Hudba nejen do trucků, ale i škodovek

Život řidičů kamionů na amerických dálnicích znám jen z knížek a filmů. A teď i z muziky, neboť písničkář Johannes Benz (Jan Foukal) našel inspiraci pro svůj debut One way road právě mezi nimi. A pokud chlapíci v mohutných kabinách svých trucků poslouchají podobnou muziku, tak se ani na nekonečných dálnicích rozhodně nenudí.

Písničky, které rozkvétají

One way road nabízí tucet příjemných, poctivých písniček. Ty zprvu působí trochu nenápadně, ale při opakovaných posleších rozkvétají do krásy. A to díky nevtíravé melodičnosti, silné atmosféře, jednotné poetice a výborným instrumentálním i pěveckým výkonům všech zúčastněných muzikantů.



Foukalovy skladby se pohybují mezi jemnějším, místy alternativnějším rockem, náladotvorným folkem a melodickým country. Nikoli však tím českým, uřvaným, ale spíše klidnějším, melancholickým. Příjemně plynoucí hudba je založena na autentičnosti, která má opravdu schopnost přenést posluchače na americké dálnice.

Již úvodní melodické, nápaditě propracované skladbě Big Truck nechybí vkusně chytlavý refrén a hitové ambice, navíc z ní doslova sálá pocit volnosti a svobody. V dynamické, vygradované písni Stop se funkčně mění alternativnější pasáže s přímočařejšími, do rocku směřuje temperamentní song Far Far. Písničku s ohromným drivem střídá silná balada It Happens s foukací harmonikou a poletujícími zvuky.



Jiný druh balady představuje Horizon. Je křehčí, jemnější, ale i ona pozvolna graduje a invenčně pracuje s dynamikou. Následuje rocková vypalovačka, melodicky i rytmicky chytlavá skladba Easy, kterou střídá melodické country Stars Ask a energické balady Lover a Time Is Back, v nichž se pořád něco zajímavého děje.

Přes tajemnou skladbu God a propracovanou My Deear spěje deska k závěrečnému poklidnému rozloučení ve formě Pass By. Celým albem nás provází výrazný Foukalův vokál, který zní velice přirozeně a samozřejmě, což platí i o jeho angličtině. Netlačí se do žádných těžkých poloh a svojí barvou hlasu si výborně rozumí s ženskými doprovodnými vokály Harvey sisters.

Jemná melancholie, svobodná atmosféra

A pak tu máme hudební nápaditost výtečných, hravých a citlivých muzikantů Davida Landštofa, Josefa Štěpánka a Jana Lstibůrka, které chválím kudy chodím. Tito pánové, ať hrají v různých kombinacích s Radůzou, Ďáblovým stádem, Tommy Indian nebo Petrem Linhartem, vždycky je to radost poslouchat.

One way road představuje sevřené, koncepční, autentické album, které jednoznačně staví na jemně melancholické, místy tajemné poetice a svobodné atmosféře. Náladou nahlíží do světa řidičů kamionů, ale určitě ho s rozkoší budou poslouchat i řidiči škodovek.