

Každopádně i tak bylo toho večera v Akropoli dost živo. Celkově to bylo velmi příjemné setkání na pumpě, program měl spád a dostalo se i na několik přídavků. Zvukař tentokrát pochopil, že oslava narozeni musí být hlučná a tak zvuk osolil trochu více, než bylo zdrávo a některým detailům nebylo rozumět, ale jak podotkl kytarista Ondřej Fencl, na takovémto narozeninovém koncertu se na nějakou chybičku nehledí.