Lucie, nebo Hana?

Jestliže se Lucie Bílá snažila svým novým albem Hana oslovit mladší generaci, zasáhla přesně svůj terč. Jako vždy vás pohladí lehkost a přesvědčivost její interpretace, ale budete určitě překvapeni poněkud odlišným stylem skladeb. Přiznávám, že jsem si musela některé písně poslechnout vícekrát, abych byla schopna docenit promyšlenost alba Hana. Obsahuje 11 písní, ve kterých se mísí různé styly. Rozhodně se nemusíte bát jednotvárnosti.

Místy můžete mít pocit, že některý z doprovodných nástrojů náhle vypadl, něco chybí, ale při dalším poslechu zjistíte, že tento „výpadek" překrásně vyzdvihl hlavní motiv a přechází do oslnivého finále. Řeknete si, že zde stoprocentně platí - v jednoduchosti je síla. Ale nenechte se mýlit, věřím tomu, že právě ta zdánlivá jednoduchost, dala autorům pěkně zabrat.
Titulní píseň s názvem Hana z dílny slovenské zpěvačky Kataríny Knechtové, vás pohladí svou vroucností. Mě osobně je z celého alba nejbližší. Překvapením je píseň Primadonna, kde můžete slyšet i Celeste Buckingham.

Co určitě neocením, jsou příliš uměle zpracované vokály, které zaznívají v několika písních, v podání Martina MAXO Šrámka, který se na albu podílel autorsky a také jako producent. Celkově nejsem příznivcem „umělohmotných" zvuků, které se vyskytují ve většině skladeb. Na druhou stranu je to, jako všechno umění, otázkou vkusu.