Ďáblovo stádo výrazně omladilo staré trampské hity

Trampská hudba bývá založena na silné romantické atmosféře, epických textech a výrazných melodiích, ale, upřímně řečeno, po hudební stránce se toho v těchto písních moc neděje. Jak začnou, tak většinou i skončí. Jasně, že v jednoduchosti je krása, ale pokud pravidelně nevysedáváte u táborových ohňů, tak vás brzy začnou nudit.

Deska vznikala ve srubu

Něco jiného je, když se starých fláků typu Blízko Little Big Hornu, Až ztichnou bílé skály, Hejno vran nebo Casey Jones ujmou mladí, invenční muzikanti pod vedením bubeníka Davida Landštofa, kytaristy Josefa Štěpánka a hráče na dobro Luboše Novotného. Ti se spolu s dalšími hudebníky a hlavně legendárním Wabi Daňkem zavřeli na tři dny do improvizovaného studia ve srubu v Orlických horách, třicet až tři sta let staré hity rozebrali a opět je po svém, ovšem citlivě a se zdravou pokorou poskládali, a nahráli desku Wabi a Ďáblovo stádo. 

Romantickou náladu i zpěvné melodie ponechali, ale hudební strukturu skladeb náležitě propracovali a funkčně prohloubili, přidali gradaci, instrumentální sóla, pohráli si s rytmy, harmoniemi a nápaditými, často nečekanými aranžemi. Prostě se v písních pořád něco zajímavého děje. Prostoru k tomu měli dost, neboť na albu zní více než patnáct nástrojů. Kromě klasických kytar, bicích či banja, také harmonium, dobro, klavír, ukulele nebo kontrabas. 
Písně tak vyznívají moderně, aniž by ale ztratily patinu starých dobrých (?) časů. Navíc je na první poslech patrné, že všechny zúčastněné to v Orlických horách hodně bavilo. Proto lze na desce najít dost instrumentálních a aranžérských vtípků a hlavně na začátcích a koncích skladeb si nechali muzikanti hodně záležet.

Wabiho vokál je stále chlapský i romantický

Hned úvodní Samota začíná jako v jazzovém klubu, a i když se přesune do trampských vod, pohodová nálada zůstává zachována. Zvuková bohatost a rockový drive zdobí Blízko Little Big Hornu, Laredo je táhlou baladou s citlivým zpěvem hostující Radůzy. Jeden kousek je šťavnatější než druhý. Mimořádně se vydařil rytmický Mrtvej vlak nebo Hejno vran s čistým a křehkým zpěvem Radůzy. K lahůdkám patří Hudsonské šífy, kde střídmá, i když gradující instrumentace posiluje vyznění písně, nebo Casey Jones, v níž je prvoplánová hitovost nahrazena hudební barevností.
Kromě nápaditosti je druhou největší devízou Ďáblova stáda zpěv Wabiho Daňka. Ač veterán, je neuvěřitelný. Pevný, čistý, výrazný baryton zní stále chlapsky i romanticky, ale Wabi netlačí na pilu. Jen civilně vypráví příběhy o kovbojích, tulácích, hazardních hráčích či mašinfírech a působí velice přesvědčivě. Na své předešlé desce A život běží dál svoji formu naznačil, teď ji potvrdil.
A komu by to nestačilo, výborný je i bonusový Tvůj bílý šátek Anety Langerové, dokument z natáčení a booklet se zajímavým textem Michala Bystrova.