Deskografie Schodiště - jistota veselá

V létě 1983 se uskupení kolem Martina „Doktora" Krajíčka a Marka Brodského poprvé představilo světu na statku Bylochov u Mělníka. Letos tedy uplynulo přesně třicet let od zrození Nahoru po schodišti dolů bandu. Za tu dobu se událo mnohé, kapela se vyvíjela, zažila vzestupy a pády, dočasné přerušení činnosti těsně po revoluci, nejslavnější etapu na přelomu století, přerod ve Schodiště v roce 2005 i omlazení sestavy o tři roky později. V každé etapě po sobě kapela zanechala písničky a desky, na které se nyní podíváme podrobněji.

1983 – 1993 (1993 – Mirdovo hudební studio)

Dnes prakticky nesehnatelná záležitost, která bilancuje prvních deset let kapely Nahoru po schodišti dolů band. Mnozí fanoušci považují toto období za zlatý věk kapely, neboť právě v této době vzniklo hodně hitů Sbal to, Pytlíky ČSA, Moje malá Áda, Jede jede, Ekzém nebo Praporčice Hildegarda.

Ty dodnes spolehlivě roztančí publikum, i když Schodiště je už do svého koncertního setlistu příliš nezařazuje. Pamětníci je však znají dokonale a nedají na ně dopustit. Je to trochu paradoxní, neboť později a vlastně i dnes hraje kapela mnohem propracovanější, ucelenější a vyzrálejší skladby. Tehdy skupina až marnotratně hýřila nápady.
Během jedné skladby jich vystřídala třeba několik, ale dále je již nerozvíjela, hned spěchala k dalším. Na úkor sevřenosti skladby dávala přednost volné a nespoutané fantazii, nepřeslechnutelný je vliv nové vlny.

Ukazovák nasliněnej (1997 – Indies records)

Mnohem dospělejší deska, která však neztratila kouzlo spontánnosti. Jen je sevřenější, propracovanější. Nenabízí tolik hitovek na první dobrou, ale písně trvalejší a promyšlenější. Poprvé zde výrazněji vynikne kontrast mezi veselou, bezproblémovou hudbou a posmutnělými texty Marka Brodského.

Na této desce našla kapela svoji parketu. Veselé, temperamentní a nápaditě zaranžované písničky většinou v rychlejším tempu. Silné melodie, zpěvné refrény, výrazný zvuk saxofonu, harmoniky a klarinetu, nezaměnitelný zpěv Martina Doktora Krajíčka. Hity? Vrávoravá svačinářka, Nalejte cigára, zapalte víno, Beze vší poezie.

Svinska pržola (2001 – Black Point)

Nejlepší a nejvyzrálejší deska tehdy ještě NPSDBandu. Dokonalá souhra kytar, bicích a výrazného akordeonu, k nimž se podle potřeby přidávají saxofon, flétna nebo klarinet, hostující Ondřej Konrád a především autorská účast všech členů dělají desku velice pestrou a barevnou.
Vrcholu zde dosáhl kontrast mezi rozjuchanou muzikou a smutnými, až depresivními texty. Brodského skvostné, ze života přesně odpozorované texty jsou plné hořkosti a pesimismu. Jen výjimečně se objevují pozitivní a optimistické nálady. Do schodišťovské poetiky přesně zapadly i dvě básně Jiřího Dědečka a jedna J. H. Krchovského, které kapela zhudebnila.
Na desce sice chybí bezstarostné popěvky z minulých alb, ale textové poselství je hodně silné. K vrcholům vyrovnané nahrávky patří Na chvíli ven, Černí ptáci, Dokonalá kost či Kouzlo noční samoty. A samozřejmě Dysko song, kravina, která na koncertech funguje spolehlivě.

Album první - a něco navíc (2002 – Black Point)

Debut Schodiště byl již v té době prakticky nesehnatelný, ale také trpěl špatným zvukem. Proto kapela všechny songy nahrála znovu a ještě přidala šest dosud nevydaných bonusů z poloviny 80. let.

Do povědomí se tak vrátily slavné skladby z debutu (Pytlíky ČSA, Jede jede, Ekzém) v mnohem vyšší zvukové kvalitě. Díky tomu lépe vynikly pestré aranže a zvuk jednotlivých nástrojů. Bonusové tracky jsou určeny spíše věrným fanouškům, v té době už Schodiště hrálo mnohem lépe a zajímavěji.

Mokrý prádlo (2005 – Indies MG)

Touto deskou se pro kapelu uzavřela jedna kapitola, naposledy jsou na ní texty Marka Brodského, který skupinu i s názvem opustil. Nevím proč, ale Mokrý prádlo trochu zapadlo, i když si to nezaslouží. Pro některé publicisty dokonce nejlepší deska skupiny.
Opět pohodová muzika, spousta skladatelských, textařských i aranžérských vtípků. Peckou je hned úvodní skladba Zakládáme kapelu, která má nejblíže ke skáčku. Zastoupen je samozřejmě rock, ale i blues, pop či folk. Jako textař je poprvé více zastoupen akordeonista Míra Klíma, který má v budoucnu nahradit Marka Brodského.

Tanec (2007 – Indies MG)

Hudebně na této desce Schodiště navazuje na své tradiční hodnoty, melodické lahůdky typu Síla romantiky, Simple Simon, Ich bin erschossen nebo Los Pinokios rozšířily již tak dost bohatou hitovou zásobárnu kapely.
Bohužel se však vytrácí onen rajcovní kontrast mezi rozjuchanou muzikou a posmutnělými texty. Klímovy texty nejsou špatné, hloubku a výstižnost Brodského poezie však nedosahují a bohužel se nelze vyhnout srovnání. Laťka byla nastavena hodně vysoko.
Hloubku mají skladby Pudu a skočím z Bezdězu („Pudu a skočím z Bezdězu, jsem slabej článek řetězu. Pudu a dám si ciankáli, tma, pak tunel a světlo v dáli") a písnička V Praze 7 („Je jaro a v Praze 7 svítá, z parků se valí hustá mlha. Na silnici kočka rozbitá a slunce vyšlo a zase zdrhá"). Ty a snad ještě Los Pinokios disponují „schodišťovskou" poetikou.

Roztoky (2011 – Indies Scope)

Na předešlém albu se skupina textařsky hledala, ale nyní už je zase vše v pořádku. Roztoky se kapele hodně vydařily. Kromě temperamentních pecek formace s přehledem zvládá i pomalejší a jemnější kousky. Vynikající je třeba vygradovaný Strašák s výborným vokálem bubenice Páji Táboříkové.
Dominantním skladatelem Schodiště se stal baskytarista Vráťa Horčík. Dokáže napsat chytlavý hit, stejně jako propracovanější, pomalou a na silné atmosféře založenou písničku. Muzikanti hrají i po bezmála třiceti letech jako za mlada, kytary si výborně notují s dalšími nástroji. Hudba je to hodně šťavnatá a všichni, včetně sedmi hostů, si to náramně užívají. A je dobře, že posluchači alba Roztoky také.