Wasting Light

Přes rok stará deska rockových veteránů Foo Fighters jim přinesla nadšené reakce a dokonce (i když nikoliv poprvé) ocenění Grammy. Na téhle kapele něco prostě je. Dříve jsem znal hlavně vybrané klipovky, především mou oblíbenou Best Of You či All My Life, ale nikdy jsem se nedostal k poslechu celé řadovky. Po poslechu Wasting Light se jim ale asi budu muset podívat víc na zoubek.

FF předpokládám není potřeba příliš představovat, mezi rockovými fanoušky nebude asi příliš těch, kdo by se o ně neotřeli. Pokud byste tápali, stačí vzpomenou jméno zpěváka, kytarista, hlavního skladatele a tahouna kapely Davea Grohla. Že stále nevíte? Možná vám ještě víc napoví jméno kapely Nirvana, ve které bubnoval. Na bicí samozřejmě nezanevřel, protože si na ně dodnes zahraje se spřátelenými kapelami či ve svém vlastním projektu Probot.

Zbytek kapely tvoří schopní muzikanti, ale upřímně je jasné, komu je hlavně věnována pozornost. Na této desce se podílí navrátivší kytarista Pat Smear (mimochodem také personální spojení s Nirvanou), a tím odkazy k domovské kapele pána principála nekončí, protože desku produkoval Butch Vig, co by producent veleslavného alba Nevermind. A postaral se o naprosto excelentní zvuk, který musí být laskominou pro každého milovníka klasického rockového zvuku. Kapela se tentokrát obešla bez okázalých nahrávacích sekvencí a vše nadrtila postaru analogově.

Ovšem tím nejvýraznějším pojítkem s Nirvanou je hostování bývalého kolegy v nejmelancholičtější skladbě alba pod názvem I Should Have Know, ve které si zahrál na basu a akordeon Krist Novoselic a mám pocit, že zde Grohl dává hudebně najevo svůj obdiv ke starým kapelám typu Led Zeppelin a v textu s největší pravděpodobností naráží na sebevraždu Kurta Cobaina. Celá deska je ostatně prodchnutá melancholickou náladou a lze cítit všeprostupující nostalgii.

Jediné výjimky tvoří na kost ohlodaná, až v HC stylu (samozřejmě s rukopisem FF) odehraná řvanice White Limo. Druhou výjimkou je příjemná klipovka Walk, kterou se podařilo naplnit velmi pozitivní energií a podpořit ji vtipným klipem. Výborná tečka za celou temnější deskou. Třetím pozitivním bodem je bonusovka (z japonské edice) Better Off, což je vyloženě party song se skočným riffem a Grohlovým zpěvem. Zbytek desky tvoří vyrovnané, nápaditě vystavěné, melodicky rockové skladby. Každé dominuje výrazný refrén, v některých případech dokáže zmást i povedeným bridgem (A Matter of Time, Bridge Burning), který se dá pomalu už považovat za refrén, ale pak skladba najednou exploduje ve své plné síle. Je celkem těžké vypichovat nějakou skladbu, protože jde o skutečně skvělou kolekci moderního rocku bez výrazného klopýtnutí. Pokud bych ale měl vypíchnout aspoň tři, tak určitě Walk, A Matter of Time, jejíž refrén se zaryje od hlavy okamžitě. Do třetice bych doporučil zbytek desky :-).  Dá se to poslouchat soustředěně a přemýšlet u toho, dá se u toho skotačit, dá se u toho uklízet. V podstatě deska do každé domácnosti.

Foo Fighters nahráli perfektní kolekci rockových skladeb, která pobaví každého posluchače, ať už se věnuje výhradně rockové muzice, čí popu. Věřím, že naživo v Praze půjde o unikátní zážitek a velice mě mrzí, že tam nebudu. Bravo eFFka, jen tak dál!