Vypsaná fiXa se na "Tady to někde je" vrací do undergroundových let

Stálice české rockové scény Vypsaná fiXa přišla začátkem roku docela nečekaně s dalším pohledem do světa v San Piegu. Osmá řadová deska přináší plno nových dosud neprobádaných území této říše, jsou tu však i jisté návraty zpět do míst, kde se celá čtveřice cítí jistě.

Již proces nahrávání přinesl změnu. Zůstal sice producent Krásného smutného dne Ondřej Ježek, místa nahrávání se však změnila, po několika soustředěních se nahrávání konalo hned na čtyřech místech ČR. V Ústí nad Labem, Vernéřovicích na Broumovsku, ve Zlíně a na Seči. Během loňského roku pak kapela ve svých postech často zmiňovala zkratku VNH. Ta však nakonec neavizovala název desky, nýbrž vydání na Hromnice. A to se také 2.2. stalo a byl to docela příjemný šok.

Dalším překvapením je obal. Co se týče balení, bývá Vypsaná fiXa díky grafickým schopnostem kytaristy Mejly a basáka Mejna opravdu originální a vždy na jiný způsob. To se povedlo i tentokrát, když si každý fanoušek název desky musel vyluštit v osmisměrce. Název nakonec zní Tady to někde je, tedy podle sloky úvodní skladby Klid a mír a ticho. Již ta vybízí k nutné dávce pozornosti. Kapela začíná zvolna na akustiku doplněná o syrové aranže a za doprovodu lehce rozpoznatelného vokálu frontmana Márdiho tak vzniká jedna z nejlepších věcí novinky.

Je nutno říct, že se během let fiXa změnila a nové album je potřeba trochu naposlouchat. Až na vyjímky tu totiž chybí vypalovačky na první dobrou, kde posluchače chytá již první riff, což se však dá i kvitovat. Pěknou vyjímku tvoří například Náklaďák s nadupaným refrénem. Prvním singlem bude skladba Limity, která se brzo dočká i videoklipu. Ta funguje v naprosto uvolněné atmosféře, mezi songy s klasickým fiXím rukopisem patří Siky Romero. Typická koncertní pecka, na kterou se chytnou i ti dlouholetí fanoušci.

Když se podíváme na překvapení, tak rozhodně najdeme skočné Místo, které zaujme rock'n'rollovým podkresem. Zachytávač s sebou poté nese jeden ze znaků tohoto alba - doprovodný vokál - v mnoha místech trhá uši, tu se však nesmírně hodí a skladbu s undergroundovým zvukem v určitých fázích skvěle obohatí. Silným momentem alba je devítka Víři a Zívové. Atmosferická skladba se rozjiždí pozvolna s netypicky afektovaným projevem, s kvílející kytarou se však v přechodu do refrénu naprosto změní atmosféra této chladné skladby. I následné Priessnitzovské Mariánské léto zanechá v posluchači nečekaně silné emoce.

Vypsaná fiXa i po dlouhých letech své existence nachází prostor pro objevování, zkoušení a to se rozhodně cení. Přestože je nové album docela těžké hodnotit, je třeba rozhodně ocenit pokusy o změnu, přestože by jim, jako jedné z předních tuzemských formací prošlo i neustálé opakování (například loňský Trpaslík, jehož nezařazení se dá jen a jen kvitovat). Novinka však svými melancholickými pasážemi, jednoduchými aranžemi a undergroundovým pojetím zvuku nabízí opět jiný pohled na tuto pardubickou kapelu a my můžeme být za takové desky jen rádi. Bylo by však zajímavé zjistit, jak by si celá deska stála, jestliže by byla poskládaná jen z netypicky fiXích songů, jakých tu dobrá polovina je.